Článek
Naše Alenka. Říkáte něžně, když vás objímá v klubovně domova, u vás na návsi nebo na náměstí. „Jako dcera“, smutníte, když vaši mladí nestíhají, zatímco ona má čas laskat vás předstíraným zájmem o vaše osudy. „Jako jedna z nás“, býváte naměkko z tyátru, že nedbá na funkci a je s vámi kuchařkou, zahradnicí a pak třeba švadlenou. „Přidá nám peníze“, hltáte přísliby královských důchodů a její historky o svatém Andreji a peklu Fialy. „Myslí to dobře!“, končíte kvůli nim s blízkými a pálíte mosty k letitým přátelstvím. „I Boha má na srdci“, věříte kříži, co nosí na krku a okázalým modlitbám za vaše životy, byť jinde vás veřejně ostouzí. „Vy věřící, kteří se chodíte vždycky pomodlit, pak prostě máte pocit, že si můžete dovolit všechno“, urážela Schillerová včera ve sněmovně křesťany. Carevna pokrytců: že Babiš před volbami zaklekl na Jezulátko a sama má na Facebooku samou modlitbu, byť jimi v reálu pohrdá, tu zjevně nevadí.
Přesto je dál vaší ikonou a mazlíkem emocí, na něž se nesahá a za které válčíte do krve klidně i s rodinou. S dětmi, vnuky i vnučkami, co ji, natož pak Babiše, z duše neradi. Ač dříči života a praktičky rozumu, fakta vás najednou netrápí. Med kolem úst je teď manou vašich dní, jež hřeje v pupíku jak káva s koblihou od kmotra z Penamu. Stačí vám přitom naivní naděje, že skrze Andreje a jeho „Alenku“ budete žít tak, jako dřív: se Stranou, co řídí osudy a s rovností v chudobě.
Konec je ale i s grácií: z matek a pak laskavých babiček, co na sítích zářily nad svými potomky, se často stáváte saněmi sprostoty, jež by pro Babiše a jeho kumpány dokonce věšely. A s životem v podzimu věříte pohádce, že na vás „Alenka“ myslí, kudy chodí. Co na tom, že pokaždé jen před volbami .
Prošly jste Husákem, kdy lež byla doktrínou a přesto zas věříte lhářům a práskačům z režimu, o němž jste bázlivě šeptaly u dřezu, držel vás pod krkem a zavíral za vtipy. Prošly jste Brežněvem a „bratrstvím Moskvy“. A třásly se strachy i odporem, když hořely ulice a Rus s kvérem vám mířil na hlavu, když žebral o vodu. Teď s Babišem a jeho „Alenkou“ voláte po „míru“, který by Rusku zas ucouvl a zemi, kde zabíjí i děti, by nechal bez pomoci. A dokonce tleskáte útokům grázlů na nebohé, kteří k nám před hrůzou utekli. Nejste-li babičky bez srdce a paměti, co kvůli bakšiši k důchodu a zlobě na stáří prodaly poslední osobní klenoty - soucit a sebeúctu - šance tu ještě je. Navštivte děti, obnovte ztracená přátelství a zkuste jim na chvíli naslouchat. Navzdory egu. Už kvůli svým vnukům a vlasti, co vám tak hlasitě leží na srdci. Život je krátký.
