Článek
Mantra grázlů. A obsese hlupců, řeklo by se. Bezprecedentní útoky Andreje Babiše a jeho pěchoty na českou armádu jsou ale ještě víc: pukrle ruskému „carovi“ a zrada jak vyšitá. Volby nevolby, kampaň nekampaň. Vyrobit z fragmentů dvou interních a nesouvisejících armádních dokumentů krkolomné obvinění, že vojáci sbírali informace na politiky a občany, je extra silná káva. Z jetého lógru ji už zase uvařil Babišův poslanec Pavel Růžička, dychtivý po cukříku od šéfa. Bývalý vojenský hasič z Postoloprt, jenž nese tak úkorně chválu profíků na náčelníka generálního štábu, pomlouvá generála Řehku kudy chodí.
Skandalizovat národní armádu ausgerechnet ve chvíli, kdy NATO varuje před ruským záluskem prubnout po Ukrajině některou ze zemí o kus dál v Evropě, zda budou fungovat závazky vojenských spojenců, se rovná kolaboraci. U poslance bezpečnostního výboru sněmovny pak extra odpudivou. Série úhybných manévrů poslance Růžičky sotva investigativci Seznamu konfrontovali jeho verzi s protichůdným zjištěním redakce pak ukázala, že „kauza“ páchne už na dálku náramnou ostudou pro ANO. I tady má ovšem Babiš svou zažitou tradici, že nejlepší obranou je zase lež. Namísto rukou pryč od celé té trapnosti se v ní osobně vyválel a coby poslancův řídící důstojník zopakoval konspiraci v médiích. Je to jak podpis v azbuce: politici ANO nabíjejí Moskvě čím dál častěji ostrými k palbě na vlastní stát.
Křiklavý otazník ale dál visí nad zdrojem, jenž poslance o „rejdech“ v armádě informoval. Podle Řehky interní šetření ukazuje, že Růžičkův údajný whistleblower pochází z nejvyšších míst ministerstva obrany. Ta však konspiraci poslance ANO kategoricky popírají. Naopak: náměstek ministryně Černochové František Šulc se v ČT24 ztotožnil právě se závěry Řehky, jenž sledování opozice a politiků armádou důrazně odmítl. Zato animozita ministryně k náčelníkovi generálního štábu je veřejným tajemstvím. A právě Jana Černochová se armády proti tvrzením Růžičky nezastala.
Nepokrytá vstřícnost mezi ministryní obrany za ODS a Babišovým poslancem bezpečnostního výboru budí pozornost i v kuloárech sněmovny. Po dalším z konfliktů ministryně se šéfem armády Růžička dokonce vyčetl poslancům vládních stran, že se „své ministryně ani nezastanou“. Růžičkovy interpelace na Černochovou, jež se přímo či nepřímo strefují do náčelníka generálního štábu armády, pak bývají až nápadně informované a podle poslanců se v nich - nejspíš i k překvapení samotného Řehky - objevují detaily jejich ryze interních sporů. Zda ministryně vidí za roh a pomýšlí na zadní vrátka v případě podzimního comebacku Andreje Babiše k moci, si lze jen domýšlet. A někdejší ministerské přísliby Řehkovy hlavy u nohou poslanců ANO z bezpečnostního výboru, o kterých se ve sněmovně rovněž šušká, vypadají už na extra divočinu.
Sečteno a podtrženo: ruská propaganda se raduje.Teatrální řeči kohokoliv o generálech utržených ze řetězu a vojenské juntě, co chce řídit stát namísto politiků, jsou na hony cítit vlivem Kremlu. Zda vědomě, pro kariéru nebo jen z čiré blbosti a vlastní malosti tu není podstatné: škody jsou pokaždé závratné. Hrát špinavé hry a jít po krku vlastní armádě, zatímco Rus je při chuti rozšířit agresi v Evropě, je smutné a odporné zároveň. Zatímco dobrých vojáků je málo, mizerných a závistivých politiků je hodně. Ty druhé ať hanba fackuje.
