Článek
Mnoho uživatelů sociálních sítí, novinářů a bohužel i politiků zvolilo tu nejjednodušší cestu s pracovním názvem „pláč nad rozlitým mlékem“. Je čas si přiznat, že toto je ta nejhorší cesta, kterou můžeme zvolit. Mnohem lepší a hlavně žádoucí je poučit se.
Geert Wilders je nepochybně osobností nizozemské a ostatně i evropské politiky, která budí kontroverze. V nizozemské politice se pohybuje již dlouho, poslancem byl poprvé zvolen už v roce 1998 za středopravou stranu VVD, s níž se v roce 2004 pro názorové rozdíly rozloučil. Poté založil PVV - Stranu pro svobodu, kterou letos dovedl k volebnímu vítězství.
Před letošními volbami prošel vývojem i sám Wilders: to se odráželo jak na jeho postojích k islámu (boj proti islámu nahradil bojem proti islámskému radikalismu), tak i na postoji k Evropské unii (předpokládám, že si začal uvědomovat, že „Nexit“, tedy vystoupení Nizozemska z EU, není tak úplně reálný).
Nizozemské volby vyhrál konzervativní program
Dal jsem si tu práci - a dost možná na rozdíl od jiných, kteří se k nizozemským volbám ve velkém vyjadřovali - jsem si přečetl celý program Wildersovy strany PVV. Jedno je jisté: nemusíme Wilderse považovat za konzervativce, ale letošní nizozemské volby vyhrál s jasně konzervativním programem.
Jeho volební program obsahoval například zpřísnění azylové politiky, přísnou návratovou politiku, zastavení prorůstání jiných kultur do vedení země, zpřísnění trestů za sexuální zločiny, stavbu jaderných elektráren a naopak negativní postoj k zavírání současných elektráren, rušení různých klima-fondů, odmítání klima-daní, daní z masa a podobných nesmyslů, odmítnutí omezení práva veta členských států v EU nebo také zákaz indoktrinace dětí ve školách.
Troufám si říct, že tento program by byl přijatelný nejen pro většinu občanů naší země, ale i celé Evropy.
Konzervativci po celé Evropě udělali obrovskou chybu
Namísto pláče si tak položme důležitou otázku: proč si konzervativní strany nechaly vzít svůj program, své hodnoty a na stříbrném podnose je předaly jiným?
Konzervativci - nebo ti, kteří se jimi nazývali - po celé Evropě udělali obrovskou chybu, když si přestali být jistí a začali ustupovat ze svých vlastních konzervativních hodnot. Ustoupili progresivní kulturní levici, která tvoří jejich logického ideového soupeře a která v naší západní civilizaci postupně prorostla institucemi, univerzitami a médii a tím vytváří dojem, že zastupuje zájmy většiny. Ne. Nezastupuje, byť se tak ráda tváří. A mnozí konzervativci jim bohužel sedli na lep. Pak je tu i část, která se nechala silným křikem progresivistických aktivistů a svojí nejistotou zavát do pozic, kde najdeme různé blázny. Obojí je špatně. A obojí už samozřejmě nemá s konzervatismem nic společného.
I kvůli všem těmto chybám, které konzervativci udělali, volí lidé dnes, v době, kdy je pod tíhou různých experimentů logická poptávka právě po konzervativních myšlenkách, ne ty, kteří se za konzervativce jen označují a hlásají vlastně to, co hlásá i progresivní levice, ale ty, kteří jim nabízejí skutečně konzervativní program, konzervativní řešení. A to bez ohledu na to, zda nosičem toho konzervativního programu je Geert Wilders či Marine Le Pen. Chyba totiž nikdy není ve voličích, chyba je vždy v politicích.
Co si z toho vzít?
Držme kurz. Nenechme se zviklat. Neuhněme - ani jedněm, ani druhým. A hlavně se nenechme zavát tam, kam nechceme. To je teď jednoznačný úkol pro všechny strany i politiky, kteří se identifikují jako konzervativní. Konzistentně své myšlenky prosazovat, vysvětlovat a hlavně nabízet řešení. Překonat problém současné politiky, který tkví v její ideologické vyprázdněnosti a tím pádem i v absenci na myšlenkách založených návrzích řešení.
Vraťme se k tomu, co je správné
A vlastně to není úkol jen pro konzervativce, ale pro všechny napříč spektrem. Vraťme se k tomu, co je správné. K tomu, že konzervativci mají vést svoji moderní konzervativní politiku, liberálové svoji původní liberální politiku a socialisté klasickou socialistickou politiku. Musíme znovu postavit politiku na ideologii a z ní vycházejících řešeních, na jasných zájmech, které strany prosazují pro svoji zemi a své voliče.
Nemastné a neslané politikaření, které jde vidět čím dál více po celé Evropě, není správnou cestou. Protože kdyby to byla správná cesta, tak politici, jako je Geert Wilders v Nizozemsku, AfD v Německu a FPÖ v Rakousku, by nedominovali průzkumům a nevyhrávali by ve volbách.
