Článek
Když Jan Pivec zvedl hlas, sypala se v domě omítka. Miroslav Horníček dokonce tvrdil, že když zařval, padaly balkony. Slavný herec, narozený 19. května 1907 na pražských Vinohradech, přitom pod hromovým hlasem skrýval nečekanou citlivost. Jeho kariéra i soukromí byly plné ostrých kontrastů.
Z reálky na konzervatoř
Rodiče pro jedináčka plánovali, že se stane inženýrem, jenže reálku kvůli deskriptivní geometrii nedokončil. Neuspěl ani u operního zpěvu, kde ho odmítli. Uplatnění našel až na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, které ho přijalo. Divadlo tak získalo jeden z nejmohutnějších barytonů své doby.
V činohře Národního divadla působil od roku 1934 do roku 1970. Před kamerou ztvárnil téměř padesát filmových a přes dvacet televizních rolí. Režisér František Filip o jeho hlase mluvil jako o vulkánu, který chrlí lávu a balvany, a posluchači z rozhlasu ho znali jako skvělého vypravěče. Když v roce 1963 získal titul národního umělce, byla to definitivní odpověď pro všechny, kteří ho na začátku jako zpěváka nechtěli.
Svůdce z plátna
Největší popularitu mu v roce 1942 přinesla komedie Muži nestárnou. Jako elegantní Stáňa Járský v ní okouzlil tři generace žen z jedné rodiny, což z něj v očích diváků udělalo sebevědomého milovníka. Při natáčení přeskočila jiskra i v soukromí. Jeho v pořadí druhou manželkou se rok po premiéře stala herečka Jana Romanová, která hrála dospělou Jiřinu. Šťastný konec ale patřil jen plátnu. Manželství se rozpadlo a Romanová po únoru 1948 emigrovala.
Maminka v pozadí
Muž, který na plátně dobýval srdce tří generací žen, se doma bezvýhradně podřizoval své matce. Jako jedináček podléhal jejímu silnému vlivu, a právě její nátlak podle vzpomínek pamětníků přispěl k rozvodu jeho druhého manželství. I proto mu kolegové přezdívali „mamánek“. Pivec se oženil celkem třikrát. Jeho poslední manželkou se v roce 1958 stala Věra Stejskalová, účetní Národního divadla, se kterou zůstal až do své smrti. Vlastní děti nikdy neměl, otcovství si tak vyzkoušel jen v rolích, například jako přísný otec v seriálu F. L. Věk.
Rejpal s citlivou duší
Kolegové na něj vzpomínali rozporuplně. Jedni v něm viděli lakomého, úzkostlivého a protivného člověka, jiní tvrdili, že mrzutost je jen maska citlivého muže. Podle herce Antonína Hardta dokázal v dobré náladě bavit celou šatnu, ale v té špatné se měnil v cholerika. akmile se vtipkovalo na jeho účet, reagoval dotčeně. Stačilo před ním prohlásit, že Saša Rašilov je lepší herec, a jeho ješitnost ho donutila zavrhnout i nejbližšího kamaráda. Kvůli svému perfekcionismu nebyl nikdy spokojený a každý vlastní výkon chtěl neustále vylepšit.
Když se dozvěděl, že Hamleta bude hrát Radovan Lukavský, uštěpačně poznamenal, že to dopadne šeredně. Jakmile se však Lukavský objevil ve dveřích, okamžitě otočil a začal ho chválit. Rýpal také do Františka Filipovského, o kterém prohlásil, že zatímco ostatní se na jevišti dřou, král dabingu pak slízne veškerou smetanu.
Pověst mu ale nejvíc pokazila aféra z Barrandova. Pivec byl po odnaučení kouření fanatickým odpůrcem tabáku. Když pro něj poslali zakouřené auto, odmítl nastoupit. Produkce sice obratem zajistila čistý vůz, herec ale přesto odmítl pracovat. Kvůli zmařenému natáčecímu dni mu tehdy filmaři nemohli přijít na jméno.
Hlas, který přežil svou dobu
Ačkoliv Pivec považoval film a televizi za podřadnou zábavu, trvalou popularitu mu zajistila právě obrazovka ať už v roli císaře Zikmunda v husitské trilogii, nebo přísného otce v seriálu F. L. Věk.
Z Národního divadla odešel v roce 1970. Oficiálně sice uvedl zdravotní důvody, ve skutečnosti však neunesl, že ho režisér Miroslav Macháček během nemoci v jedné roli alternoval. Uzdravený Pivec to vzal jako urážku a zkoušky navždy opustil.
Ozvěna balkonů
Jan Pivec zemřel 10. května 1980, jen několik dní před svými 73. narozeninami, a odpočívá na Vinohradském hřbitově. Zůstal po něm výjimečný hlas, který dnes zní už jen ze záznamů, a neuvěřitelný životní příběh. Hromovým barytonem sice bavil šatny a děsil okolí, pod maskou věčného rýpala však skrýval zranitelnost a doma bezmezně poslouchal svou matku. Právě tato nečekaná směsice protikladů z něj dělá legendu, o které se vypráví dodnes.
Zdroje
Soukromý archiv autora
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pivec
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5992:pivec-jan&lang=cs
https://www.super.cz/clanek/retro-prvni-emigrovala-druhou-vystipala-matka-nejlepsi-jago-jan-pivec-72-nasel-idealni-zenu-kdyz-si-stezoval-na-honorar-1514571
https://www.super.cz/clanek/celebrity-filmovy-kristian-se-urazil-a-odmitl-hrat-po-boku-puvabne-herecky-ta-pak-excelovala-po-boku-znameho-mamanka-773312
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/113297/jan-pivec-mel-hlas-jako-zvon-a-rad-si-utahoval-z-kolegu-exceloval-v-televizi-i-v-shakespearovskych-dramatech.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/99955/rypavy-jan-pivec-72-drsne-natrel-lukavskeho-a-filipovskeho.html
https://www.csfd.cz/tvurce/4791-jan-pivec/zajimavosti/
