Článek
Je zvláštní pozorovat, jak rychle se ideologie může stát náhradou za logiku. Donald Trump, muž, který jako prezident proseděl tolik golfových dní, že by se za ně nemusel stydět ani císař ve výslužbě, teď vystupuje jako samozvaný obhájce pracovní morálky. Na své oblíbené síti Truth Social rozjel tirádu proti svátkům. Tvrdí, že Ameriku stojí miliardy a že „lidé nechtějí odpočívat, ale makat“. Je to výrok, který si neříká o komentář, ale spíš o sociologickou studii – ideálně doplněnou experimentem, v němž by Trump strávil měsíc v běžné směně na poště. Bez kšiltovky, bez ochranky, bez golfu. Jen s výplatní páskou a přestávkou na svačinu.
Že zmíněný výlev přišel právě v den Juneteenth – svátku připomínajícího konec otroctví ve Spojených státech – je těžké považovat za náhodu. U Trumpa to ostatně nikdy nejsou jen náhody. Když střílí, obvykle míří. A i když Juneteenth jmenovitě nezmínil, kontext jeho slov byl dostatečně výmluvný. V jeho světě je svátek, který spojuje paměť, rovnost a černou historii, něčím podezřelým už z podstaty. Nepřináší totiž zisk, nýbrž otázky. A otázky jsou vždy nebezpečnější než slevy.
Produktivita, ne odpuštění
Ještě během svého prvního mandátu Trump Juneteenth veřejně chválil. Z tribun citoval Galveston, připomínal „nezlomného ducha Afroameričanů“ a rozdával fráze, které tehdy aspoň předstíraly respekt. Dnes z něj ale promlouvá ideolog, který vidí v každém dnu volna zbytečnou sentimentálnost – ba co hůř, levicové spiknutí proti produktivitě. Svátky podle něj zdržují. Nutí lidi přemýšlet. Připomínají minulost, kterou by někteří nejraději odevzdali do šrotu. V takové optice není Juneteenth výjimkou, ale symptomem nemoci, kterou je třeba vyléčit tvrdší prací.
A co teprve Vánoce? Týden, kdy se neuzavírají obchody, nekonají pracovní porady, dokonce ani netweetuje. A navíc – kdo dneska slaví narození blízkovýchodního migranta, který mluvil o lásce k nepřátelům, chudobě a odpuštění? To je příliš měkké, příliš abstraktní, příliš… woke. V Trumpově Americe by se místo betlému měly stavět obří slevové bannery a místo klidných svátků přát vyšší kvartální čísla. Kdo se odváží odmítnout přesčas na Štědrý den, tomu zbývá jediné: koupit si čepici „Make Christmas Work Again“.
Když historie překáží budoucnosti
V této nové vizi Ameriky nejsou svátky dny připomínky, ale dny ztráty. Jsou překážkou ve výkonu. Nepříjemným zpomalením jinak hladce běžícího pásu. Trumpova ideologie nestaví na vědomí, ale na kvótách. Na čase stráveném v práci, ne na čase pro rodinu nebo pro vzpomínku. Všechno, co brání růstu – ať už to jsou deštivé dny, protesty, nebo emancipační milníky – musí být označeno za zbytečné. A pokud možno zrušeno.
Možná bychom si právě proto z této tirády měli odnést něco podstatného: volný den není samozřejmost. Je to drobný akt vzdoru. Připomínka, že existuje něco víc než práce. Že paměť není přítěž, ale výbava. A právě to je v očích ideologů nejnebezpečnější. Protože kdo si vzpomene, co bylo, může zatoužit změnit i to, co bude.
Zdroj: Svátek? Zase? Trumpa už štve, že lidé nepracují (ePENÍZE)
