Článek
Na Slovensku se rozjel nový sport. Jmenuje se „aktivní zálohy“ a účast v něm je čistě dobrovolná. Kromě mírné fyzické námahy, zážitku z cvičení v maskáčích a chvilkového hrdinství slibuje i štědrý příspěvek na letní dovolenou – 3000 eur za dvacetidenní výcvik a desetidenní pohotovost. To vše zabalené v plášti prestiže, kterou si dnes můžete koupit stejně snadno jako kávu v Bratislavě – bez fronty a s obrázkem prezidenta na kelímku.
Peter Pellegrini, donedávna známý hlavně svým „modrým potvrzením o zdravotní neschopnosti“, se rozhodl jít příkladem. Bez jakýchkoli úlev a s kamerovým štábem za zády. Prý to není žádný tábor ani reality show. Jenže kdo se u výcviku fotí jako z módní přehlídky vojenské nostalgie a zároveň tvrdí, že „to myslí vážně“, ten buď neví, co je to vážné, nebo si spletl kasárny s Instagramem.
Uniforma bez historie
Když se k Pellegrinimu přidal ministr obrany Kaliňák, držitel stejné modré knížky, nebylo pochyb: máme tu comeback éry, kdy se vojenská služba neabsolvuje, ale předstírá. Něco jako snaha zhubnout tím, že si dáte selfie v posilovně a jednou si přivoníte k proteinovému prášku. Ať už v devadesátkách falšovali diagnózy, nebo dnes falšují odhodlání, jedno je jisté – vojákem se člověk nestává tím, že si půjčí uniformu.
Kritici, jako bývalý generál Macko, to říkají napřímo: „Raději systémová armáda než marketingový cirkus.“ A opravdu – co asi cítí profesionální voják, když vidí civilistu v uniformě, který v životě nedržel samopal jinde než na fotce? Je to jako kdyby vám chirurg před operací řekl: „Nebojte, dnes to zkusím poprvé. Ale díval jsem se na Dr. House.“
Obrat o 180 stupňů
Pak je tu Richard Glück, poslanec, který ještě loni prohlásil, že nebude bojovat za stát, protože nechce být zatažen do cizí války. Teď stojí v záloze s helmou na hlavě a MMA zápasníkem po boku. Možná si to spletl s předsilvestrovským teambuildingem. Anebo mu někdo řekl, že přijetí smrti je první krok k uzdravení.
Glück se hájí odporem k násilí – což je sice chvályhodné, kdyby se zároveň při hádce s Matovičem neproměnil v postavu z Mortal Kombat. Ale co už. V zemi, kde byl premiérem Igor Matovič, už nás nepřekvapí ani výsadkář v ministerstvu práce, ani prezident v plné polní.
Obrana jako značka
Celý ten spektákl by byl možná roztomilý, kdyby nestál daňového poplatníka skoro 150 tisíc korun na osobu. Ale hlavně – kdyby nevysílal signál, že obrana státu je věcí dobrovolné pózy. Stačí se zúčastnit, cvaknout, ukázat sval… a zase zpátky do civilu. Odpor proti válce, důvěra ve stát, ochota sloužit – to všechno se proměnilo ve značku, kterou si politik přilepí na klopu jako brož. Hrdinství s expirací.
Není divu, že část společnosti se ptá: „A co příště? Výsadek ve studiu Telerána? Operace ve spolupráci se Smotánkou? Nebo nový formát: Survivor: Vojákem na zkoušku?“
Komédia, jak má být
Pod každým takovým příběhem dnes už nečekáme rozbor odborníka na obranu, ale spíš satirický orchestr anonymních komentátorů. A ti nezklamali. V jednu chvíli se v debatě objevila prostá otázka, která všechno podtrhuje: „A už vědí, na které straně by vlastně bojovali?“ – dotaz, který rezonuje jak geopoliticky, tak existenčně.
Jiný diskutující připomněl, že pokud má prezident nejvyšší velení nad armádou a zároveň papír na to, že se nemůže účastnit vojenské služby, něco tu nehraje. Lidé vytahují paralely s dobami minulými – prý se už v socialismu řešilo, jestli může politik s modrou knížkou vůbec salutovat na tribuně. Teď se nejen salutuje, ale i pózuje. A to všechno v dokonalém světle, ideálně z levého profilu s filtrem #hrdina.
Objevila se i stará známá obava, že Slováci v případě krize tradičně vyčkají a elegantně se přidají k vítězné straně. Jiní si klepou na čelo a ptají se, proč se vlastně trénuje – Rusko je údajně kámoš, Maďarsko sní o Velkém Uhersku, Ukrajina má jiné starosti a zbytek sousedů je v NATO. Tak kdo je ten zlý, na kterého se střílí?
Došlo i na pasivně-agresivní folklór: někdo si posteskl, že poslanec, který loni odmítal bojovat, dnes vypadá, jako by šel vyhrát Velkou pardubickou. A zápasník Attila? Tam už se lidé neshodli – jedni tleskali, druzí připomínali, že účinkoval v Pellegriniho kampani, a teď se jen vyměnily rukavice za helmu.
A mezi tím vším, jako krátké a nevyhnutelné shrnutí, se z komentářové zóny vynořilo jediné slovo, které nad tím vším visí jako ironický prapor: Komédia. A těžko říct, jestli se v ní víc smějeme, nebo pláčeme.
Bitva o lajky
Vítejte ve světě, kde prezident s modrou knížkou cvičí s armádou, MMA zápasník trénuje obranu státu a občan platí divadlo, které mu bylo prodáno jako vlastenectví. Slovenská obrana možná není připravena na invazi, ale zato je perfektně připravena na Instagram. Víc selfie než samopalů. A víc keců než výcviku. Ale aspoň víme, že v případě nouze máme koho poslat – na tiskovku.
