Článek
Hrad vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 13. století na malé skalce obtékané Zákolanským potokem. Hned od počátku byl výjimkou mezi českými hrady. Zatímco většina středověkých pevností stávala na kopcích s výhledem do krajiny, Okoř se schoval do údolí. Stavitelé tak museli obranu řešit jinak. Za pánů z Donína přibyly dvě okrouhlé bašty a velký rybník obklopující hrad ze tří stran. Propracovaný obranný systém v době přechodu mezi gotickým a renesančním opevněním.
První písemná zmínka pochází z roku 1359, kdy byl hrad v majetku Františka Rokycanského, bohatého pražského měšťana. Pak se majitelé docela dost střídali. Páni z Donína, husité, Bořitové z Martinic. Za třicetileté války byl hrad těžce poškozen a v roce 1649 připadl jezuitům, kteří ho upravili do barokní podoby a používali jako letní sídlo. Když císař Josef II. v roce 1773 jezuitský řád zrušil, Okoř přišel o správce. Místní vesničané začali rozebírat zdivo na stavební materiál a správce nechal strhnout střechu a prodat trámy. Z honosného sídla zbyla zřícenina.
Ke každému hradu patří pověst Okoři patří pověst
Na Okoři sídlil svého času rytíř Sukorád a ten měl dceru Julianu, která oplývala neobvyklou krásou. Mnozí rytíři přijížděli na hrad, aby si dobyli její náklonnost. Ovšem marně. Juliana odmítala všechny nápadníky, protože tajně milovala Vnislava, syna místního mlynáře. Když se to její otec dozvěděl, dceru nechal uvěznit ve věži.
Vnislav jedné noci přišel pod hradní okno, domluvil se s Julianou a příštího večera se po provazu vyšplhal nahoru. Prolomil mříže, oba sešplhali dolů a na koních uprchli. V háji nad Tuchoměřicemi se zastavili, přivázali koně a posadili se na mech. Náhle zaslechli dusot. Sukorád je dohonil. Namířil pistoli na dceru, padla rána a Juliana se skácela k zemi. Vnislav se sklonil nad umírající a zasáhla ho druhá kulka.
Pověst se dochovala v podobě kramářské písně vydané poprvé v roce 1871. Julianin duch prý každou půlnoc vychází ze svého hrobu a obchází kolem hradu.
Okoř
Bílá paní, trampové a rozverný šerif
Z Juliany se stala Bílá paní okořského hradu. A právě ona se dostala do jedné z nejznámějších táborákových písní v Česku.
Trampská píseň Na Okoř je cesta vznikla ve třicátých letech a její refrén zná nazpaměť snad každý Čech. „Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát. Ta měla ve zvyku dle svého budíku o půlnoci chodit strašívat. Od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč, a tak dole v podhradí se šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč.“
Poklad jezuitů a tajné chodby
K Okoři se váže i pověst o pokladu. Jezuité prý před odchodem zakopali svůj obrovský majetek někde v podzemí hradu. Archeologové skutečně objevili pozůstatky dvou tunelů pod hradem. Bohužel jsou z velké části zasypané, ale výzkumy pokračují.
Okoř leží asi patnáct kilometrů severozápadně od Prahy. Areál hradu spravuje obec Okoř a je přístupný turistům po celý rok. V létě se tu konají šermířská vystoupení, historické akce i koncerty. Vstup do areálu je zpoplatněn.
Zdroje
Historie – okor.cz
Hrad Okoř – hrady.cz
Okoř, poklad jezuitů – poznatsvet.cz
Zřícenina hradu Okoř – strednicechy.cz
Pověst o krásné Julianě – katalpa.cz
