Článek
Což popravdě vzato neplánuji. Je pozdě. Musel bych se stát členem nějaké strany nebo hnutí, popřípadě stranu nebo hnutí založit. Musel bych se pracně prokousat a ostrými lokty prošťouchat někam na vrchol stranické hierarchie. Už teď je mi skoro 60 a nejsem ani ředitel školy nebo tak něco. Na všechno je pozdě. Nemám ty správné lokty a správnou kravatu. Ani koncepci rozvoje té či oné školy natož celého českého školství, počínaje školami mateřskými až po školy vysoké.
Vždycky mi přišlo komické, že součástí jakéhokoliv konkurzu na místo ředitele školy je sepsat a odevzdat „Koncepci rozvoje školy v Horní Dolní“ (nejméně pět normostran A4). Co tam asi ti lidi píšou, dumal jsem. Že se tam budou děti učit číst, psát a počítat, ale úplně jinak a rozvinutěji než předtím? A co když už to rozvinutá škola je a bývalý ředitel jde jen do důchodu (nebo do vězení)? Co s tím?
Mimochodem, to není jev tak okrajový, jak by se zdálo, že jde ředitel do vězení. V jedné sousední obci najali tuhle nového ředitele (asi sepsal nejlepší koncepci rozvoje a měl tu správnou kravatu), načež po roce a půl byl odvolán a čelí trestnímu řízení za porušení pravidel při správě cizího majetku. Znal jsem ho od vidění, byl to ten správný český porevoluční Yuppie, původně ředitel agentury poskytující služby školám v oblasti adaptačních a jiných kurzů. Sebevědomý, s nabroušenými lokty, plynný v angličtině. Asi musel pár let učit, praxe se vyžaduje, ale asi jen minimálně nebo stačila ta agentura. Obecní radě to každopádně stačilo a byl instalován. A nedávno zase odinstalován. Takže nový konkurz, nová koncepce rozvoje. Řečeno s Č.p.8: „A pořád dokola, a pořád dokola jen.“
Až já budu ministrem školství, rozhodně zruším sepisování koncepcí rozvoje.
Hned poté zruším Ovoce do škol, Mléko do škol a Pamlskovou vyhlášku.
Jsou tři nejčastější otázky, kterými žáci častují své učitele. Číslo tři v hitparádě je: „Máme si to psát?“ Dvojka je: „Je to na známky?“ A evergreenem a stálou jedničkou již desítky let je sugestivní: „K čemu nám tohle bude?“
Takže zruším školní sešity. A pochopitelně známky. Až já budu ministrem školství.
Otázku „K čemu nám tohle bude?“ asi nezruším, to je věčný problém. Souvisí to dost s tím, že lidi, kteří chodili do školy před 20 a více lety vzdělávají děti, které chodí do školy teď, pro život za 20 a více let. Je to paradox. Ideální by bylo, kdyby naše děti přicházeli učit učitelé z budoucnosti, kteří už vědí, co a jak. Co můžu já, který začal chodil na základku v době, kdy se rozpadli Beatles a zdejší komančové sepisovali Poučení z krizového vývoje, vědět o tom, co komu k čemu bude dejme tomu v roce 2030+ ?
Takže zruším rozpad Beatles, Komunistickou stranu Čech, Moravy a Slezska a pochopitelně taky Cermat. Jak ten s tím souvisí? Nijak, ale vždycky jsem to chtěl udělat. Je to černá díra na peníze.
Stejně jako dálnice a stíhačky Lockheed Martin F-35. Ty asi, bohužel, nezruším, to mi Kupka a Černochová nedovolí.
Ne, nejsem Chcimír ani Amiš, byl jsem na vojně a jezdím autem, chápu význam armády i dopravních komunikací. Jen si po všech těch životních zkušenostech za posledních 34 let, od té doby, co jsem cinkal klíčemi (vlastně jsem mával vlajkou) a zakládal OF, od doby, co tu máme kapitalismus po česku a školství se stalo prioritou jakékoli svobodně a demokraticky zvolené vlády, myslím, že stavíme dálnice poněkud draze a nakupujeme stíhačky ještě dráž. Pořád mám v paměti ty igelitky plné úplatků, když se naposled sháněly Grippeny. A ten osten pochybností, jestli se zase někde nějaká ta miliardička neulije bokem chlapcům s ostrými lokty a správnými kravatami, až se nad kilometry našich nových dálnic budou prohánět naše zbrusu nové F-35, ten tu, bohužel, zůstává. Kolik že nás to stojí kilometr dálnice? Kolik, že nás to bude stát přebudovat letiště v Čáslavi? Kolik oproti tomu stojí jedna zbrusu nová škola? Ale no tak co, tak do tříd namačkáme místo 30 našich nejdražších a nejmilejších bytostí, budoucnosti národa, 34 těch malejch harantů a dáme silnější wifinu, no co?
Až já budu ministr školství, zruším mačkání. Ne, fakt, lidi, 34 je moc. Neblázněte. To se do Vánoc budu jako učitel učit jen jak se kdo jmenuje. A kde bude ta individuální práce a podpůrná opatření? To fakt nejde.
Četl jsem o jedné firmě, která pro Ukrajince vyrábí nafukovací makety tanků a děl. Ukrajinská armáda je pak umístí na bojiště a Rusové to do nich perou jako zběsilí, čímž přicházejí o drahocennou munici. Dobrej fór. Tak si říkám, že bychom místo 24 kousků F-35 za bratru 100 miliard Kč mohli nakoupit třeba jen čtyři ty pravé a zbytek nafukovací gumové. Vladimíra Vladimíroviče to při jeho holubičí povaze odstraší úplně stejně a my bychom mohli postavit nějaké nové školy, kde bychom mohli učit naše děti v klidu a v přiměřeném počtu, že napadat cizí země je špatné a že ustupovat agresorovi je špatné a že věřit všemu, co napíše nějaká prokremelská svoloč, je hloupé.
Co myslíte, šla by vyrobit nafukovací gumová škola?
Možná by v sousední obci mohli mít nafukovacího gumového ředitele… Jenže jakou koncepci rozvoje školy by takový ředitel mohl napsat?
Až budu ministr školství, zruším nafukování. Všeho. Rozpočtů na dálnice a stíhačky, dotací na cokoliv od mléka až po solární malinový křehký toastový pamlsek. A hlavně to nafukování se všech ministrů a poslanců a stran a hnutí na téma, jak je to naše gumové školství pro ně pro všechny prioritou. Howgh.
P.S.: Nejradši bych ale zrušil armádu. Tu ruskou.
