Článek
Svatá válka, shazovali vloni varování před normalizačními praktikami nastupujícího šéfa České televize. Škodolibá představa řady politiků odprava doleva, že vděčný Jan Souček zamete s pražskými „drzouny“, kteří je na veřejnoprávní obrazovce nehladí po srsti a nejdou jim na ruku, nakonec rozhodla. Souček se stal v ČT generálním ředitelem. Teď mstitelé zírají: v plnění úkolu se natolik odvázal, že na Kavčích horách hrozí repete televizní krize z roku 2000.
Součkův čerstvý návrh tzv. Charty pracovníka ČT, která má do obdobných dokumentů v zahraničí setsakra daleko, cenzuruje svobodu projevu novinářů televize a ignoruje ústavní práva zaměstnanců i rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Že jde ze všeho nejvíc o náhubek pro kritiky vedení televize je zřejmé na první dobrou.„Evropský soud stanovuje, že výkon práva na svobodu projevu musí být zajištěn i v poměrech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem i ve vztahu k informacím, které se týkají zaměstnavatele,“ upozorňuje přitom odborník na mediální právo Aleš Rozehnal. V rozporu se zákoníkem práce problematizuje Součkova charta i vystupování žurnalistů ČT na odborných konferencích a školeních a omezuje i další aktivity zaměstnanců ČT mimo zaměstnání. „Za střet zájmů má být považováno i zapojení novinářů do charitativních organizací,“ varuje Rozehnal.
Na pondělním setkání se zaměstnanci ale ředitel ČT s chartou tvrdě narazil. Smršť kritiky mířila na omezování svobody projevu a dokument přirovnala k biči na nepohodlné novináře, který Součkovi umožní jejich odvolání. Naopak záruky vedení televize, které by novináře ČT ochránily před útoky politiků, Souček do charty zapracovat nehodlá. Dusnou debatu nakonec sám utnul s tím, že „tohle není žádný plebiscit.“ A napětí na Kavčích horách roste dál.
Nervozity ze Součkovy arogance a nekompetentního způsobu řízení ČT přibývá už i mezi koaličními politiky. Stranické kuloáry si všímají, že namísto halasně proklamovaných kvalitativních změn jde v ČT sešupem dolů úroveň vysílaného obsahu a výrazně upadá programová nabídka. To vše v atmosféře turbulentních politických vyjednávání a osvěty vládní koalice, která chce prosadit schválení tzv. velké mediální novely včetně navýšení televizních a rozhlasových poplatků.
Součkovy apokalyptické pohrůžky rušením kanálů ČT, nebude-li novela schválena, přitom nemají oporu v zákoně. Avizované rušení ČTart, ČT:D a ČTsport a omezení vysílání jen na stanice ČT1, ČT2 a ČT24, je dokonce v rozporu s legislativou o poskytování veřejné služby. Výhrůžky navíc neštymují s realitou úspor. ČTart a ČT:D totiž vysílá na sdílené frekvenci a úspora v šíření signálu by tak byla jen poloviční. Že by ředitel naopak zachoval stanici ČT2, kterou přitom za jediný rok degradoval z původní kvality na filmové smetiště přestárlých westernů nebo věčných dokumentů o Adolfu Hitlerovi, je úvahou z Marsu. Že Souček straší veřejnost i politiky rušením dvou až tří kanálů ČT ausgerechnet už v příštím roce, když podle místopředsedy Rady ČT Vlastimila Ježka redukci stanic vůbec nezmiňuje návrhu rozpočtu České televize právě na rok 2025, je už doslova za hranou.
Podle rozpočtu ČT na rok 2024 by totiž letos v prosinci mělo zbýt na účtech ČT minimálně 550 mil. Kč. Ve sněmovně je navíc před schválením novela zákona o DPH, jež prodlužuje platnost výjimky právě pro Českou televizi a Český rozhlas o další čtyři roky. Do rozpočtu veřejnoprávní televize tak přibude dalších 350 až 450 mil. Kč. V mediálním hluku a mlze, jež okolo novely šíří ředitel veřejnoprávní televize, jde přitom o zásadní součást financování televize, která má - na rozdíl od nejistého zvýšení televizních poplatků - šanci projít parlamentem ještě do konce letošního roku.
Proč Jan Souček promarnil rok „masturbačními“ kauzami a po vzoru Českého rozhlasu jej nevěnoval reálným úsporám a kampani, která by veřejnosti vysvětlila podstatu veřejnoprávní služby, je otázkou pro Radu ČT, jež Součka zvolila a může jej odvolat. Obrážení diplomatických rezidencí a energie, kterou ředitel ČT věnuje úsilí o přijetí v nejvyšších patrech moci včetně Hradu, jde Součkovi zjevně lépe, než zklidnění atmosféry na Kavčích horách a promyšlená stabilizace financí. „Věnovali jsme se i zhodnocení oslav sta let od navázání česko-argentinských diplomatických vztahů,“ chlubí se například šéf ČT na síti X po přijetí u argentinského velvyslance jen pár měsíců poté, co britského seznamoval se svými plány s Českou televizí. A pak že nemá výsledky! Co koncesionářům přinese návštěva šéfa ČT na argentinské ambasádě lze předem vytušit: Reportéry ČT prý brzy nahradí argentinská telenovela.
