Článek
Česko je smutným rekordmanem ve zdražení cukru, z celé evropské sedmadvacítky u nás meziročně zdražil nejvíce, což dokládají data Eurostatu. Zvládli to sami obchodníci, nevidím proto důvod, proč by měl jejich hamižnost podporovat svým zásahem ještě stát a potraviny více zdražovat. Tím spíš, když bojujeme za to, aby se potraviny zlevnily.
Inflace spotřebitelských cen cukru
V mediálním prostoru se ozývají hlasy o vyšším zdanění „nezdravých“ potravin delší dobu, naposledy třeba v dnešních Hospodářských novinách. Uvozovky u „nezdravých“ jsem přitom použil zcela záměrně. Je totiž velmi krátkozraké označit některou z potravin za nezdravou, aniž bychom řešili množství, které zkonzumujeme. A to platí pro cukr, červené maso, sůl, ale třeba i pro vodu, zejména tu minerální. I u ní platí, že bychom jí neměli vypít příliš velké množství, jinak může mít pro tělo neblahé účinky.
Klasické klišé „všeho s mírou“ je zde na místě. Stát by měl spotřebitele vzdělávat, ne mu zdražit jednu potravinu, kterou někdo před pár lety označil za prapříčinu všeho zla, a tím to mít za vyřešené. Je to nebezpečné hned z několika důvodů.
Zaprvé – otevíráme Pandořinu skříňku. Dnes zdražíme cukr, zítra sůl, pozítří maso a za týden vejce (i ta mimochodem zvládli zdražit hlavně sami obchodníci). A jednoho dne se probudíme zpátky v jeskyni, budeme lovci a sběrači u ohně (než si zdaníme i oheň, přepálené jídlo může být karcinogenní) a již nebudeme mít co zdražovat či zakazovat. Potíž je v tom, že průměrný věk dožití lovců a sběračů byl někde kolem třicítky, takže většina těch, kteří dnes kážou o vyšším zdanění „nezdravých“ potravin, by se takových úvah ani nedožila.
Zadruhé – dnes a denně se setkávám s tím, že někomu vadí zásah ze strany státu. Stát nemá občany vést za ruku v každém momentu jejich života. Efektivní stát má být, pokud možno, pro běžný život jeho obyvatel téměř neviditelný. Má zajistit, aby potraviny na trhu byly bezpečné, zdraví nezávadné. A vzdělávat spotřebitele, aby se sami uměli kvalifikovaně rozhodnout, co svému tělu dopřejí a co ne. S jednou výjimkou – a to jsou produkty, u kterých je beze vší pochybnosti prokázána jejich škodlivost. Od toho ale máme spotřební daň.
A konečně zatřetí – vyšší cena neznamená, že lidé přestanou danou potravinu jíst. Je naivní myslet si, že lidé kvůli vyšší DPH na cukr přestanou o Vánocích péct a omezí příjem sladkostí. Nebo že přestanou pít slazené nápoje. Ta část populace, která se již dnes stravuje nezdravě a konzumuje nadměrné množství cukru, bude mít jen hlouběji do peněženky, a daleko spíše tak omezí alespoň to malé množství ovoce a zeleniny, které dnes konzumuje. Člověk, který nemá ponětí o pestré stravě, nezačne jíst kvůli vyšším cenám zdravě. Bojím se, že to je spíše naopak.
