Hlavní obsah

Vánoční stůl si zdobím sám. Z větviček a sušených pomerančů vyrábím dekorace, které mají kouzlo

Foto: Ze života knihkupce/chatgpt.com

Každý rok se těším, až připravím vánoční stůl. Nemusím kupovat drahé dekorace ani utrácet za ozdoby z obchodů. Stačí mi pár větviček, šišky, svíčky a trocha fantazie. Výsledek má podle mě mnohem větší kouzlo.

Článek

Vánoční stůl je pro mě jedním z míst, na kterých si během svátků dávám opravdu záležet. Právě kolem něj se totiž sejde celá rodina, povídáme si, ochutnáváme připravené dobroty a trávíme společný čas. A i když se každý rok snažím, aby všechno bylo trochu jiné, jednu věc neměním. Výzdobu si pokud možno vyrábím sám. Ne proto, že bych měl něco proti dekoracím z obchodů, ale protože mě baví vytvořit si něco vlastního. Navíc jsem zjistil, že ty nejhezčí ozdoby často vznikají z věcí, které bychom jinak přešli bez povšimnutí.

Dříve jsem měl tendenci nakupovat nejrůznější vánoční dekorace. V obchodě se mi líbilo skoro všechno. Zlaté svícny, třpytivé koule, umělé květiny a nejrůznější drobnosti, které slibovaly dokonalou sváteční atmosféru. Jenže doma jsem pak zjistil, že se mi jednotlivé věci k sobě příliš nehodí. Stůl působil přeplácaně a někdy jsem měl pocit, že už na něm nezbývá místo ani na talíře. Postupně jsem proto začal dávat přednost jednodušším dekoracím z přírodních materiálů.

Základem mé vánoční výzdoby jsou obyčejné větvičky jehličnanů. Nejraději používám jedlové nebo smrkové, protože krásně voní a jejich zelená barva se k Vánocům jednoduše hodí. Několik menších větviček položím doprostřed stolu a vytvořím z nich základní dekoraci. Nemusím mít žádné speciální aranžérské schopnosti. Stačí je trochu upravit, aby vytvořily přirozený celek. Mezi ně potom vkládám šišky, které si nasbírám během procházky v lese. Někdy je nechám v jejich přirozené podobě, jindy je lehce přestříknu zlatým sprejem. Právě takové drobnosti dokážou obyčejnou dekoraci příjemně oživit.

Velmi rád používám také sušené pomeranče. Jejich příprava je jednoduchá a výsledek vypadá překvapivě efektně. Pomeranče nakrájím na tenké plátky a pomalu je usuším v troubě při nízké teplotě. Je potřeba počítat s tím, že sušení nějakou dobu trvá a plátky je dobré průběžně kontrolovat. Když jsou hotové, mají krásnou oranžovou barvu a jemně průsvitný vzhled. Několik jich položím mezi větvičky a zbytek si schovám na další vánoční tvoření. Někdy je doplním celou skořicí, badyánem nebo sušenými jablky. Stůl potom nejen krásně vypadá, ale celá místnost také příjemně voní.

Velkou roli u mě hrají svíčky. Bez nich by mi vánoční stůl připadal trochu prázdný. Vybírám především jednoduché bílé nebo krémové svíčky, které se dobře kombinují s přírodními dekoracemi. Umístím je do skleněných svícnů nebo na menší keramické podložky. Když chci vytvořit trochu slavnostnější vzhled, přidám kolem nich několik šišek nebo drobné větvičky. Dávám si ale pozor, aby se žádná hořlavá dekorace nedostala příliš blízko plamene. Svíčky nikdy nenechávám hořet bez dozoru a při samotném stolování je raději umisťuji tak, aby nikomu nepřekážely.

Dalším materiálem, který se mi osvědčil, je obyčejná jutová stuha. Koupím ji v potřebách pro tvoření a používám ji několika způsoby. Někdy s ní převážu látkové ubrousky, jindy ji uvážu kolem skleničky nebo z ní udělám malé mašličky na větvičky. Když k tomu přidám drobnou větvičku rozmarýnu, vznikne jednoduchá dekorace, která vypadá mnohem pracněji, než ve skutečnosti je. Líbí se mi také přírodní provázek, kterým převazuji malé balíčky nebo papírové jmenovky pro jednotlivé členy rodiny.

Právě jmenovky jsou jednou z věcí, se kterými si rád vyhraju. Stačí obyčejný tvrdší papír, nůžky a trochu fantazie. Vystřihnu malé obdélníky nebo hvězdičky, napíšu na ně jména a připevním je k ubrouskům. Někdy přidám malou šišku nebo kousek skořice. Každý tak má u stolu své místo a celá tabule působí osobněji. Není to nic složitého, ale právě podobné detaily podle mě vytvářejí skutečnou vánoční atmosféru.

Při přípravě stolu se snažím držet jedné zásady. Nepřehánět to s množstvím barev. Nejčastěji kombinuji přírodní hnědou, zelenou, bílou a trochu zlaté. Na stůl položím jednoduchý ubrus, doprostřed připravím dekoraci z větviček a kolem ní rozmístím svíčky. Po stranách potom přijdou talíře, skleničky a příbory. Vždycky myslím také na to, že dekorace nesmí překážet. Je sice hezké mít na stole velkou vánoční kompozici, ale když přes ni člověk nevidí na ostatní nebo nemá kam položit mísu s cukrovím, její kouzlo rychle zmizí.

Někdy mě překvapí, kolik pochval dokáže sklidit dekorace, na kterou jsem skoro nic neutratil. Rodina se mě občas ptá, kde jsem koupil konkrétní ozdobu, a já se jen usměju, protože většina věcí vznikla doma z toho, co jsem našel v přírodě nebo měl v zásuvce. Neříkám, že je potřeba všechno vyrábět vlastníma rukama. Pokud někoho baví nakupovat vánoční dekorace, proč ne. Já jsem ale zjistil, že mě samotná příprava baví skoro stejně jako Štědrý večer.

A možná právě proto se na zdobení vánočního stolu těším každý rok. Není to pro mě soutěž o nejdokonalejší výzdobu ani snaha vytvořit něco, co bude vypadat jako z katalogu. Chci, aby se u nás všichni cítili příjemně, aby stůl voněl jehličím a sušeným pomerančem a aby kolem něj vznikla atmosféra, na kterou budeme rádi vzpomínat. Nakonec totiž stejně nejde o to, kolik dekorací máme na stole nebo kolik peněz jsme za ně utratili. Důležité je, kdo u něj s námi sedí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz