Článek
Aby zazněl hlas těch, kteří nepovažují za vhodné měnit legislativu pod tíhou (samozřejmě oprávněných) emocí.
Nemyslím si, že je na místě razantně zasahovat do naší zbraňové legislativy. Způsobilo by to totiž víc škod než užitku (jako například posílení nelegální zóny). Tím spíš, že aktuální novela zbraňového zákona je už projednávána v Parlamentu.
Česká republika má kvalitní a vyvážené předpisy týkající se držení zbraní. Zároveň si naprosto otevřeně řekněme, že naprostá většina legálních držitelů střelných zbraní v ČR jsou slušní lidé. To ostatně dokazuje i statisticky téměř nulový počet trestných činů provedený střelnou zbraní.
Rozhodně tady nechci Texas, kde může mít zbraň nekontrolovaně každý, kdo chce, ale nechci tady ani Anglii, kde naopak nemůže mít člověk téměř ani pepřový sprej.
Chci, aby naše přísná stávající úprava byla ve své podstatě zachována. A hlavně - a to je důležité: tvrdě vymáhána.
Pokud pachatel toho otřesného barbarského útoku na Filozofické fakultě UK trpěl psychickými problémy, tak již podle současných předpisů mu mohly být zbraně okamžitě odebrány. A já dodávám, že mu rozhodně měly být odebrány. A tímto směrem si dokážu představit i zefektivnění stávající úpravy.
Na tom musíme zapracovat, tady požadujme důslednost a možné změny. Na však změny pravidel držení zbraní.
Je však vždy nutné si přiznat, že nezabíjí zbraň, zabíjí vždy konkrétní člověk.
V tomto případě psychicky nemocný a ten si zbraň bohužel vždy najde, ať už je jí cokoliv. Třeba auto. Toto zbavování odpovědnosti jednotlivce za jeho odporné činy tím, že řekneme, že „vraždila zbraň“, je cestou do pekel. Opakuji proto ještě jednou: za hrůzné činy spáchané se zbraní vždy může ten, kdo ji držel v ruce.
