Článek
„Onemocnění, které se do paměti lidí zapsalo zejména v posledních letech. Není to však tak mladé onemocnění. U lidí se vyskytuje už velmi dlouho, ale až od 20. století se začínají lidé s touto poruchou dostávat k odborníkům a jsou léčeni,“ uvádí medicínský portál symptomy.cz.
„Až donedávna byla tato neuro-vývojová porucha špatně diagnostikována a dávána do škatulky jako lehká mozková dysfunkce. Nyní má ADHD nový název a svou samostatnou diagnózu, léčbu a celkový přístup,“ upřesňuje dále medicínský portál.
Článek prozkoumává podstatu této neurobiologické poruchy, její diagnostiku, léčbu a historii, aby osvětlil její význam v moderním zdravotnictví.
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurobiologická porucha charakterizovaná problémy s pozorností, hyperaktivitou a impulsivitou. Diagnostika se obvykle provádí na základě pozorování těchto příznaků v různých životních situacích a vyloučení jiných možných příčin chování.
Jsou skutečně základní školy připraveny postarat se odborně o děti, které mají diagnostikované onemocněný ADHD?
Otázka připravenosti základních škol na péči o děti s ADHD je velmi důležitá a komplexní. Skutečností je, že mnoho škol má nedostatek finančních, fyzických a lidských zdrojů k poskytnutí plně odborné péče pro tyto žáky.
Fyzická a technická připravenost škol hraje klíčovou roli v tom, jak úspěšně mohou podporovat žáky s ADHD. To zahrnuje dostatečně vybavené třídy, které umožňují flexibilní uspořádání prostoru a možnosti zajištění klidného pracovního prostředí pro žáky s obtížemi v pozornosti.
Technologické možnosti, jako jsou interaktivní tabule, speciální software pro podporu učení a individuální technologické pomůcky, mohou také přispět k efektivnímu vzdělávání dětí s ADHD.
Co se týče lidských zdrojů, nedostatek specializovaných pedagogů nebo asistentů učitelů může být skutečným problémem. Tito profesionálové mají klíčovou roli v poskytování individuální podpory pro žáky s ADHD, včetně adaptace výuky, poskytování strukturovaného prostředí a vedení žáků k zvládnutí jejich chování a emocí.
Chybějící finanční prostředky mohou být vážnou překážkou pro školy, které se snaží zajistit dostatečnou podporu pro žáky s ADHD. Náklady spojené s náborem a placením specializovaných pedagogů nebo asistentů učitelů mohou být vysoké, a mnoho škol nemá dostatečné prostředky k jejich pokrytí.
Vzhledem k těmto výzvám je důležité, aby školy spolupracovaly s rodinami dětí s ADHD, poskytovaly kontinuální profesní rozvoj učitelů a hledaly alternativní způsoby podpory žáků s tímto onemocněním, například prostřednictvím vytvoření podpůrných týmů ve školách nebo využitím dobrovolnických zdrojů ve spolupráci s komunitou.
Obecně názory rodičů na toto téma, kteří mají školou povinné děti s diagnózou ADHD jsou různorodé.
Diagnóza ADHD
Podle zveřejněných informací Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) diagnózu ADHD je potřeba stanovit v sociálním kontextu: odborník může vyslovit diagnózu ADHD jen tehdy, pokud je chování dítěte narušeno opravdu do značné míry a pokud je přítomno alespoň sedm z výše uvedených příznaků. Kromě toho prakticky nelze spolehlivě diagnostikovat ADHD dříve než ve věku 7 let. ADHD v mnoha případech přetrvává až do dospělosti.
Má-li být stanovena diagnóza ADHD, příznaky se musí projevovat zřetelně a vývoj dítěte je trvale pozadu alespoň o šest měsíců ve více oblastech (škola, volný čas, domácí aktivity apod.). Zároveň je potřeba pečlivě sledovat prostředí, ve kterém dítě žije, aby bylo možné alespoň rámcově vysledovat podmínky, které se mohou spolupodílet na vzniku „narušeného“ chování.
„Děti s ADHD často trpí i dalšími duševními poruchami, např. poruchami sociálního chování, depresemi, úzkostnými poruchami, poruchami učení, poruchami autistického spektra nebo tiky. Jsou-li neklid a hyperaktivita vyvolány jinou poruchou než ADHD (např. úzkostnou poruchou), nemůže odborník vyslovit diagnózu „ADHD“,“ píše portál nzip.cz.
Jak se ADHD diagnostikuje u malých dětí?
„U malých dětí se příznaky neprojevují tak zřetelně jako u školáků. Hyperaktivita či impulzivita do jisté míry patří k normálnímu vývoji předškoláků. Malé děti s ADHD jen obtížně snášejí, když jim dospělí nechtějí vyhovět, a chovají se nápadně vzdorovitě, tzn. velmi výrazněji než ostatní děti ve „fázi vzdoru“. Kromě toho mohou hůře odhadovat hrozící nebezpečí, což s sebou přináší vyšší riziko úrazu,“ vysvětluje portál nzip.cz, který o daném onemocnění rovněž informoval.
Symptomy ADHD
Symptomy ADHD mohou zahrnovat nedostatek pozornosti, obtíže s organizací, neklid, nedořečené úkoly, nekontrolovatelné chování a impulzivní rozhodování. Příčiny této poruchy nejsou úplně jasné, ale zdá se, že genetické faktory, prostředí a neurologické odlišnosti hrají roli.
Lékařská péče je klíčová pro řízení ADHD. Psychiatr nebo neurolog může provést diagnózu a navrhnout vhodnou léčbu, která může zahrnovat farmakoterapii, behaviorální terapii a změny životního stylu.
Terapie ADHD
„Léčbu ADHD lze nejjednodušeji dělit na psychosociální a biologickou. Léčba ADHD není kauzální, tj. není odstraněna prvotní příčina, ale je usilováno o co nejlepší vývoj dítěte a podporu co nejlepšího sociálního uplatnění. Velice často je léčba o spolupráci rodiny s více odborníky – např. s psychiatrem, psychologem a pedagogem.
Základním typem psychosociální léčby jsou různé formy poradenství a psychoterapie. Tradičně dobrých výsledků je dosahováno s vědecky ověřenými přístupy, kam patří např. přístup kognitivně-behaviorální. V rámci pohovorů s dítětem a rodinou je nastolena krátkodobá nebo i dlouhodobější spolupráce, jejímž cílem je zvládání rozličných projevů ADHD, podpora zvládání stresových situací, rozvoj sebevědomí nebo např. schopnosti komunikovat. Součástí mohou být i různá režimová opatření, zavedení pravidelného hodnocení nebo úprava prostředí tak, aby v nových podmínkách dítě lépe fungovalo. Jako příklad lze uvést kontrolu užívání informačních a komunikačních technologií (počítače, mobily atd.) nebo zahájení pravidelné sportovní aktivity. Někdy je do konzultací nutné zapojit více členů rodiny.
Farmakoterapie je základní formou biologické léčby. Léky může předepsat pouze lékař, v tomto případě dětský psychiatr. Farmakoterapie je obecně považována za účinnou, může být doplňkem psychosociální léčby nebo nastoupit v situacích, kdy je psychosociální léčba nedostatečná. Lékař volí farmakologickou léčbu vždy na základě řádného zhodnocení. Nejběžněji užívanou medikací jsou stimulancia – pomohou až 70 % dětí a dospívajících.
Existují také různé doplňkové léčebné metody, jako je biofeedback. Účinnost těchto metod může být individuální a někdy i vzhledem k nákladům kontroverzní. Varovat lze před neověřenými metodami, které slibují instantní zlepšení a o nichž nejsou v odborné literatuře zmínky. V lepším případě dojde k zpomalení celého procesu léčby, negativní scénář pak znamená neblahé následky.
Určitou roli ve výchově dětí s ADHD hraje také stravování. Některé složky potravy, jako např. určitá umělá barviva, mohou projevy ADHD akcentovat. Problémem může být také obecně nezdravé stravování, jako např. příliš velký podíl rychle stravitelných cukrů v kombinaci s kofeinem. Jednoznačně problematické tak mohou pro děti být energetické nápojem s vysokým obsahem sacharidů a kofeinem. Někteří odborníci doporučují užívání potravinových doplňků. Významné postavení na trhu se suplementy pro děti s ADHD mají přípravky s obsahem omega-3 a omega-6 kyselin. Před užíváním suplementů je však vhodné se poradit s lékařem.
