Článek
„Ksindl,“ říkávala taktně babička, když v televizi řečnil vyslovený „hňup“. Šlo přitom o krajní výraz hlubokého pohrdání nad papaláši normalizace. Měla cit i nárok a v paměti krvavou rodinnou historii s příbuznými, popravenými bolševiky včetně malých dětí.
„Přidej, babi,“ naléhám v duchu u defilé předních hlupců současné politiky. Geny, asi. Že na postech, jež ovlivňují osud země, už zase ulpěly hleny kolaborantů a nevídaných primitivů, by ji nepřekvapilo. Je to holt zvěrokruh poptávky: lůzři, zato s diplomem ‚vysoké školy života‘, chtějí své Bil’aky a zpátky k Rusovi.
„Nepúšťat na saka,“ napsali Bil’akovi do výučního listu. A z krejčího k ničemu byl rázem bolševik. A pak kolaborant, který sem v osmašedesátém pozval okupanta. Bývalý labský lodivod a městský policajt Jaroslav Foldyna má v krejčím předobraz. Nic ruského mu není cizí. A ač coby „vlastenec“ pózuje s kvérem či pistolí ve vojenských maskáčích a byl dokonce místopředsedou sněmovního (sic!) výboru pro obranu, o armádě neví zjevně nic a je tam za nýmanda. Pro Kreml totiž cedí krev: za důtku pro nadporučíka Davida Svobodu, jenž veřejně nahrál na smeč nepříteli, chce hlavu ministryně obrany.
„Já, voják, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným, budu plnit úkoly ozbrojených sil a budu dodržovat právní a vojenské předpisy…“ zní přitom vojenská přísaha. Nadporučík Svoboda má štěstí na lidi: ministryně Černochová byla víc než shovívavá.
„Ksindl,“ odtušila by zase babička, kdyby se Foldyny dožila. Jo jo, už zase rostou, babi. Ale neboj, nás je víc…
