Článek
„Na maškarní?“ dobíral si církevní naboby, kteří se na rozdíl od nádeníků na farách tak rádi navlékají do hodnostářských cingrlátek. Rajhradský převor Augustin Ladislav Gazda byl skromný a rovný chlap, co nešel pro slovo daleko. Biskup nebiskup, kardinál nekardinál. Kdyby před čtyřmi lety náhle neumřel, možná by teď ztratil humor.
Kdo doufal, že se Dominik Duka podle zvyklosti uchýlí s koncem mandátu českého primase na výminek v některém z klášterů svého řádu, je totiž naiva. Kde bychom čekali konečně jeho nástupce Jana Graubnera, tam září štěstím penzionovaný předchůdce. Závislost Duky na palácových exhibicích a přicmrndávání světské moci jej i po odchodu Klause a Zemana pudí ke stafáži takřka všude, kde se to hemží politiky a společenskou smetánkou. Od „VIP“ trachtací, přes obskurní „ultrakonzervativní“ akce, po kuriózní účast i při jmenování generálů a kdekoho na Hradě. A Graubner nikde.
Věc církve, řeklo by se. Ne docela, středověk neskončil. Jak o Dukovi v reálu smýšlí věřící či venkovští faráři, co živoří za „čtrnáctku“ měsíčně a hradí z té almužny i náklady na služební provoz, z darů a sbírek církevních oveček fládrují fary i kostely a ještě odvádějí povinná procenta vrchnosti biskupství, se nahoře neslyší. Kanonická poslušnost tu náramně vyhovuje a vzdor se neodpouští. Hlas lidu coby hlas Boží je leda ozvěna plebsu. Zato kývačů, kteří těží z jeho přízně, má Duka zástupy. A potkává se v nich věru pestrá partička.
Dukovu rétoriku nenávistnou k odlišnostem tam zuřivě papouškuje „andělský“ režisér, jehož odlišnost je přitom veřejným tajemstvím. Nechybí ani náruživí ultrakonzervativci, kteří mají pokrok za sprosté slovo, přičemž v parlamentních delegacích s nadšením ometají u pokrokového papeže. V partě jsou i někteří historici (sic!) z ÚSTR, kteří tiše přehlíželi Dukovy skandální výroky o Rusech, jeho přítulnost k normalizačnímu ansámblu a kolaborantům Hradu Zemanovy éry i zdejším „náckům“. „V naší společnosti si teď mnozí v neodůvodněné, až antiruské mentalitě nebo nenávisti vůči tomu, co je ruské, vlastně léčí určitý komplex svého selhání v těch dobách předchozích“, jde přitom Duka na ruku Rusovi v proruských médiích…a ticho.
Titíž bijci normalizace ale paradoxně nedutají ani nad čerstvým skandálem, kde hraje Duka také prim. V břevnovském klášteře zaštítil kolokvium Budoucnost střední Evropy, kde byl mj. hostem Erik Best, provařený publicista a šiřitel ruské propagandy. Panelisty předchozího kolokvia byla pak pro změnu tradiční jména ruské páté kolony: Drulák, Koudelka z Trikolóry či antisemita Semín. Akce sdružení Patrimonium Sancti Adalberti sice mlží odkazem sv. Vojtěcha, tématy je ale jasnou součastí ruské propagandy. Že byl prvním polistopadovým břevnovským opatem Anastáz Opasek, jedenáct let týraný komunistickým kriminálem, Dukovi nepřekáží. Jak tu dostala na zadek spravedlnost pak ilustruje ostudná přítomnost ministra Blažka. Šéfové české katolické církve a české vlády k tomu dál zarytě mlčí. Na hanbu, pánové!
