Článek
Zvací dopis zrádců do Moskvy má po víc jak půl století verbální obdobu. Od včera lze totiž s jistotou potvrdit, že Andrej Babiš hraje po vzoru Vasila Bil’aka též do noty Kremlu. Přiznání, že vláda by pod jeho vedením zařízla muniční pomoc Ukrajině, je nade vší pochybnost velký skok do útrob Putina a mlaskavý polibek carského prstenu. I výrok Babiše pro Reuters, že zvýšení obranných výdajů v alianci má za příliš vysoké a musel by se naň z pozice premiéra „ještě podívat,“ je pro Moskvu doslova hřejivým laskáním.
Že za rajskou muzikou agenta Bureše pro uši Putina větříme na revanš báťuškův dáreček z vděčnosti, kterým tu Kreml skrz kolaboranty, hybridní invazi na sítích, v médiích a expanzi občanské sklerózy, posadil na Hrad „Moskviče“ Zemana, už není jen předtucha. Odmítáním pomoci Ukrajině a spojeneckých závazků v případě ruské agrese proti sousednímu Polsku, odporem ke zvýšení výdajů na obranu a čerstvým odhalením Marka Wollnera o ruské „expozituře“ v čele Babišova Agrofertu, to vše dohromady s Havlíčkovým lobbingem pro ruský ROSATOM či servilitou Babišova adepta na ministra zahraničí, poslance Vondráčka k ruské vládnoucí věrchušce, je dneškem jasno. Babiš, v evropských strukturách provařený souputník Fica a Orbána, se po nesčetných náznacích rozhodl pro moskevský coming out a rád by nás zatáhl do Putinovy partičky. Za aplausu zdejší ruské páté kolony a zfanfrnělých „babišek,“ jimž uvízly v paměti šeříky na tanku 23, leč Serjožu, co páchl po vodce a v kuchyni znásilnil maminku, gumují z paměti.
K Babišovi, soudně uznanému lháři současně stíhanému za podvod, přibyl od dneška Babiš, souvěrec Putina. Nepřijít na podzim k volebním urnám tak znamená sehnout hřbet a zas cvičit azbuku. Hloupost kvete a je jí víc: vstřícnost k agresívnímu Rusku voličům ANO nevadí. Prosím na kolenou, vás doma i rodáky v cizině: braňme vlast návratem na Východ. Nejprve v říjnu. U voleb.
