Nový Jičín, město klobouků pod kamennými podloubími

Kdo přijíždí do města poprvé, obvykle zpomalí hned po prvních krocích z parkoviště. Souvislý pás podloubí totiž přitahuje pozornost tak silně, jak to dokáže jen několik náměstí v celém regionu. Za tímto dojmem stojí sedm století citlivých proměn, které si zaslouží bližší pohled.

Město na zeleném drnu

Nový Jičín se zrodil pravděpodobně v osmdesátých letech třináctého století, a to jako promyšleně založené hospodářské středisko panství Starý Jičín. Zakladatelé zvolili strategický bod na křižovatce obchodních cest, spojujících Polsko a Slezsko s Čechami a Uhrami. Odborný termín pro tento typ zakládání zní „na zeleném drnu“, tedy na dosud volném, prázdném místě, kde se rovnou navrhl pravidelný půdorys. Díky tomu má dnešní historické jádro tak logickou, téměř geometrickou strukturu.

První písemná zpráva o městě pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský udělil obyvatelům mýtné právo. Tehdejšími pány města byli Kravařové, rod, jenž roku 1373 přidal další výsady, mimo jiné právo odúmrti a výroční trh. Právě tento rod stojí i za podobou městského znaku, zavinutou střelou v ruce ozbrojence, symbolem, jenž provází Nový Jičín dodnes.

Zlomovým okamžikem se stal rok 1503, kdy velký požár zničil převážně dřevěnou zástavbu. Následná obnova přinesla kamennou architekturu a s ní i hospodářský rozmach, tažený soukenickou výrobou. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století převzali město Žerotínové. Přebudovali starou gotickou tvrz na renesanční sídlo a podpořili vznik kamenných podloubí i měšťanských domů kolem náměstí. Roku 1558 se Nový Jičín vykoupil z poddanství a stal se komorním městem, o šedesát dva let později jej Bedřich Falcký povýšil na město královské.

Třicetiletá válka zanechala v paměti kraje hlubokou stopu. Roku 1621 se u města odehrála bitva, při níž protestantské vojsko knížete Jana Jiřího Krnovského obsadilo Nový Jičín a na předměstí pobilo asi pět set neapolských žoldnéřů. Další rány přišly v podobě barokních požárů v letech 1768 a 1773, po nichž se ale město pokaždé rychle vzpamatovalo a vyrostlo v nové, důstojnější podobě. Stalo se sídlem krajského soudu a stavba císařské silnice přinesla další impuls obchodu i řemeslům.

Náměstí, podloubí a věhlas klobouků

Devatenácté století přineslo textilní boom. Roku 1832 vznikla první velká textilka a soukenictví se proměnilo v masovou výrobu, díky níž si Nový Jičín vysloužil přezdívku město klobouků. Titul si drží dodnes a najde se i v oficiální turistické prezentaci města. Kloboučnická tradice tak zůstává živou součástí lokální identity, podobně jako samotné náměstí.

Historické jádro tvoří pravidelně založené prostranství, lemované souvislými řadami měšťanských domů s kamenným podloubím. Tento urbanistický celek patří k nejcennějším v Moravskoslezském kraji a stal se hlavním důvodem, proč bylo centrum roku 1967 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Podloubí funguje jako přirozený městský salon, prostor pro kavárny, obchůdky i procházky, kde se generace obyvatel potkávaly a potkávají dodnes. Dominantou zůstává i bývalé šlechtické sídlo, renesanční zámek, jenž vzešel z původní gotické tvrze.

Zajímavou stopu ve světové literatuře zanechala místní výroba kočárů, známých jako Nojtičanky. Tyto lehké bryčky se vyvážely až do Ruska a dostaly se dokonce do románu Lva Tolstého Vojna a mír, což z nich dělá jeden z mála moravských výrobků s tak dalekosáhlým literárním přesahem.

Pověsti, proměny obyvatel a širší význam města

Jméno Nový Jičín provázejí hned dvě oblíbené pověsti. Podle první zachránila statečná dívka Jitka malého chlapce před medvědem a pastýř, jenž jí přispěchal na pomoc, se stal jejím manželem. Na místě záchrany prý Jitka nechala postavit kapli a manžel vedle ní loveckou tvrz nazvanou Jitčin, z čehož se postupem staletí vyvinulo jméno Jičín. Druhá tradice odvozuje název od slovanského slova dik, označujícího divoké prase, hojné v tehdejších lesích. Z Dičína tak prý postupně vznikl Jičín.

Dvacáté století přineslo dramatické společenské zvraty. Po vzniku Československa žila ve městě silná německá menšina, roku 1938 bylo území v důsledku mnichovské dohody připojeno k Německu a po roce 1945 následoval odsun německého obyvatelstva spojený s příchodem nových osadníků, mezi nimi i krajanů z Volyně. Tato proměna během několika desetiletí zásadně změnila skladbu obyvatel a dodnes patří k důležitým kapitolám městské paměti.

Po roce 1948 se sice Nový Jičín rozšířil o panelová sídliště, ale historické jádro si udrželo svébytnou podobu a v roce 2001 získalo titul Historické město roku.

Cukrárna, Karel Kryl a generál Laudon

Kdo se sem chystá na výlet, neměl by minout místní cukrárnu U Bílého anděla s vynikající zmrzlinou vlastní výroby a pro fanoušky Karla Kryla je povinnost navštívit jeho ulici. Krylův dědeček V Novém Jičíně totiž spoluvlastnil knihtiskařskou firmu Kryl a Scotti a Karel zde prožil část svého dětství.

Jen neudělejte stejnou chybu jako já

Při toulkách Novým Jičínem mě totiž zaujala na jednom z domů, busta generála Laudona. Okamžitě mě napadlo popíchnout přítelkyni a s vážnou tváří jsem pronesl, že v tomhle domě bydleli stoprocentně nějací její předkové. Přítelkyně z téhle divoké teorie nebyla vůbec nadšená a k udobření došlo až v nedaleké cukrárně.

I tak je tohle nádherné město (podle mého názoru) ideální cíl pro každého, kdo hledá kus autentické Moravy.

Zdroje

Soukromý archiv autora

www.cs.wikipedia.org

www.novy-jicin.cz

www.aktualne.cz

www.icnj.cz