Článek
Doporučení, aby lidé jezdili nakupovat do Polska, pokud je trápí vysoké ceny potravin v českých obchodech, je krátkozraké, a to z pohledu spotřebitelů i státu. Řešením není ani regulace cen, jak někteří populisticky rovněž navrhují, případně zdánlivě líbivé zastropování cen u obchodníků, jako to udělali např. na Slovensku. Kde ovšem ve výsledku zastropovali například cenu jedné kostky másla na téměř 80 Kč nebo jedno vejce na 9 Kč.
Regulaci cen vyzkoušelo i Maďarsko a výsledkem byly prázdné obchody a nucená turistika za nákupy do Rakouska a na Slovensko. Přesto poměrně jednoduché a efektivní řešení existuje, předpokladem je ovšem to, že se subjekty na trhu budou chovat férově, nebo alespoň tak, jako na západ od našich hranic.
Slyšel nebo četl o tom v posledních týdnech asi každý, redakce českých médií se předhánějí ve srovnání nákupů u nás a v okolních zemích. Přestože ceny potravin v České republice dlouhodobě patřily v těm nejnižším v rámci EU, v posledních měsících se situace změnila. Růst cen energií se propisoval do zvýšených cen potravin napříč celou Evropou, v Česku přesto potraviny zdražovaly rychleji a více než ve většině EU. Proč tomu tak ale bylo, když náklady rostly zemědělcům, výrobcům potravin i obchodníkům v celé Evropě podobně?
Příčinu je zjevně třeba hledat jinde než v nákladech. Rozdíly v DPH na základní potraviny jsou napříč Evropou minimální. Přestože někteří rádi tvrdí, že za vyšší ceny potravin v ČR může právě o procento či dvě vyšší DPH než jinde, rozdíl ve finální ceně na pultu je maximálně v desítkách haléřů. Přechodné snížení DPH na potraviny v Polsku nemělo na jejich cenu v obchodech téměř žádný dopad, ale „odskákal“ to státní rozpočet. A stačí se podívat na položky, které nejsou v akci a rozdíly jsou najednou ty tam.
Příčinou nejsou ani ceny našich zemědělců nebo ceny, za které své zboží prodávají výrobci potravin. V Česku máme například špičkové mlékárny, které mají srovnatelné technologie se západní konkurencí. Mléko nakupují levněji než například mlékárny v Německu. Náklady na pracovní sílu jsou přitom v Německu rozhodně vyšší. Například kostku másla dokáží české mlékárny vyprodukovat za srovnatelnou, či nižší cenu než německé, ale i polské mlékárny. Z nabídky tuzemských obchodů se ale leckdy zdá, že české máslo musí být vyrobené z výrazně dražšího mléka. Jak jinak si vysvětlit, že české máslo je na pultech o deset, ale i dvacet korun dražší než dovozové, u kterého by se navíc měly připočíst vyšší náklady za přepravu? Jedno vysvětlení bych měl, obchodní řetězce vlastněné zahraničními vlastníky se snaží pomáhat producentům ze svých mateřských zemí s vyšším odbytem, a také vědí, že český zákazník chce dávat přednost českým potravinám. Proto na ně nasazují vyšší obchodní přirážky.
Neobstojí ani argument, že by cenám v našich obchodech pomohl vyšší dovoz. Je to dobře vidět v pohraničí, kde totožné obchodní řetězce prodávají stejné potraviny od totožných dodavatelů ze zahraničí. Rozdíl několika kilometrů přitom znamená u totožné potraviny v českém obchodě rozdíl i desítek procent navíc v koncové ceně.
Tytéž zahraniční obchodní řetězce se u nás zjevně chovají jinak, než v okolních zemích. Nejsou férové, zákazníky se snaží obalamutit kvazislevami, možná je mají za méněcennější, než v zemi, kde sídlí jejich centrála. Co za tím stojí nevím, ale odmítám se s tím smířit. I proto jsme zesílili kontroly, podali několik podnětů na antimonopolní úřad a v podobném tlaku budeme pokračovat do té doby, dokud se všichni na trhu neumravní. Doba, kdy si z českých zákazníků obchodníci dělali dojnou krávu, skončila.
Na závěr si neodpustím malou úvahu, pár otázek, na které bych nejen já rád znal odpověď. Nerostou náklady prodejců i proto, že dnes ve městech, kde dříve stačila jedna filiálka, jsou nyní tři nebo čtyři prodejny nadnárodních řetězců? Konkurují si, nebo je nutnost utáhnout další a další nové prodejny vede k tomu, že se na cenách domlouvají, nebo je minimálně mlčky vzájemně tolerují? Kolik zisků vyvádí obchodníci z České republiky? Platí s ohledem na svůj obrat adekvátní daně v ČR? Jak moc vůbec optimalizují svůj zisk? Nepomáhají si platbou za pronájem a užívání loga u svých mateřských společností? Neobchází pravidla tím, že platí za pronájem prodejen sesterským firmám? To je jen několik otázek, o kterých se v zákulisí dnes a denně mluví, nikdo je ale nechce vyřknout nahlas.
