Článek
Přesně tak by mohl znít začátek zprávy o chování obchodníků na trhu s potravinami. Prozatím jde o průzkum smyšlený, mám ale obavy, aby na něm nebylo více pravdy, než si troufáme přiznat.
Už několik týdnů se intenzivně věnujeme vysokým cenám potravin a tomu, proč u nás potraviny zdražují rychleji než ve zbytku Evropy. Impulsem, který ve mně vzbudil velké pochybnosti o fungování našeho trhu, byla prosincová a lednová data Českého statistického úřadu o cenách cukru. Ten meziročně zdražil ze všech potravin nejvíce a jednoduchý pohled do grafu ukázal něco opravdu zarážejícího. Ekonomicky neodůvodnitelné extrémní skokové zdražení cen cukru v obchodech. To navíc nemohl způsobit krok jednoho řetězce, ale pravděpodobně koordinovaný postup více obchodníků.
Vývoj ceny cukru (ČSÚ) - zemědělci, výrobci, obchod
I proto jsem k tomuto tématu svolal v lednu kulatý stůl, kde měli zástupci zemědělců, potravinářů i obchodníků možnost vyjádřit se k růstu nákladů, které promítají do ceny. Zatímco u zemědělců a zpracovatelů, v tomto případě cukrovarů, máme poměrně detailní informace o nákladech, obchodníci transparentní být nechtějí a dělají, že se jich toto téma netýká.
Za posledních několik týdnů jsem od zástupců obchodu, zejména jejich nejmenovaného zástupce, zaznamenal řadu nesouvisejících poznámek, více či méně osobních útoků a desítky pokusů o odvedení pozornosti od podstaty problému. Stále jsem ale nedostal odpověď na jednoduchou otázku. Jaké zvýšené náklady měly obchody v souvislosti s prodejem cukru? Moc již nevěřím, že ji někdy dostanu, ale jsem přesvědčený, že se odpovědi budou nadále dožadovat média, a především každý spotřebitel. Ten si odpověď na to, zda se k nim obchodní řetězce chovají férově, zaslouží.
Někteří mi vyčítají, že jsem se upnul jen na ceny cukru. Není tomu tak. Cukr byl ale do nebe volajícím příkladem, u kterého se těžko může někdo vymlouvat na skryté náklady různých překupníků. Zemědělec vypěstuje řepu, cukrovar vyrobí a zabalí cukr, obchod jej dá do regálu a prodá. Jednoduché, přesto zjevně ze strany některých subjektů zneužitelné.
Situace je ale bohužel podobná i u jiných potravin. Už jsme upozornili na vejce. Novinové titulky v lednu hlásaly, že o Velikonocích budeme nakupovat jedno vejce za 10 korun. A obchody se tomu zjevně donedávna snažily přizpůsobit. Jestliže ještě před rokem stačila obchodníkům na každém vejci obchodní přirážka 1 koruna, dnes jsou to více než 2 koruny. Zde přichází alespoň jedná dobrá zpráva – poté, co jsme na problém u vajec upozornili a zesílili také kontroly dozorových inspekcí, se začíná konkurenční prostředí uzdravovat. A tak se v týdnu před Velikonocemi můžeme rozhodnout, zda vejce nakoupíme v jednom řetězci za 3,50 Kč za kus, nebo ve vedlejším dokonce za 3,30 Kč. Ano, takto si představuji zdravou soutěž o zákazníky. A je třeba říct, že podobný vývoj vidíme i u cukru, na který jsme upozornili jako první. Také ten podle dat ČSÚ již začal zlevňovat.
Jen u cukru a vajec ale rozhodně neskončíme. Nepřestanu ukazovat na příklady, kde soutěž nefunguje, nebo na nepoctivé „kvazislevy“, které reálně žádnou slevou nejsou. Nenechám se uchlácholit líbivými hesly a poukazováním na jiné, vycházíme z jasných a veřejně dostupných čísel, která nikdo nemůže zpochybnit. Nerozlišuji, zda situaci zneužije zemědělec, potravinář nebo obchodník. V tomto platí klasické klišé „padni komu padni“. I proto jsme veřejně deklarovali, že na maximum využijeme možnosti, které nám zákon dává a budeme pokračovat v intenzivních kontrolách. Jedině fungující trh totiž zajistí to, aby naši spotřebitelé dostali kvalitní zboží za férovou cenu. Vítězem musí být spotřebitel! To je cíl, kterého musíme dosáhnout a uděláme pro to maximum.
