Článek
Zvuk dronu pro něj dlouho znamenal nebezpečí. Nakonec se stal zvukem záchrany. Kosťantyn Vlasenko strávil podle svého svědectví a ukrajinských vojenských zdrojů 491 dnů na bojové pozici v kupjanském směru. Po smrti spolubojovníka tam zůstal sám. Utrpěl těžká zranění dolních končetin a odejít vlastními silami už nemohl.
Jeho příběh se nyní dostal i do parlamentu. Zpráva Ukrinformu z 28. října uvádí, že 250 poslanců podpořilo výzvu prezidentovi k udělení titulu Hrdina Ukrajiny. Jde o žádost o vyznamenání, nikoli o oznámení, že už titul získal.
Na začátku nebyl sám
Vlasenko slouží u 30. samostatné mechanizované brigády pojmenované po knížeti Kosťantynu Ostrožském. Jeho dlouhý pobyt na pozici se v titulcích snadno zkrátí na „491 dnů o samotě“. Dostupné reportáže ale popisují složitější průběh: nejprve tam byli dva vojáci, teprve po smrti druhého zůstal Vlasenko jediným obráncem.
Specializovaný web Militarnyi, který shrnul jeho rozhovor s novinářem Jurijem Butusovem, popsal, že střídání znemožňovala rostoucí aktivita ruských dronů. Pokusy dostat se k úkrytu byly natolik nebezpečné, že Vlasenko nechtěl, aby kvůli němu riskovali další muži. Ani po zranění se zcela nepřerušil jeho kontakt s velením.
To je podstatný rozdíl: byl fyzicky izolovaný, ale nebyl bez spojení a podpory. Dlouhá samota zde neznamená, že by stovky dnů přežíval bez dodávek potravin, vody a dalších potřeb.
Zásoby ze vzduchu, hlasy z vysílačky
Reportáž Oboronky, jejíž autor mluvil se zachráněným vojákem, účastníky operace i vývojáři techniky, uvádí, že Vlasenko vyrazil na pozici 2. června 2025. Během pobytu musel měnit úkryt; původní místo podle reportáže zaplavila voda. Zásoby mu shazovaly drony a spojení udržoval rádiem.
Do takového života patřily i drobnosti, které se do vojenských přehledů nevejdou. UNITED24 Media popsala, že mu manželka poslala román Stephena Kinga Outsider. V myšlenkách se vracel k ní a k dceři. Vedle jídla a léků tak existovalo i spojení s běžným světem, který se nacházel mimo dosah jeho úkrytu.
Podle stejného zdroje se jej ruští vojáci pokoušeli přesvědčit ke kapitulaci, mimo jiné pomocí shozeného reproduktoru. Odmítl. Pozdější útoky dronů mu způsobily vážná zranění nohou.
Zranění, po kterém už nemohl odejít
Reportáže se v některých podrobnostech zranění a následných amputací liší. Shodují se však v zásadním: Vlasenko utrpěl devastující poranění dolních končetin a část amputace provedl sám, aby přežil. Podrobný průběh zde proto není možné spolehlivě rekonstruovat z jediné krátké zprávy.
V rozhovoru pro Reuters, který přiblížila také ČT24, popsal stísněný úkryt v kotelně. Prostor, v němž ležel, odhadoval přibližně na 160 krát 80 centimetrů. Uvedl, že při předchozích pokusech dostat se k němu a k tělům padlých zemřeli další dva vojáci. Právě tehdy přestával věřit, že se k němu někdo dokáže dostat.
Za číslem 491 tak není nepřetržitá bojová scéna. Je v něm dlouhé čekání, nemožnost vystřídat se, zranění i vědomí, že cesta k pomoci ohrožuje další lidi. Vlasenkovo svědectví ukazuje i tuto méně viditelnou podobu služby pěšáků na frontě.
Cestu otevřel těžký bezpilotní stroj
ilustrace záchranářského dronu a vyzvednutí osoby ze země bezpilotním prostředkem.
Záchranáři nakonec zvolili vzduch. Podle Oboronky využili těžký dron Heavy Shot Ajudag-6 od společnosti Gurzuf Defence. Příprava spojila vojáky několika útvarů s technickými specialisty. Nešlo o prosté vyslání běžného malého průzkumného kopteru.
Voják musel být na přepravu připravený, protože přímo u něj nemohl asistovat záchranář. Před operací proto dostal potřebné vybavení a telefon s videoinstrukcí. Evakuace proběhla 4. října. Po vzdušné části následoval převoz pozemním robotickým prostředkem a poté vozidlem ke zdravotníkům.
Oboronka popisuje událost jako první takovou válečnou evakuaci těžkým kopterem; Ukrinform ji označuje za první vzdušnou evakuaci raněného z bojiště v této válce. Takové prvenství je vhodné přičítat zdrojům. Jisté je, že popsaná operace nabídla cestu ven člověku, ke kterému běžná pozemní evakuace nemohla bezpečně proniknout.
Po záchraně chce především za rodinou
Regionální médium První Kryvyj Rih připomnělo, že Vlasenko pochází právě z tohoto města a do služby vstoupil dobrovolně. Po evakuaci se léčí a zotavuje. Chce se vrátit k manželce a matce a setkat se s dcerou, která žije v Kanadě. Kvůli službě podle reportáže zmeškal její svatbu.
To dává celému příběhu jiný závěr než samotný seznam vojenských výkonů. Návrat z pozice ještě není návratem k dřívějšímu životu. Parlamentní výzva k vyznamenání oceňuje mimořádnou vytrvalost, ale pro zachráněného muže je teď důležitá také léčba a cesta zpět k nejbližším.
zdravotnízajištění.cz
Zdroje
Ukrinform: parlamentní výzva, 28. 10. 2026
Militarnyi: svědectví o pobytu na pozici, 20. 10. 2026
Oboronka: rozhovory s účastníky záchrany, 19. 10. 2026
UNITED24 Media: okolnosti izolace, 20. 10. 2026
ČT24 / Reuters: Vlasenkovo svědectví, 22. 10. 2026
První Kryvyj Rih: rodina a zotavování, 28. 10. 2026
Při přípravě článku byla využita umělá inteligence k ověření faktů a dohledání dalších zdrojů a vytvoření ilustrací s ohledem autorských práv fotografii.
