Článek
Dřív se u Lidového domu scházeli dělníci, aby si oddechli od fabriky, dnes tam křičí mladí levičáci s megafonem a předávají Zaorálkovi zákusky. Kdyby to nebyla realita, šlo by o vtipný skeč z Českého století – „Díl třináctý: Fierlinger, návrat.“ Jenže tohle se fakt stalo. V pátek. V roce 2025. V zemi, kde i sociální demokracie dokáže ztratit poslední zbytky identity ve snaze přežít. A přitom si myslí, že ji zachraňuje.
Zaorálek jako dortík
Lubomír Zaorálek, postava tak plastická, že by se dal tvarovat podle momentální politické vlhkosti, vyšel před Lidový dům jako mluvčí dohody, kterou podle svých slov „už de facto máme“. Třináctý důchod, třítisícové navýšení minimální mzdy, horní hranice důchodového věku. Vypadalo to jako program, který by mohl sepsat i robot po přečtení diskuzí na Facebooku pod článkem o inflaci. Jenže než se Luboš stačil nadechnout ke druhé větě, ozval se megafon s tradičním českým „Hanba!“ a revoluce byla na světě. V malém, ale hlučně. A taky s cukrovinkami.
Jiří Sedlář, exmládežník SOCDEM, mu předal rakvičku. Sladkou. Ne politickou. Ale symboliku to mělo: tahle strana je mrtvá už dlouho, jen se občas posype cukrem, aby to nevypadalo tak tragicky. Zaorálek prý sladké nerad. Inu, s hořkostí moci to umí lépe.
Fierlinger redux
Celá ta fraška se jmenovala „Hrdě proti Stačilo!“. Odkazovala i na Fierlingera, což je postava, kterou dnes zná už jen historik a pár zapšklých členů Spolku přátel památníku Klementa Gottwalda. Ale příměr sedí. Stačilo! není moderní levice, ale fusion komunistického retromarxismu, euroskepticismu a zoufalství. Takový politický smoothie, který chutná jen tomu, kdo zrovna ztrácí poslední zbytky relevance.
Jana Maláčová, v roli ženy, která se rozhodla svléct oranžové a obléct rudé, podle všeho touží po jedničce v Praze. Zaorálek po dvojce v Ostravě. Tolik k programovým hodnotám. Nakonec jde stejně jen o místa na kandidátce. Jen místo Sobotky se teď obchoduje se Sterzikem a Konečnou.
Babišův projekt s hlasem starého prezidenta v pozadí
Zajímavý byl i výstup bývalého šéfporadce Oty Novotného. Do Zaorálka se pustil s vervou, která se naposledy v SOCDEM objevila někdy kolem roku 2006. Nazval ho lhářem, Zemanovou loutkou a připomněl, že i jednání s ANO je v zákulisí na stole. No vida, nakonec si možná Stačilo! a SOCDEM podají ruce s ANO a budeme mít krásné levicové ANOSTAČILO. Tříbarevná vlajka populismu.
Zaorálek se tvářil jako muž, kterému někdo zaměnil čaj za kyselinu citronovou. „Děláš si legraci?“ bylo všechno, co dokázal říct. Kdyby mlčel a snědl tu rakvičku, udělal by líp.
Ticho před výbuchem
Mezitím se SOCDEM rozpadá region po regionu. V Pardubicích už odešel Netolický, další se balí. Strana, která kdysi mívala premiéry, už teď nemá ani smysl pro vlastní směr. Stojí na křižovatce mezi minulostí, ostudou a trapností, a zatím si vybrala poslední variantu. A to ještě nevíme, co udělají voliči. Ale můžeme hádat. Nejspíš… stačilo.
A co bude dál? Možná Maláčová se Zaorálkem uzavřou dohodu s kdejakým dalším slepencem, jen aby se udrželi na mapě. Možná bude SOCDEM brzy zkratkou pro Seskupení osamělých cyniků doufajících v europoslanecký mandát. A možná se jednou dočkáme chvíle, kdy se před Lidovým domem místo protestu bude konat jen smuteční tryzna. Se šlehačkou. Pro staré časy.
Zdroj: Zaorálek řekl, že dohoda se Stačilo! už téměř je. Straníci se na něj vrhli (Seznam Zprávy)
