Článek
Dnešním dnem končí školní rok a po celé republice se slavnostně předávají vysvědčení. Děti z nich mají smíšené pocity – od euforie po úvahy o emigraci – a rodiče napjatě čekají, jestli se tentokrát „ta matika“ konečně spravila. Ale než doma rozbalíte ten tajemný list s čísly, nadechněte se. Vzpomeňte si, že to není závěrečný účet života, jen… školní papír.
Dvojka z češtiny? A co když ještě něco horšího?
Přiznejme si to: svět se fakt nezboří, když tam není samá jednička. Ani když je tam tolik čtyřek, že by s tím člověk mohl tapetovat. Dokonce ani pětka z chemie není důkazem špatného dětství. Protože děti nejsou složky v archivu. Nejsou kategorie „výborný“ a „nedostatečný“. Jsou to malí (nebo větší) lidé s vlastní hlavou, rytmem a příběhem.
A i když se v tomhle školním roce nerozsvítily nad rovnicemi nebo vyjmenovanými slovy, mohly zazářit jinde: když podržely kamaráda, když přiznaly chybu, když pomohly paní s kočárkem do tramvaje. To jim na vysvědčení nenapíšou, ale do života se to počítá víc než podtržená jednička z přírodopisu.
Domácí manuál: Co dělat s vysvědčením?
Pro rodiče:
Nezačínejte větou: „Tak co tam máš?“, ale zkuste: „Jaký z toho máš pocit?“ Je to překvapivě účinné. Pokud je tam trojka, čtyřka nebo i něco ostřejšího – nekončí dětství. Jen bylo víc reality než biflování.
A úplně si odpusťte výslechy, srovnávání se sestřenicí z gymplu nebo tu slavnou větu: „Já měl v tvém věku samé jedničky.“ Většina z nás je fakt neměla. A pokud náhodou ano, tak stejně z matematiky života zatím nevyplývá, že by to někomu zachránilo manželství, hypotéku nebo vztah s pubertálním dítětem.
Pro děti (všechny ročníky, i ty přešlé):
Milé děti. Pokud máte na vysvědčení samé jedničky – gratuluji! A teď rychle běžte ven a dělejte věci, které se na známky nedají přepočítat.
Pokud tam máte něco jiného – taky gratuluji. Znamená to, že jste reální lidé, ne roboti z tabulek.
A pokud je tam něco, co by se dalo označit za „lepší nemluvit“, tak hlavně: nebojte se. Žádná pětka na papíře neurčuje, jací jste. Jestli vás baví zpívat, malovat, vymýšlet příběhy, sbírat šneky nebo spravovat staré hodinky – je to úplně stejně cenné jako odmocniny nebo znalost života vážky obecné.
Hlavně nikdy nepřestaňte být zvědaví a nezapomeňte – vaše cena není v čísle, ale v tom, že jste. Takoví, jací jste.
A co když to opravdu není do vitrínky?
Přiznávám se rovnou. Vzpomínám, jak jsem na střední ve druháku cestou domů všem tvrdil, že jsme vysvědčení dostali už včera. Ve skutečnosti jsem ho měl zmuchlané v kapse – a dělalo tam společnost mému zborcenému a ustrašenému studijnímu sebevědomí. Dvojka z chování, pár čtyřek… nehodilo se to úplně do mého studentského portfolia.
Ale doma? Doma byli perfektní. Žádné kázání, žádný řemen, žádná pasivní agrese. Objali mě. A byli tam. Za to jsem vděčný dodnes. Tu ustrašenou dušičku, která měla vždycky o chlup víc upřímnosti, než bylo společensky únosné – v srdci i na jazyku (a ne, neodešlo to dodnes) – doma nezválcovali. Neodrazovali ji výčitkami ani srovnáváním. A díky tomu mě studium bavilo dál. A vlastně mě baví pořád. Takže přeju každému dítěti rodiče, jako mám já.
Poděkování těm, co přežili s námi
A teď jedno velké děkuju. Učitelkám i učitelům. A všem ostatním – bez ohledu na pohlaví – kdo ve školách vaří, uklízí, spravují, vychovávají, asistují, účtují, řídí a prostě drží celou tu školní vesmírnou loď nad hladinou. Rok co rok. Dětem navzdory – a s nimi.
Zvládli jste to. Vedli jste. Učili jste děti, které vydrží sedět pět minut, pokud jsou omylem v zácpě. A přesto jste zůstali stát. Nejen fyzicky. Upřímně vám přeju léto, kdy vás nikdo neosloví „pančelko“ ani „mistře“. Ať si konečně oddechnete, vypnete budíky, naberete dech – a zaslechnete v sobě něco jako ticho.
A teď už vážně a v plavkách
Vysvědčení je za námi. Děti si ho možná založí do šuplíku. Rodiče do paměti. A svět? Ten běží dál. Ať v těch dalších dvou měsících běží hlavně bosýma nohama po trávě, s nanukem v ruce a bez budíku.
Krásné, svobodné, odpočinkové prázdniny všem dětem, rodičům, prarodičům i školním hrdinům. A kdyby vám někdo chtěl dávat známku z lásky – ať je vždy za jedna. S hvězdičkou.
