Článek
Vnímána pohledem justičního potížisty se devadesátka zásadně liší od předešlých „kulatých“ výročí. Po těch předchozích se můj život v podstatě nezměnil. Zdánlivě se mnoho nezměnilo ani po devadesátých narozeninách: stále se obejdu bez lékařské péče a jsem schopen pracovat. Ale zdání klame: zásadně se změnilo společenské prostředí, v němž žiji. Naprostá většina lidí, kteří se prohlašovali za mé přátele, a jež jsem ze své strany jako takové vnímal, se přestala se mnou bavit, pokud přímo neprojevují osobní nepřátelství. Jsou mezi nimi bývalí chráněnci Spolku Šalamoun nebo Chamurappi a jejich obhájci, kteří kdysi byli vděční za mou přítomnost v soudní síni a za doprovod jejich procesů mými veřejnými komentáři. Stejně se chová většina různých veřejných činitelů, kteří dříve při pracovních jednáních mi dávali najevo respekt. Přimět je k osobnímu jednání je dnes téměř nemožné. Jenže bez osobního projednání bývá dosažení úspěchu ve věcech chráněnců nedosažitelné.
Neblahou shodou okolností se stalo, že v závěrečné etapě života jsem se pustil do řešení případu, který ohavností skutkového děje převyšuje všechny kauzy, jimiž jsem se kdy zabýval: do „kauzy Jesenice“. Čtenáři mých článků, např. seriálu Zločinci pod záštitou státu 1-6, vědí, o co jde. Pro ty nové stručně shrnuji:
Zlínští podnikatelé bratři Lebánkové byli vlákáni do jesenického penzionu U Kohouta, kde se měli setkat s ruským zájemcem o koupi jejich luxusního Lesního hotelu. Ve skutečnosti na ně čekala čtveřice zakuklených ozbrojenců, kteří je svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil zadavatel akce Roman Šulyok a vysvětlil jim, že jim umožní bezpečný odjezd, když podepíší před notářem listiny, jež jim předloží „pánové v oblecích“. Samozřejmě podepsali, čímž si způsobili obrovské finanční škody. Na akci se kromě zakuklenců podíleli tři vysokoškolsky vzdělaní právníci a „kamarád Franta“ stejné kvalifikace, který obstaral zakuklence. Krajský soud v Praze odsoudil Romana Šulyoka v r.2016 za toto „kouzlo“ na 7,5 roku odnětí svobody. Notáře a advokáta, který ho doprovázel, použil žalobce Tomáš Milec jako svědky. Roman Šulyok při vyšetřování nevypovídal a krajská kriminálka nedokázala bez jeho pomoci dopadnout ostatní spolupachatele.
Až v r.2019 se mi podařilo Romana Šulyoka rozmluvit. Vystoupil pak před soudem v řízení o povolení obnovy procesu. Teprve tam sdělil vše, co věděl. Protože soud nepovolil obnovu procesu, 8. prosince 2020 jsem vyvolal vyšetřování proti osmi nepotrestaným pachatelům. Až v r.2024 byl případ odložen, protože příslušné orgány došly k závěru, že podezřelí se nedopustili trestného činu. Od té doby vedu zápas se státními zástupci všech stupňů, kteří obnovení procesu nechtějí připustit. Rád bych se dožil postavení všech osmi nepotrestaných spolupachatelů před soud. Ti jsou zatím v klidu, protože se blíží promlčení, a nic nenasvědčuje
tomu, že by se řízení dalo znova do pohybu. Politické „věrchušce“ protiprávní stav zřejmě nevadí, má jiné starosti. Odpovědnost jde zatím za vládou Petra Fialy. Nedělám si ale iluze o tom, že Babišova vláda se k problému postaví jinak.
Pro mne osobně je situace velmi nepříjemná. Nevím, kolik času mi ještě zbývá k dokončení práce. Chamurappi je miniaturní spolek. Jsem jeho hlavním výkonným orgánem. Nepatříme mezi bohaté neziskovky, přisáté na státní rozpočet. Musím řešit i finanční zabezpečení činnosti, přičemž sponzoři se nehrnou. Překážky ze strany státní moci mě okrádají o čas a energii a připravují mne o chuť do života.
Proto jsem se již dříve svěřil čtenářům, že se chystám ukončit činnost Chamurappi. Dostalo se mi povzbuzení od hrstky čtenářů, od některých odsouzených, jimž jsem pomohl na svobodu v řízení o podmíněné propuštění a od zcela ojedinělých veřejných činitelů. Jsou to „maličkosti, které potěší“. Zatím mě ale hlavně drží záměr dostat jesenické pachatele před soud, takže dosud jedu dál, aniž bych věděl, zda stihnu dorazit k cíli včas.
