Článek
Zvací dopis zrádců do Moskvy má po víc jak půl století verbální obdobu. Od včera lze totiž s jistotou potvrdit, že Andrej Babiš hraje po vzoru Vasila Bil’aka též do noty Kremlu. Přiznání, že vláda by pod jeho vedením zařízla muniční pomoc Ukrajině, je nade vší pochybnost velký skok do útrob Putina a mlaskavý polibek carského prstenu. I výrok Babiše pro Reuters, že zvýšení obranných výdajů v alianci má za příliš vysoké a musel by se naň z pozice premiéra „ještě podívat,“ je pro Moskvu doslova hřejivým laskáním.
Že za rajskou muzikou agenta Bureše pro uši Putina větříme dáreček na revanš z vděčnosti, kterým tu Rus skrz pátou kolonu, hybridní invazi na sítích, v médiích a občanskou slepotu, posadil na Hrad „Moskviče“ Zemana, už není jen předtucha. Odmítáním pomoci Ukrajině a spojeneckých závazků v případě ruské agrese proti sousednímu Polsku, odporem ke zvýšení výdajů na obranu a čerstvým odhalením Marka Wollnera o ruské „expozituře“ v čele Babišova Agrofertu společně s Havlíčkovým lobbingem pro ruský ROSATOM či servilitou adepta hnutí na ministra zahraničí Vondráčka k ruské vládnoucí věrchušce, je dneškem jasno. Provařený Andrej Babiš, v evropských strukturách vnímaný jako souputník Fica a Orbána a odtud Putina, se po nesmělých náznacích rozhodl pro moskevský coming out a rád by nás zatáhl do proruské partičky. To vše za aplausu zdejší dezinfoscény a zfanfrnělých „babišek,“ jimž sice uvízly v paměti šeříky na tanku 23, leč Serjožu, co páchl po vodce a v kuchyni znásilnil maminku, gumují z paměti.
K Babišovi, soudně uznanému lháři teď stíhanému za podvod, přibyl od dneška Babiš, souvěrec Putina. Nepřijít na podzim k volebním urnám tak znamená na léta sehnout hřbet a zas cvičit azbuku. Hloupost kvete a je jí víc: vstřícnost k agresívnímu Rusku voličům ANO nevadí. Prosím na kolenou, vás doma i rodáky v cizině: braňme vlast před jejím návratem na Východ. Nejprve v říjnu u voleb a dál se uvidí. Moc času nám nezbývá.
