Článek
Rozpaky. Zdvořileji označit dojem z výroků nové kancléřky Hradu nelze. Velkorysost Jany Vohralíkové k exšéfovi Zemanovy kanceláře a kličkování před dotazy novinářů na konkrétní případy zneužívání funkce vyvolává bdělost. Ani čas, nezbytný pro naplnění Pavlova slibu „úklidu“ prezidentské kanceláře po Zemanově partě, tu neomlouvá mlhu, kterou Vohralíková obestírá svá dosavadní zjištění. Součástí generálovy kampaně přitom bylo ujištění, že s nimi Hrad seznámí veřejnost.
S výjimkou konstatování kancléřky, že je teď na Hradě fajn atmosféra, mnoho nevíme. Ač plátci jejího úřadu, máme se spokojit buď s obecnými, nebo okrajovými informacemi a řečmi o „utajení“. Kdo před časem sledoval její výroky při předávání funkce s Mynářem, nediví se. „Táta mě vždycky učil, abych nesoudila minulost, když jsem nebyla její součástí,“ prohlásila kancléřka. Aha. Vlekař má druhé Vánoce, tolik porozumění nejspíš sám nečekal.
Nová kancléřka má zjevně jasno, jak s přísliby Pavla naloží. „Vnímám obrovskou lačnost veřejnosti a médií po informacích z Hradu. To pro nás bude největší křižovatka. Buď se na začátku zavrtáme do minulosti, nebo se zaměříme na to, že přivedeme tým lidí, kteří půjdou dopředu a když narazí na problém z minulosti, tak budeme připraveni podle toho jednat. Já bych radši šla do budoucnosti“, pronesla před časem. A jde. S obavami z odposlechů na Hradě se Petr Pavel veřejně netajil a chvíli po zvolení dokonce úřadoval mimo Hrad. Novinářské dotazy na výsledky pátrání po štěnicích teď ale Vohralíková odbývá přinejmenším kuriózně. „To bohužel nebudu komentovat. Nemohu ani nic naznačovat, jinak také mohu přijít o prověrku“.
Zda byl Zemanův Hrad šmírován tak zůstává tabu. Jakkoliv tu lze chápat případné ohledy na zájmy českých zpravodajských služeb, ruské nebo čínské štěnice u Zemana či Nejedlého ale Pavlovu kancléřku o prověrku připravit nemohou. Vohralíková nechce komentovat ani konkrétní případy nepořádku v bezpečnostním odboru Hradu. A přestože tvrdí, že v nich zatím nenašla nesrovnalosti, vyjadřovat se prý nebude ani k dokumentům o hospodaření prezidentské kanceláře se závěry kontrolorů NKÚ. Nenašla prý ani případy, jež by byly „extrémně za hranou zákona“. O těch neextrémních, byť za hranou zákona, je ale ticho po pěšině. Vedoucí prezidentské kanceláře přitom není politik, nýbrž úředník. A za „no comment“ Janu Vohralíkovou neplatíme.
Překvapivě tolerantní je i k Mynářovým excesům zneužívání funkce. Že používal nákladní autodopravu Hradu za veřejné peníze k soukromým účelům je podle jeho nástupkyně sice morální potíž, leč v souladu s hradní směrnicí. Kauzu prý nafoukla média, jež podle kancléřky nafukují i další Mynářovy případy a poškozují Hrad. Že právě média stojí za odhalením takřka všech hradních zlodějen a klientelistických vazeb, bez nichž by se nerozeběhlo ani jedno policejní vyšetřování, už Vohralíková nezmiňuje.
„Není to ale jen o Mynářovi. My jako společnost jsme to bývalé garnituře dovolili. Deset let jsme jim tolerovali, že mohou Hradu vládnout a dělat takové věci. Vidím to jako zodpovědnost náš všech, co se na Hradě dělo“, říká Pavlova spolupracovnice v rozhovoru s novináři Deníku N. Naše zodpovědnost určitě ne, paní Vohralíková! Zatímco my jsme byli těch deset let vidět a slyšet, slepí a hluší zůstali ti, kdo mají boj proti zlodějnám v popisu práce a mocní na trůnech, co jejich nečinnost ochotně trpěli. Znáte je, ne že ne. Jsou to pořád ti samí. Včera se klaněli Mynářovi a dneska vám.
