Článek
Sedím si tak u Facebooku, jako každý den hned po ránu, když při vykonávání velké potřeby náhle vidím matematickou hádanku, kolik je 5+5 × 5? 90% lidí to prý spočítá špatně.
„Jasně, že 50,“ odpovídám si a vidím, že pod hádankou se živě diskutuje, zda by to nemohlo být 30, 35 nebo snad 51. „Kreténi, neumíte počítat,“ křičím skrze klávesnici do komentářů, protože nekomentovat takový příspěvek je skoro jako porušit přikázání desatera. Až v komentářích zanecháváme za sebou skutečnou myšlenkovou stopu v historii. Tam najdou naši potomci náš odkaz a dovědí se, jak správně násobit a sčítat.
Pokračuji ještě u Instagramu, jako každý den před odchodem do práce. Náhle vidím reel mé oblíbené Sugar Mimy z kanadského Saskatoonu: „Jsem šťastná za každý den,“ volá do světa. Pustím si reel celý a skutečně, tváří se moc šťastně před zrcadlem v nicotných bikinách bez gramu tuku navíc. „Jsi nádherná,“ píšu ji do komentářů a vím, že jí to učiní ještě šťastnější.
Na instáči se musím ještě zdržet, ukazuje mi deset nových příspěvků Lea Messiho a patnáct od Cristiana Ronalda. Teď už vím, co oba včera večeřeli, dnes snídali, který ostrov v Tichém oceánu plánují koupit a Ronaldo dokonce postoval místo, kde odhodil do koše posmrkaný kapesník. Škoda, že nejsem jeho soused, hned bych se k tomu koši vrhl o kapesník poprat s dalšími statisíci fanoušků, kteří tam jistě hned utíkali.
Přijíždím do práce a nejprve si sedám k síti X zjistit, co je nového ve světě politiky a veřejného života. Vidím, že se vědcům z USA konečně podařilo dokázat, že země je placatá. Čtu: „Piloti letadel drží knipl rovně, letadla tedy letí rovně. Pak musí být země rovná,“ popisoval profil vědeckého institutu RealTruthManaging z města Laramie v americkém Wyomingu. Tomu říkám jasný a pochopitelný argument pro obyčejné lidi. Proto jsou Američani ve všem nejlepší. Jen mě to utvrzuje v tom, že kdo nesleduje sociální sítě, neví o pravé podstatě světa nic. Už se těším, až vědci z Wyomingu vytřou zrak všem tupcům a zveřejní snímek zeměplacky ze spodu.
Po ranní poradě v práci si hned zapínám Truth Social. Musím, protože chci vědět skutečnou pravdu o světě. Donald Trump tady přidává v průměru 400 až 500 příspěvků za den, což není jednoduché stíhat, pokud chci držet prst na tepu doby a znát všechny názory tohoto myšlenkového giganta srovnatelného s velikány, jako byli Platón, Karel Marx, Forest Gump či Josef Švejk. A skutečně, je tu od mé včerejší návštěvy tolik nové pravdy.
„Vláda Mauretánie zveřejnila, že je proti, abych dostal Nobelovu cenu míru, i kdybych jim pomohl zalesnit Saharu,“ stěžuje si Donald Trump ve svém příspěvku číslo 258 od momentu, kdy se probudil. „Uvaluji 200 procent cla na dovoz veškerého písku ze Sahary,“ píše dál s tím, že Maurům už nikdy nepomůže, i kdyby jim písek ohrožoval demokracii. „To je chlapák, ten Trump,“ volám do vedlejší kanceláře, ale tam už mají kolegové vypnuté počítače a volají mě na oběd.
Musím si chvilku odpočinout od pravdy a myslet i na nějakou zábavu, a tak si po obědě skočím na YouTube. Pár písniček a už na mě skáčou videa o životním stylu. To nepotřebuji. Můj životní styl je ideální. Raději přejdu na Pinterest. Tolik krásných domů, zahrádek, stylových doplňků pro domov. Jsem tak spokojený, že jsem se mohl pokochat bohatstvím a vkusem jiných. Já nic takového nemám, protože mi šéf v práci odmítá zdvojnásobit plat, přestože jsem ho upozorňoval, že v zaměstnání necítím dostatečný wellbeeing.
A tak raději před odchodem domů mrknu na Messenger a Whatsapp, kde jsem evidovaný v padesáti šesti skupinách. Po zběžném prohlédnutí dvou set padesáti čtyř nových zpráv zjišťuji tak zásadní věci, jako, že švagrová má nové nehty, barvou šatů pro novou sezónu v Austrálii je pruhovaná a Vladimiru Putinovi se zjevil duch Rasputina. „Padla,“ slyším od vedle, takže je čas se zvednout a jet po práci domů.
Zapínám si zpravodajský server Správné zprávy, jako každý den, když přijdu z práce a náhle vidím nadpis: Tento bobřík boří sociální sítě. Tak to se musím nechat zbořit také, aby nedošlo k narušení rovnováhy boření a neboření na sítích, protože odkaz mě přesměruje na TikTok, kde jsem ještě dnes nebyl. Nikdy nezapomenu na roztomilých deset vteřin tance ochočeného bobra rodiny Sulejmanů ve švédském Norrköpingu. Má 880 tisíc srdíček a stejný počet diskusních příspěvků. „Musím si je všechny přečíst,“ napadá mi okamžitě a pouštím se do toho. Šlo to rychle, většina příspěvků měla dvě až tři slova a v češtině jich bylo jen pár. Těm jsem dal srdíčko. V 21.30 mám přečteno a cítím se tak sounáležitě, jako součást velké bobříkové komunity. Nepotřebuji rodinu, stačí mi fanoušci bobrů.
Už je pomalu čas vystřídat síť, ale ještě se chvíli zdržím na TikToku. „Namasté,“ vyplazuje jazyk na kameru indická dívka Rahíma, zatímco tančí v kostýmu Brahmy a sleduje ji při tom kocour lízající si rozkrok. Dávám srdíčko, protože takový hodnotný příspěvek mi definitivně ukazuje, kam mám v životě směřovat.
Ještě před spaním si skočím na Sina Weibo, protože Čína je dnes velkým hráčem a musím mít přehled, co je tam virálního, i když se v tomto koutu světa zatím málo orientuji. Nějaký zpěvák se spoustou pomlček ve jméně si stěžuje na jiného zpěváka s nevyslovitelným jménem kvůli něčemu, co nechápu, takže mi to translator asi špatně přeložil. Oba přitom mají šikmé oči a vypadají jako bratři. No nic, Čínu dnes už odložím a oddám se zaslouženému spánku. Doufám, že mi dnes ze světa neuniklo nic podstatného.
