Článek
Procházím Karmelitskou, prohlížím si kavárny a vůbec netuším, že kousek ode mne leží jedna z nejkrásnějších barokních zahrad v Praze. Vrtbovská zahrada je schovaná za nenápadným průjezdem, stranou od davů turistů.
Ráj uprostřed města
Brána Vrtbovského paláce vypadá zvenčí docela obyčejně, tak nějak jako spousta jiných malostranských portálů. Projdete jí a najednou vám připadá, že stojíte na jevišti divadla. Terasy se zvedají jedna nad druhou po svahu Petřína, sochy hledí dolů na návštěvníky, a fontánky si tiše šplouchají svou vlastní melodii. Architekt František Maxmilián Kaňka tuhle procházku vymyslel jako představení o třech dějstvích, a funguje to dodnes. Postupujete vzhůru, schod za schodem, terasa za terasou a pokaždé se vám otevře jiný kus Prahy. Plocha zahrady má sotva 0,31 hektaru, přesto máte pocit, že jste vešli do mnohem většího prostoru. A to je trik, na němž stojí celá kompozice téhle zahrady. Kaňka dokázal na miniaturním pozemku vykouzlit iluzi prostoru, jakou byste čekali spíš u italských vil na svazích Toskánska.
Sochy ve Vrtbovské zahradě
Sochy, fresky a jedna sehraná parta
Sochařskou práci dostal na starost Matyáš Bernard Braun, tehdy asi nejžádanější sochař v Čechách. Jeho dílna vytesala postavy z antických příběhů a vázy, jimiž lemovali balustrády jako publikum čekající na začátek hry. Hned u vchodu vás vítá Atlas, statný chlapík s nebeskou koulí na ramenou, a už tahle jedna socha naznačuje, jak vysoko si hrabě, co si zahradu objednal, nasadil laťku. Uvnitř sala terreny, otevřeného salonu při vstupu, je na stropě freska Václava Vavřince Reinera se scénou Venuše a Adonise. Kaňka, Braun a Reiner spolu podle dobových zpráv fungovali jako sehraná parta, a přesně tak zahrada i vypadá. Všechno v ní dokonale ladí. Člověk má pocit, že to celé postavili naráz, přitom ale areál vznikal po kouskách v průběhu mnoha let.
Muž, který si to mohl dovolit
Za celou parádou stojí jméno Jan Josef hrabě z Vrtby. V roce 1712 se stal nejvyšším purkrabím Království českého, nosil řád Zlatého rouna a měl vkus, a hlavně peníze na to, angažovat nejlepší umělce své doby. Palác sám vznikl mnohem dřív, ještě za třicetileté války, kdy dědeček Jana Josefa spojil tři sousední domy v jeden. Zajímavou informací určitě bude, že jeden z domů předtím patřil popravenému Kryštofu Harantovi. Samotná zahrada rostla od roku 1715 do roku 1720, výzdoba se ladila ještě několik let poté. Traduje se, že dokončení celého areálu směřoval jeho majitel, hrabě z Vrtby, k příjezdu Karla VI., jenž Prahu navštívil v roce 1723 kvůli své korunovaci. Ať to byla náhoda nebo prostě jen velmi dobré plánování, hrabě z Vrtby si díky téhle zahradě zajistil místo v paměti města na tři století dopředu.
Léta zapomnění a jedna velká oprava
Pak přišla doba, kdy zahrada přestala patřit šlechtě a s ní i doba, kdy o ni pečoval málokdo. Zdivo se rozpadalo, fresky překryl čas a prach, původní dlažbu a cesty zanášel prach a zemina a barokní tvář zahrady zanikala pod nánosy pozdějších úprav. Trvalo skoro dvě stě let, než se situace obrátila. Mezi lety 1990 a 1998 proběhla velká obnova podle projektu architekta Ivana Březiny a zahradního architekta Václava Weinfurtera. Nejprve šlo o statiku, pak přišla na řadu zeleň, terasy a drobné dekorace. Braunovy originály z balustrády putovaly kvůli ochraně do lapidária Národního muzea a na jejich místo posadili věrné kopie, včetně toho Atlase od brány. Slavnostní znovuotevření se konalo 3. června 1998, a od té doby areál spravuje firma Casus Direct Mail. V roce 2019 zahrada dokonce skončila jako druhá nejkrásnější a nejlépe udržovaná historická zahrada v Evropě podle European Garden Heritage Network, hned za francouzskými Jardins d'Étretat. Coby součást pražské památkové rezervace nese status kulturní památky prvního stupně, se vší ochranou, jakou znáte i z lokalit na seznamu UNESCO.
Vrtbovská zahrada
Malý svět uprostřed Prahy
Dnes patří zahrada hlavnímu městu a slouží jako placená atrakce, ale taky jako místo pro svatby, firemní večírky nebo komorní koncerty. Otevřeno bývá od jara do podzimu, zhruba od dubna do října, denně od desíti do osmnácti nebo devatenácti hodin podle sezóny. Vcházíte stále stejnou cestou jako hosté před třemi sty lety, skrz Vrtbovský palác na adrese Karmelitská 25. Vstupenka vám otevře cestu k úžasné procházce mezi sochami a k výhledu, jaký lidé mířící rovnou na Karlův most nebo Pražský hrad často propásnou. Zahrada patří do rodiny čtyř barokních zahrad na svahu Petřína, vedle Vratislavské, Schönbornské a Lobkowické, a mezi nimi zůstává tou nejucelenější. Kdo přijde v podvečer, dostane navrch ještě jednu odměnu, měkké světlo padající na terasy a ticho, které by v centru Prahy jistě jen tak nenašel.
Navíc si odnese domů pocit, že měl příležitost na okamžik nahlédnout do míst, kam kdysi směla jen hrstka vyvolených.
Zdroje
Soukromý archiv autora
www.vrtbovska.cz/cz/historie cs.wikipedia.org/wiki/Vrtbovska_zahrada cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Josef_z_Vrtby m.praha.eu/web/praha/w/vrtbovska_zahrada_ve_slavnostnim_3487040 prague.eu/en/objevujte/vrtba-garden-vrtbovska-zahrada www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/vrtbovska-zahrada-2
