Článek
Princezna Alice se narodila 25. února 1885 na hradě Windsor do šlechtického rodu Battenbergů, který měl úzké vazby na britskou královskou rodinu – její prababičkou byla královna Viktorie.
Dětství a dospívání
Ačkoli vyrůstala v privilegovaném prostředí, brzy se ukázalo, že je od narození hluchá. Navzdory tomuto handicapu se už v osmi let naučila odezírat ze rtů a zvládla komunikovat v několika jazycích – angličtině, němčině, francouzštině a později, po svém zasnoubení, také v řečtině. Díky tomu vedla poměrně normální život a byla považována za inteligentní, vnímavou ženu, která byla vždy velmi empatická k ostatním lidem.
Svého budoucího manžela, prince Andrewa Řeckého a Dánského, potkala na korunovaci krále Eduarda VII. v roce 1902. O rok později, v říjnu 1903, se vzali. Oba pocházeli z vlivných evropských dynastií a byli blízce spřízněni s panovnickými rody Velké Británie, Německa, Ruska, Dánska a Řecka.
Princezna Alice z Battenbergu a manžel princ Andrew, 27. 6. 1903
Manželství však bylo komplikované, zejména kvůli nestabilní politické situaci v Řecku. Její švagr, král Konstantin I., nedokázal udržet politiku neutrality, což vedlo k dramatickým změnám v zemi. Královská rodina byla několikrát nucena odejít do exilu.
Rodinný život
Princezna Alice měla s princem Andrewem pět dětí: Margaritu (1905-1981), Teodoru (1906-1969), Cecílii (1911-1937), Sofii (1914-2001) a Filipa (1921-2021). Po útěku z Řecka se rodina usadila na předměstí Paříže, kde Alice pomáhala v charitativním obchodě pro řecké uprchlíky. Víra se v těžkých dobách stala jejím útočištěm a na konci roku 1928 konvertovala k řecké ortodoxní církvi, což ovlivnilo celý její život.
Psychické problémy
V této době začala Alice trpět psychickými problémy, vizemi a přesvědčením, že má moc uzdravovat. Její okolí si o ni dělalo starosti a po lékařském vyšetření u ní byla diagnostikována schizofrenie. Léčbu absolvovala v sanatoriu ve Švýcarsku, kam byla proti své vůli hospitalizována. Zde se léčila po dobu dvou let a nemohla se tak zúčastnit svateb všech svých dcer, které se konaly v letech 1930 a 1931. Naopak princ Filip byl mezitím poslán na západ do Velké Británie ke svým strýcům z rodu Mountbattenů.
Po opuštění sanatoria Alice přerušila vztahy se svou rodinou a několik let vedla toulavý život po Evropě. Až na jaře 1937 se rozhodla znovu setkat se svými blízkými, konkrétně s dcerou Cecílií.
Rodinná tragédie
Tragická událost přivedla Alici ke zbytku rodiny. V roce 1937 zahynula při leteckém neštěstí dcera Cecilie, která byla v osmém měsíci těhotenství, její manžel Georg a jejich dvě děti. Na pohřbu se tak poprvé po šesti letech Alice setkala se svým manželem Andrewem. Tato tragédie ji přiměla obnovit kontakt se svou rodinou a v následujícím roce se vrátila do Athén, které považovala za svůj domov.
Nacismus v rodině
Přestože znovu navázala kontakt se svými blízkými, vztahy v rodině nebyly ideální. Byly to právě sňatky dcer s německými šlechtici, které způsobovaly v rodině napětí. Manželé dcer byli buď členy nacistické strany nebo měli k režimu blízko, zatímco syn Filip sloužil v britském námořnictvu a byl silně protinacisticky naladěn. Alice se tak ocitla rozpolcená mezi dvěma nepřátelskými světy.
Druhá světová válka a pomoc Židům
Během nacistické okupace Athén Alice riskovala vlastní život, když pomohla židovské rodině Cohenových, kterou ukrývala ve svém domě. Poskytla jim útočiště až do konce války, přestože věděla, že za pomoc Židům hrozí trest smrti.
Cohen vzpomínal na dobu, kdy Alici navštívili její dcery a jejich manželé, kteří byli členy SS, a měli určité podezření. Tehdy Alice, ač dokonale ovládala odezírání ze rtů, předstírala, že nerozumí jejich otázkám. Klidně jim odpověděla, že v horním patře žije pouze chůva, a tím se jí podařilo odvrátit jejich podezření.
Pozdější život a duchovní poslání
Po válce Alice stále více směřovala k duchovnímu životu. Založila ošetřovatelský řád řeckých pravoslavných jeptišek – Křesťanské sesterstvo Marty a Marie, vzdala se veškerého majetku a nosila prostý oděv. Po státním převratu v Řecku v roce 1967 ji její syn Filip a snacha Alžběta II. pozvali k sobě do Buckinghamského paláce. Zde strávila poslední roky života a zemřela v prosinci 1969 ve věku 84 let.
Princ Philip s matkou princeznou Alicí přicházejí na svatbu prince Karla von Hessena a hraběnky Yvonne Szaparyové v Haagu, 18. 4. 1966
Přenesení ostatků do Jeruzaléma
Krátce před svou smrtí princezna Alice vyslovila přání být pochována v Jeruzalémě vedle své tety, velkokněžny Alžběty Fjodorovny, která si stejně jako princezna Alice vybrala řeholní život a založila klášter. Velkokněžna Alžběta byla zavražděna během ruské revoluce a její ostatky spočívají v kostele svaté Máří Magdalény v Getsemanské zahradě.
Její přání se splnilo v roce 1988, devatenáct let po její smrti. Tehdy byla rakev princezny Alice převezena do krypty v Getsemanech na Olivové hoře v Jeruzalémě.
V roce 1993 udělila izraelská pamětní instituce holokaustu Yad Vashem princezně Alici titul Spravedlivá mezi národy za její pomoc Židům během druhé světové války. O rok později přijely do Izraele její děti, princ Filip – vévoda z Edinburghu – a princezna Sofie Řecká a Dánská, aby na její počest zasadili pamětní strom. Princ Filip tehdy pronesl:
Mám podezření, že ji nikdy nenapadlo, že by její čin byl nějak zvláštní. Byla to osoba s hlubokou náboženskou vírou a považovala by to za zcela lidský čin vůči bližním v nouzi.
Princ Filip a jeho sestra princezna Sofie pokládají věnec u památníku holocaustu Yad Vashem 31. 10. 1994
- - -
Zdroje:
Webové stránky Yad Vashem - Princess Alice
The Guardian.com - Princezna Alice zachránila rodinu před nacisty
Wikipedia.org - Princezna Alice z Battenbergu
Wikipedia.org - Princ Filip, vévoda z Edinburghu
