Článek
Zpočátku jim lidé nabízeli pomoc, oblečení i střechu nad hlavou. Dnes někteří ukrajinští uprchlíci popisují nepříjemné poznámky, rostoucí nedůvěru a pocit, že jejich přítomnost začíná části společnosti vadit. Do toho přichází další zima války. A zatímco se někteří snaží zapustit v Česku kořeny, další rodiny mohou být nuceny opustit Ukrajinu.
Když v únoru 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu, mnoho lidí v Česku reagovalo spontánní pomocí. Nabízeli volné pokoje, vozili na hranice humanitární pomoc a pomáhali rodinám, které přijely jen s několika taškami a nadějí, že se jednou budou moci vrátit domů.
Od té doby uplynuly více než čtyři roky. Válka pokračuje, miliony lidí zůstávají mimo své původní domovy a česká společnost se mezitím změnila. Vedle solidarity se stále častěji objevují spory o pomoc uprchlíkům, bydlení, práci i o to, jak dlouho má dočasná ochrana trvat.
Pro lidi, kteří před válkou utekli, je přitom zásadní rozdíl mezi tím, jak jejich situaci vnímají ostatní, a tím, co každý den skutečně prožívají.
Když se cizí jazyk stává důvodem k nepříjemné pozornosti
Představme si ženu, kterou pro účely tohoto textu nazvěme Olena. Do Česka přijela na jaře 2022 se dvěma dětmi. Doma zůstala část rodiny, byt i zaměstnání, které jí do té doby dávalo pocit jistoty.
První měsíce byly náročné, ale zároveň v nich zažila něco, co nečekala. Lidé jí pomáhali s orientací, kolegyně v práci jí vysvětlovaly česká slova a sousedé se zajímali, zda její rodina něco nepotřebuje.
Postupně si našla zaměstnání, děti začaly chodit do školy a rodina si pronajala vlastní bydlení. Čeština se stávala běžnou součástí jejich života. Přesto mezi sebou doma dál mluvili ukrajinsky.
V poslední době by však podle tohoto modelového příběhu Olena v některých situacích raději přešla do češtiny. Ne proto, že by se za svůj původ styděla, ale protože nechce riskovat nepříjemnou reakci.
Stačí poznámka v obchodě, povzdech v tramvaji nebo otázka, proč tu ještě zůstává. Někdy jde o otevřenou urážku, jindy o pohled či poznámku, u nichž si člověk není jistý, zda byly skutečně namířené proti němu. Právě tato nejistota může být vyčerpávající.
Nejde o tvrzení, že se tak chovají Češi jako celek. Zkušenosti se liší podle místa, zaměstnání i konkrétních lidí. Podobné situace ale ukazují, jak může být každodenní život náročnější ve chvíli, kdy člověk přestane mít jistotu, že je v novém prostředí přijímán.
Čtyři roky v cizí zemi. A návrat, který už není samozřejmostí
Ilustrační foto - Ukrajina Rusko válka demonstrace protest ukrajinská vlajka
Ne všichni ukrajinští uprchlíci přijeli s představou dlouhodobého života v Česku. Mnozí počítali s tím, že válka skončí během několika měsíců a oni se vrátí domů.
Jenže čtyři roky jsou dlouhá doba.
Děti si našly kamarády, naučily se česky a zvykly si na školní prostředí. Dospělí získali práci, někteří změnili profesi a jiní si teprve postupně vybudovali finanční stabilitu. Rodiny si našly lékaře, školky, bydlení i okruh lidí, na které se mohou obrátit.
Z původně nouzového pobytu se pro řadu z nich stal každodenní život.
To však neznamená, že zapomněli na Ukrajinu. Mnozí stále sledují zprávy ze svého regionu, pomáhají příbuzným a čekají na možnost návratu. Jenže návrat do země, kde se změnily bezpečnostní podmínky, kde jsou poškozené domy nebo nefunguje infrastruktura, není stejný jako návrat do místa, které člověk opustil.
Někdo už nemá byt, do kterého by se mohl vrátit. Jiný přišel o zaměstnání nebo zjistil, že jeho město je příliš nebezpečné. Další má na Ukrajině stále rodinu, ale nemá jistotu, zda by tam dokázal zajistit dětem stabilní život.
Pro některé proto není otázkou, zda se chtějí vrátit, ale zda se vůbec mají kam vrátit.
A právě tady se střetávají dvě odlišné představy. Část veřejnosti stále vnímá pobyt uprchlíků jako přechodnou záležitost. Pro rodiny, které zde strávily většinu školního života svých dětí, je však případný odchod mnohem složitějším rozhodnutím.
Další zima může přinést nové uprchlíky
Zatímco lidé, kteří v Česku žijí od roku 2022, řeší svou budoucnost, na Ukrajině se blíží další zima poznamenaná válkou.
Ruské útoky na energetickou infrastrukturu zvyšují obavy z výpadků elektřiny, vytápění a dodávek teplé vody. Zvlášť zranitelné jsou rodiny s malými dětmi, senioři a lidé, kteří nemají možnost přesunout se k příbuzným do bezpečnější oblasti.