Významnou roli ve výchově dětí s ADHD mají nejen různé dílčí techniky (např. jak korigovat nepozornost nebo jak dávat dítěti zpětnou vazbu), ale i obecné výchovné zásady nebo výchovné styly. V tomto ohledu lze každému rodiči doporučit i svépomocnou literaturu. Na trhu je spousta odborných a zároveň čtivých knih, které shrnují techniky a zásady výchovy dětí s ADHD. Spoustu informací nabízí internet, kde ale obecně platí požadavek na zvýšenou obezřetnost. Někdy může být totiž obtížné odlišit informace vědecky prokázané od různých konspirací nebo postupů vysloveně nebezpečných,“ uvádí k terapii a danému onemocnění Psychologicko-pedagogická poradna v Ostravě.
Psychologické vyšetření
„Součástí diagnostiky ADHD v dětském věku je vždy psychologické vyšetření. Podle věku dítěte jsou používány odpovídající testy, které napomohou ke stanovení správné diagnózy. Kromě toho se psycholog u dítěte zaměřuje na diagnostiku jeho vývoje a případného nadání. V některých případech mohou pomoci i videa, které psychologovi umožní sledovat rodinnou dynamiku (zejm. vztahy mezi rodiči a dítětem) z jiné perspektivy,“ vysvětluje dále Národní zdravotnický informační portál (NZIP).
Rizika versus ADHD
Rizika spojená s ADHD mohou zahrnovat obtíže ve vztazích, vzdělávání a pracovním životě. Nedostatečně léčená ADHD může vést k dalším problémům, jako je úzkost, deprese nebo zneužívání látek.
Farmakoterapie je běžnou součástí léčby ADHD, přičemž stimulační léky jako methylfenidát a amfetaminy jsou často předepisovány k řízení příznaků.
Názor odborníků
Odborníci z psychologicko-pedagogických poraden často poskytují podporu a poradenství rodinám a jednotlivcům s ADHD, aby jim pomohli lépe porozumět a zvládat tuto poruchu.
Historie ADHD
Historie ADHD je plná kontroverze a vývoje chápání této poruchy. První zmínky o příznacích podobných ADHD lze najít již ve starověkých textech. Například řečtí lékaři Hippokratés a Galén popsali chování podobné příznakům, které dnes spojujeme s ADHD.
V raném 20. století, lékaři jako Sir George Still začali popisovat děti s problémy chování, jako je nepozornost, hyperaktivita a impulsivita. V té době byla tato chování často chápána jako morální nedostatky nebo selhání výchovy.
V roce 1902 popsal sir Still „poruchu morální kontroly“ u dětí s obtížemi v pozornosti a impulzivním chováním, což je považováno za první popis poruchy, která by mohla být považována za předchůdce moderního chápání ADHD.
V 60. letech 20. století byl termín „hyperkinetická reakce dětí“ používán pro popis dětí s obtížemi v pozornosti a hyperaktivitou. V té době bylo zavedeno léčení stimulanty, jako je methylfenidát (Ritalin), což bylo první účinné farmakologické řešení pro tyto příznaky.
V roce 1980 byla hyperkinetická reakce dětí začleněna do dětského vývojového poruchového spektra jako ADHD v první edici Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (DSM).
Od té doby se chápání ADHD dále rozvíjelo. DSM-IV (1994) a DSM-5 (2013) přinesly změny v klasifikaci a diagnostice ADHD, včetně rozlišení mezi třemi hlavními podtypy: převážně neklidný, převážně nepozorný a kombinovaný.
V průběhu let byly provedeny stovky výzkumů zaměřených na genetické, neurologické, environmentální a behaviorální faktory spojené s ADHD. To vedlo k hlubšímu porozumění jeho etiologie a lépe cíleným terapeutickým intervencím.
Dnes je ADHD považováno za neurobiologickou poruchu s multifaktoriální etiologií, což znamená, že je ovlivněna genetickými, neurologickými a prostředními faktory. Přestože existuje mnoho nezodpovězených otázek ohledně ADHD, věda se neustále vyvíjí, aby poskytla lepší porozumění této poruchy a zlepšila způsoby jejího řízení.
Závěrem by bylo dobré zmínit, že onemocnění ADHD je komplexní stav, který má značný dopad na jednotlivce i společnost jako celek. S adekvátní diagnostikou a léčbou může však jednotlivec s ADHD dosáhnout plného potenciálu a vést kvalitní a plnohodnotný život.
Použité zdroje v textu: nzip.cz, symptomy.cz, ppp-ostrava.cz,
redakční informace, poznatky a zdroje – redakční text (N. Macáková – zdravizivot.cz.)
