Článek
Tvář první republiky
Rok 1938 patřil rozpustilé dívce z filmového plátna. Eva z komedie Eva tropí hlouposti si diváky podmanila tak rychle, že se o její představitelce píše dodnes jako o „té, která chodila domů oknem“. Nataša Gollová se stala tváří lehké a hravé první republiky.
Po období oslnivé záře reflektorů přišly ovšem stíny, nálepky, nemoc i léta, kdy se zdálo, že její kariéra definitivně skončila.
Osud se přesto nakonec obrátil k dobrému, když dorazila pomoc od přítele se zvučným jménem a otevřela dveře zpátky na scénu. Cesta téhle velké hvězdy vedla přes Brno, Paříž, Zlín, Terezín i pražskou Kampu, a každá z těchto zastávek přidala do životopisu další kapitolu, vhodnou spíš pro román.
Zrození filmové Evy
Na svět přišla 27. února 1912 v Brně jako Nataša Helena Štěpánka Hodáčová. Křestní jméno obdržela po hrdince Tolstého Vojny a míru, takže literární stopa ji provázela od první chvíle. Rodina patřila k váženým a zámožným a tak krásná dívka dostala do vínku i zázemí, o jakém se většině vrstevnic mohlo jen zdát. Otec František Xaver Hodáč působil jako politik, poslanec a profesor ČVUT. Umělecké jméno Gollová si pak zvolila po dědečkovi, historikovi Jaroslavu Gollovi, čímž se k rodinné tradici hlásila i na jevišti.
Do jejího mládí spadá také pařížské období. Roku 1932 se tam seznámila s o šestnáct let starším rumunským básníkem Tristanem Tzarou. Byla to její první velká láska. Vztah sice po čase skončil, ale přesto patří k nejzajímavějším momentům té doby a ukazuje dívku, která se už ve dvaceti letech dokázala pohybovat mezi umělci velkého světa jako ryba ve vodě.
Protektorátní stíny a cejch kolaborace
Zlom nastal roku 1941 ve Zlíně, kde potkala Wilhelma, zvaného Willy, Söhnela. Tento německý právník spravoval barrandovské ateliéry a za okupace dohlížel na českou kinematografii. Patřil přitom k členům NSDAP, takže jakékoli bližší spojení s ním budilo obrovskou pozornost, zvlášť když šlo o populární tvář z domácího prostředí. Gollová se navíc objevila v německém filmu tehdejší produkce kde vystupovala pod uměleckým jménem Ada Goll.
Po osvobození stačily tyto skutečnosti k tomu, aby byla obviněna z kolaborace, což vedlo k nucenému odchodu z divadla i k zákazu filmování. Její úspěšná kariéra se tak na dlouhé roky zastavila. Tento verdikt byl odrazem poválečné atmosféry, kdy společnost toužila po rychlém účtování.
Odvaha v Terezíně a nový začátek
Nataša Gollová se po těchto událostech dobrovolně přihlásila jako ošetřovatelka do terezínského ghetta, kde pomáhala bývalým vězňům zasaženým tyfovou epidemií. V těžkých podmínkách se ovšem i ona nakazila a následně půl roku bojovala o život v nemocnici. Její terezínská mise po skončení války ukazuje obrovskou odvahu, protože místo pasivního čekání na příznivější dobu riskovala život u lůžek těžce nemocných lidí v čase, kdy se její vlastní dráha ocitla v troskách.
Z vážné nemoci se nakonec zotavila, i když následky si nesla dál. Roku 1947 přijala angažmá v Českých Budějovicích, kde potkala divadelního režiséra Karla Konstantina a o rok později se za něj provdala. Toto bezdětné manželství jí dalo tolik potřebný klid a pomohlo překonat nejsložitější poválečné období.
Werichova pomoc a návrat na scénu
Další zásadní obrat přišel roku 1951, kdy Jan Werich prosadil tehdy politicky nežádoucí herečku do dvojrole Kateřiny a Sirael ve slavné historické komedii Císařův pekař a Pekařův císař. Postavu měla původně ztvárnit výrazně mladší umělkyně, avšak Gollová se ve svých devětatřiceti letech chopila šance s neobyčejnou energií a dokázala, že nic ze svého komediálního talentu neztratila. Werich jí v tomto složitém období pomáhal také lidsky a hledal cesty, jak ji finančně i profesně podržet.
Roku 1955 ji přivedl do Divadla satiry, ze kterého později vzniklo Divadlo ABC a na těchto pražských prknech našla znovu pevnou půdu pod nohama. Divadelní publikum ji tam mohlo naživo obdivovat více než patnáct let.
Poslední opona a věčný návrat k oknu
Ke konci divadelní dráhy ji ochromily vážné zdravotní potíže, zejména vleklé bolesti kyčlí, kvůli kterým roku 1971 předčasně opustila soubor Městských divadel pražských. Následně se objevovala již jen sporadicky před kamerou. Zemřela 29. října 1988 v domově důchodců v pražské Krči ve věku šestasedmdesáti let a místo posledního odpočinku nalezla v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.
Když se všechny životní etapy propojí, spatříme ženu, která ani v nejmenším nezůstala ve stínu svého literárního jména. Její příběh daleko překračuje hranice jejích tehdejších filmů. Prochází protektorátní krizí, terezínským vězněním i poválečným nespravedlivým odsouzením, přičemž největší oporou v těchto zvratech pro ni zůstává pevné spojenectví s nejbližšími lidmi.
Zdroje
https://brno.rozhlas.cz/galerie-zenskych-osobnosti-natasa-gollova-6452433
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3594:gollova-natasa&Itemid=108&lang=cs
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/krehka-a-lyricka-natasa-gollova-266009
https://zpravy.tiscali.cz/natasa-gollová-ta-ktera-chodila-domu-oknem-335287
https://dvojka.rozhlas.cz/divaci-ji-milovali-za-lasku-v-osobnim-zivote-ale-tvrde-zaplatila-osudove-zeny-8287533
https://www.csfd.cz/film/3094-cisaruv-pekar-pekaruv-cisar/zajimavosti/?page=2
