Zdraví dětí vs. výfukový byznys – co si vybereme? 

Především je nutné zdůraznit, že se skutečně jedná pouze o taxislužbu, a nikoliv o jakákoliv jiná služební či osobní vozidla. Taxislužba je totiž typickým příkladem intenzivního provozu ve městě. A zatímco většina Pražanů jezdí v průměru hodinu denně, taxíky jsou na silnicích klidně deset hodin denně – a to se logicky podepisuje na kvalitě ovzduší. Kvalita ovzduší pak přímo ovlivňuje zdraví naše i našich dětí a vede ke zvýšenému výskytu respiračních chronických onemocnění, jako je například astma. Ročně ostatně v ČR zemře předčasně v důsledku znečištění ovzduší cca 10 tisíc lidí, což je 20× více než při dopravních nehodách, a přitom v Praze je dominantní znečištění z dopravy, protože jiné velké zdroje zde už prakticky nejsou.

Proto se město začalo zabývat souběžně několika možnostmi, jak kvalitu ovzduší ve městě zlepšit a jedním z nich je i přechod na bezemisní režim u taxislužby. V roce 2030 ostatně dojde k výraznému zpřísnění imisních limitů na NO2 a polétavých prach, kde se povolené koncentrace snižují prakticky na polovinu. V důsledku neplnění by tak mohla Praha přijít například o dotace z EU, které intenzivně využíváme pro investice do rozvoje MHD.

Z návrhu samozřejmě nejsou nadšení někteří provozovatelé, kteří jezdí po městě s deset a více let starými vozy. Ti by museli svůj přístup změnit. Jde o podnikání jako každé jiné a není akceptovatelné tvořit zisk na úkor zdraví jiných osob. Návrh je proto založený na tom, že se mají nahradit vozidla, která už dávno byla splacena a dnes snižují náklady provozovatele pouze tím, že znečišťují ovzduší, které dýcháme všichni. Ostatně v centru Prahy už existují omezení na emise nákladních vozidel, která žádají o povolení ke vjezdu do centra, a ta musí od roku 2022 splňovat EURO 6. Jsou tu naštěstí i takoví provozovatelé taxislužby, kteří se na navrhovanou změnu dívají jako na příležitost – už teď pravidelně obměňují vozový park a zajímají se hlavně o dostatečný čas na přípravu ke změně.

A právě ten návrh zaručuje. Přechod na bezemisní režim je v tuto chvíli předběžně navrhován nejdříve od září 2029, přičemž účinnost bude ještě posunutá tak, aby bylo možné změnu zvládnout v rámci běžné obnovy vozidel. Navíc – a to je klíčové – nejde o rozhodnutí ze dne na den. Materiál prošel připomínkováním, připravuje se notifikace souladu s evropským právem a dál jednáme jak s platformami, tak s klasickými provozovateli taxislužby.

Časový rámec přitom odpovídá i vývoji na trhu: Podle ekonomických predikcí se pořizovací ceny vozů do roku 2030 přiblíží cenám spalovacích aut (např. Rečka et al. 2022). Postupně klesnou náklady elektrických aut a porostou provozní náklady spalovacích aut – zejména se zavedením systému emisních povolenek v dopravě od roku 2027.

Téma do diskuze, ne diktát

Tento návrh je podnětem k diskusi o tom, jak modernizovat taxislužbu, tak, aby byla přívětivější k životnímu prostředí, nepoškozovala zdraví nás a našich dětí, ale zároveň aby to bylo možné ekonomicky i technicky zvládnout. A že se o tom jedná otevřeně, je správně.

Návrh získal pozitivní ohlas u zástupců automobilek vyrábějících v Česku, provozovatelů dobíjecích stanic, elektromobilistů i běžných Pražanů, kteří chtějí čistší vzduch pro sebe i své děti. Podle dat PRE přitom není třeba se obávat, že by chyběla nabíječka – plán rozvoje infrastruktury počítá s tím, že by město zvládlo i náročnější scénáře. Dobíjecí stanice navíc nebudou sloužit jen taxíkům – zlepší situaci i pro ostatní řidiče, kteří mají nebo zvažují přechod na elektromobil.

Když podnikáte, odpovědnost je součástí

Je přece normální, že když si někdo otevře třeba prádelnu, nemůže vypouštět splašky do obecního potoka. Stejně tak je přirozené, že i podnikání v taxislužbě má respektovat určité standardy, zvlášť pokud ovlivňuje zdraví lidí, kteří ve městě žijí.

A zdraví není abstraktní pojem – jde o nás o všechny, o skutečné lidi – o děti a o seniory, kteří všichni dýcháme vzduch na rušných křižovatkách. Není fér, aby někdo podnikal na úkor lidského zdraví. Stejně tak jsem ovšem vnímal, že v taxislužbě je velkým problémem nekalá konkurence agentur, která využívá řidiče ze třetích zemí.

Právě proto jsem od 1. července 2025 prosadil nová pravidla, která chrání poctivé taxikáře před nekalou konkurencí. Nově musí mít řidič taxislužby průkaz vydaný v Česku nebo jiném státě EU a oprávnění k výkonu profese platí jen po dobu legálního pobytu. Tím se výrazně omezil příliv neprověřených řidičů ze třetích zemí bez jazykových či řidičských dovedností a zároveň se zvýšila bezpečnost i kvalita služeb. Cílem těchto kroků je vytvořit spravedlivější a odpovědnější prostředí, které chrání živnostníky, kteří tuto profesi vykonávají dlouhodobě a férově.

Úcta k řemeslu, ne populismus

Taxikářské řemeslo má v Praze své místo. Pomáhá lidem, kteří třeba auto vůbec nemají, potřebují se rychle dopravit na pohotovost, nebo převézt náklad, který do MHD prostě nevejde. Vážíme si těch, kdo ho dělají poctivě – a právě proto s nimi vedeme dialog a prosadili jsme pravidla, která vyřeší jejich nekalou konkurenci. Žádné řešení se neděje narychlo a nikdo nikomu nechce „zničit podnikání“, jak naznačují někteří populisté na sociálních sítích.

Naopak – jde o to, aby podnikání mělo jasná předvídatelná pravidla, a přitom bylo férové a dlouhodobě udržitelné a nebylo na úkor zdraví jiných osob a dětí.

Shrnutí: Co je v návrhu doopravdy – a co už jen šum sociálních sítí?

Město, které myslí na budoucnost, musí hledat rovnováhu mezi rozvojem, svobodou a odpovědností – a právě proto má smysl zabývat se i tím, jaká auta v Praze jezdí nejčastěji, protože čistý vzduch si občané naší metropole zaslouží. Praha přitom v elektrifikaci dopravy sama jde příkladem: prodlužují se tramvajové tratě a dieselové autobusy postupně nahrazují elektrobusy a trolejbusy.