Podle článku serveru iDNES.cz z 16. října 2026 se Česko musí připravovat i na možnost dalšího výrazného příchodu lidí z Ukrajiny. Titulek pracuje se scénářem až 120 tisíc příchozích během zimy. V článku zaznívá také vyšší odhad, zatímco jiní odborníci očekávají spíše omezenější pohyb obyvatel.
Dalších přibližně 100 tisíc lidí tak lze vnímat jako jeden z možných scénářů, nikoli jako potvrzenou předpověď. Skutečný počet bude záviset především na vývoji bojů, rozsahu poškození energetické infrastruktury a schopnosti obyvatel přečkat zimu ve svých domovech.
Taková možnost přitom otevírá otázku, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď: jak bude Česko zvládat případný příchod dalších rodin, pokud už nyní část společnosti ztrácí trpělivost s těmi, kteří tu žijí několik let?
Nově příchozí budou potřebovat především bezpečné ubytování, základní orientaci, přístup ke zdravotní péči a pomoc při hledání školy či zaměstnání. Zároveň se mohou dostat do situace, kdy budou závislí na pomoci lidí, kteří sami ještě nedávno řešili podobné problémy.
Solidarita nezmizela. Není ale samozřejmá
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že se Češi k Ukrajincům obracejí zády. Lidé a organizace dál pomáhají, zaměstnavatelé dávají uprchlíkům práci a řada českých rodin si vytvořila s ukrajinskými sousedy skutečné přátelské vztahy.
Zároveň nelze přehlížet, že dlouhotrvající válka mění veřejnou debatu. Do popředí se dostávají náklady na pomoc, tlak na bydlení, politické spory i obavy z budoucnosti. Sociální sítě navíc často zvýrazňují konflikty a jednotlivé případy zobecňují na celou skupinu lidí.
Výsledkem může být prostředí, ve kterém se uprchlík setkává s ochotou pomoci na jednom místě a s odmítáním na druhém.
Pro člověka, který se snaží normálně pracovat, platit nájem a vychovávat děti, je obtížné přijmout, že je někdy posuzován především podle svého původu. A pro české domácnosti, které samy bojují s drahým bydlením a rostoucími výdaji, zase nemusí být snadné vnímat dlouhodobou pomoc jako samozřejmost.
Tyto zkušenosti se nevylučují. Sociální problémy českých domácností jsou skutečné. Stejně skutečná je ale nejistota lidí, kteří museli opustit své domovy kvůli válce.
Řešením není předstírat, že žádné napětí neexistuje, ani z něj obviňovat celou skupinu obyvatel. Důležité je, aby veřejná debata dokázala rozlišovat mezi oprávněnou kritikou konkrétních pravidel a paušálním odmítáním lidí podle jejich národnosti.
Co bude dál? Dočasný pobyt se mění v otázku budoucnosti
Po čtyřech letech už není možné dívat se na ukrajinské uprchlíky pouze jako na lidi, kteří čekají na návrat domů. Část se skutečně vrátit chce, jakmile to bezpečnostní situace dovolí. Jiní se už vrátili. Další zatím nevědí, jaké rozhodnutí bude pro jejich rodiny nejlepší.
A někteří si v Česku postupně vybudovali život, o který nechtějí přijít, přestože jejich původní plán vypadal úplně jinak.
Pro českou společnost to znamená nejen otázku další pomoci, ale také dlouhodobého soužití. Jak nastavit pravidla tak, aby byla srozumitelná, spravedlivá a udržitelná? Jak podpořit lidi, kteří pracují, učí se česky a chtějí být součástí společnosti? A jak současně reagovat na obavy českých obyvatel, aniž by se z nich stával důvod k ponižování druhých?
Odpovědi budou důležité bez ohledu na to, zda během zimy přijde dalších sto tisíc lidí, nebo bude skutečný počet výrazně nižší.
Válka totiž nekončí ve chvíli, kdy člověk překročí hranice bezpečné země. Pro některé pokračuje v obavách o rodinu, pro jiné v nejistotě, zda jejich domov ještě existuje. A pro ty, kteří se snaží začít znovu, také v každodenní snaze přesvědčit okolí, že nejsou jen dočasnými hosty, ale lidmi, kteří chtějí žít normální život.
Po čtyřech letech tak nestojí před českou společností pouze otázka, kolika dalším lidem dokáže pomoci. Stojí před ní i otázka, jak se bude chovat k těm, kteří už tu mezitím začali žít.
zdravotnízajištění.cz
Pokud chcete pomoci s tím, co můžeme ovlivnit my, můžete naši práci podpořit prostřednictvím sbírek Zdravotního zajištění na Doniu a darujme.
Zdroje neuvádíme s ohledem bezpečnosti odpovídajících účastníků pro vznik článku. Reálná jména jsou zaměněna za smyšlená úmyslně a pro kontext obsahu nejsou zásadní.
