Článek
Jsou lidé, kteří přijedou do Prahy kvůli Karlovu mostu, jiní kvůli pivu, další proto, že mají konečně pár dní volna. A pak přijela ona. Čtyřiadvacetiletá fanynka masového vraha z filozofické fakulty. Svůj itinerář pojala způsobem, který už nelze nazvat jinak než hluboce odporným. Pietní místo? Navštíveno. Kabinka na záchodcích? Odfajfkováno. Krvavé tetování spolucestujícího? Zrealizováno. Vše pečlivě zaznamenáno na kameru a naservírováno publiku.
Není to jen bizarní exkurze. Je to zvrácená výprava do bahna lidské duše. Tahle mladá Němka, ročník 2001, si svou „turistickou“ trasu sestavila jako nechutnou sbírku relikvií utrpení druhých. Vstoupila daleko za hranici vkusu, důstojnosti i samotného lidství — tam, kde už končí jakýkoli respekt k bolesti druhých. Zatímco rodiny obětí stále tiše nesou svou ztrátu, ona z jejich tragédie vyrobila svou bizarní scénu.
Romantika na dně lidské duše
Její surreální představení ovšem nezůstalo nepovšimnuto. Nejenže natáčela video přímo v prostorách fakulty, kde v prosinci 2023 došlo k masakru, ale během toho veřejně oslavovala vraha, který tam tehdy chladnokrevně zabil čtrnáct nevinných lidí. Čtrnáct životů, jejichž bolestné zmizení zůstává dodnes nesmírnou ranou pro rodiny, přátele i celou akademickou obec. Čtrnáct lidí, na které bychom měli vzpomínat s úctou – ne s pokřiveným obdivem k jejich vrahovi.
Aby její groteskní scénář nabral ještě dekadentnější podobu, přivezla si do Prahy i partnera, který ochotně sehrál roli figuranta a bez váhání si lehl na špinavou podlahu pánských záchodků, kde mu vyřezala do předloktí své iniciály. Krev, která mu stékala po ruce, pak poslušně slízla, jako by tím završovala jakýsi bizarní a zvráceně romantický rituál. Něco takového v žádném turistickém průvodci po Praze rozhodně nenajdete, protože jakmile člověk definitivně vypne poslední zbytky vnitřních brzd, přestává mít jeho pád vůbec jakékoliv dno.
Zvrácená sběratelka bolesti
Policie tentokrát zasáhla rychleji než instagramový algoritmus. Po oznámení o podivné dvojici v budově fakulty zasáhla efektivně a bez zbytečných tanečků. Výsledek? Krátké trestní řízení: tři měsíce podmíněně na dva roky a pětileté vyhoštění z České republiky. Stručné, účinné, bez filozofických debat. Možná paradoxně — vzhledem k místu činu — konečně jeden nefilozofický soud na filozofické fakultě.
Celý případ je mrazivou studií fascinace zlem. Zatímco jiní sbírají suvenýry z cest, ona shromažďovala fragmenty bolesti. Sdílela na jaře fotky, jak se s portrétem vraha prochází lesem. Vyrazila na střelnici s obdobnou zbraní, jakou onen šílenec použil, a dokonce kontaktovala matku vraha s žádostí o osobní věci jejího syna. Vrcholem zvrácené pouti byla návštěva Klánovického lesa, kde vrah před masakrem chladnokrevně zastřelil otce s malou dcerou v kočárku. I na těchto místech hledala své choré „vzpomínky“.
Perverzní exhibici završila krví nakresleným symbolem ∆ O13 na zdi toalet a gestem, které svět spojuje s nadřazeností bílé rasy. Když k tomu připočteme její německý pas, všechno to dostává až znepokojivě známou historickou pachuť, o které jsme si naivně mysleli, že ji máme už dávno jednou provždy zakopanou.
