Heřmanická halda hoří čtvrt století. Stát místo hašení zastavil vlastní vyšetřování

Na severním okraji Ostravy, pár set metrů od domů v Heřmanicích a Muglinově, se zvedá černý kopec, ze kterého se kouří. Heřmanická halda, odval bývalých dolů o rozloze zhruba sto hektarů a výšce kolem třiceti metrů, uvnitř prohořívá od devadesátých let. V ohniscích vznikají vysoké teploty, z puklin uniká oxid uhelnatý, sirovodík nebo benzen a vítr nese do okolí pach pálícího se uhlí.

Hořících hald je na Ostravsku víc a některé časem samy dohoří. Heřmanice jsou výjimečné tím, co leží v jejich těle a na jejich okraji: uzavřená skládka chemických odpadů z koksovny a kalové nádrže s jedovatými látkami. Kdyby k nim žár pronikl, šlo by o havárii úplně jiného řádu.

Zabránit tomu má od roku 2002 státní podnik DIAMO, který spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Za čtyřiadvacet let se mu nepodařilo hrozbu odstranit ani spolehlivě oddělit. Štěstím je, že oheň v haldě postupuje pomalu. Stát je ale ještě pomalejší.

Největší chybu udělal stát před dvaceti lety, když nechal jedovatou skládku uzavřít přímo na hořící haldě. Průmyslové firmy na ni v letech 1991 až 1998 navezly kyselé dehty, kaly a kontaminovanou zeminu. Odbor životního prostředí ostravského magistrátu doporučoval zvážit její odvoz, podle tehdejšího náměstka primátora ale zvítězila levnější varianta zapouzdření na místě.

Souhlas ke kolaudaci daly krajská hygienická stanice, magistrát i DIAMO, které už tehdy haldu spravovalo. Halda přitom v té době hořela víc než deset let. DIAMO dnes na svém webu píše, že úřady skládku povolily z nepochopitelných důvodů, a připomíná, že podobné skládky jinde v Česku na hořících haldách nestojí.

Druhou hrozbu stát léta vykazoval jako zneškodněnou. V kalových nádržích po bývalé čistírně však podle zjištění inspekce, které potvrdil i krajský úřad, zůstává skoro 100 tisíc tun kalů s jedovatými látkami, z toho asi čtyři tisíce tun rakovinotvorných. Mluvčí DIAMA přiznal, že údaj o jejich odtěžení se od analýzy rizik z roku 2011 jen kopíroval z dokumentu do dokumentu. Dnes podnik tvrdí, že kaly nebezpečné vlastnosti nemají a odvážet je není nutné.

Báňský úřad schválil skutečný plán sanace už v roce 2012 a stát ho dodnes nedotáhl. Plán počítal s oddělovacími vzdušnými stěnami, tedy hlubokými příkopy, které měly odříznout hořící část od skládky. Vzduchovou mezeru DIAMO během stavby nahradilo zásypem, který měl být nehořlavý. Doplnit stěny měla separační linka, která by hlušinu postupně rozebrala a zpracovala.

Linku, jejíž vznik iniciovalo samo DIAMO, postavila a provozovala firma Ostravská těžební. Provoz skončil v roce 2020, když se ukázalo, že haldovina obsahuje méně uhlí, než se čekalo, a strany se začaly přít o materiál, který do linky DIAMO dodávalo. Zůstaly po ní soudní nároky v řádu stamilionů až miliard a stroje, které nečinně stojí pod haldou.

Ze tří stěn vznikla jen jedna a ani ta není dokončená. Výplň zhruba 570 tisíc tun do ní v letech 2014 až 2022 navážela firma Ridera Bohemia. Inspekce na stavební odpad ve stěně narazila už v roce 2017 a firma dostala pokutu 20 tisíc korun. Odborné posouzení, které si DIAMO objednalo, ještě v roce 2021 označilo navážky za vhodné.

Teprve kontrola ministerstva průmyslu v roce 2022 našla ve stěně cihly, asfalt, dráty či dlažbu a konstatovala „fatální selhání“ státního podniku. DIAMO samo přiznává, že jeho kontrola probíhala víceméně formálně. Ministerstvo vyměnilo vedení ostravského závodu, podnik podal trestní oznámení a policie věc po roce odložila a předala inspekci.

Ridera Bohemia vinu odmítá. Tvrdí, že dodávala certifikovaný recyklát pod dohledem DIAMA, a opírá se o čtrnáct posudků a odborných stanovisek.

Stát navíc převzal odpovědnost za haldu, ale pozemky pod ní nezajistil. Zhruba polovinu vlastnila soukromá firma a DIAMO je mělo jen v nájmu. V roce 2022 je dosavadní vlastník prodal firmě spřízněné s Ostravskou těžební, od níž je později koupily OKK Koksovny ze skupiny MTX, tedy majitel ohrožené skládky.

DIAMO za potřebné pozemky nabídlo necelých 260 milionů korun, koksovny chtějí 360 milionů. Ostrava proto letos v září změnila územní plán, aby stát mohl pozemky vyvlastnit. Vyvlastnění ale potrvá roky a žár se mezitím šíří tam, kde měly stát chybějící stěny.

Za poslední dva roky stát koncepci sanace změnil dvakrát. Po zastavení prací v roce 2022 ustavilo ministerstvo průmyslu pracovní skupinu a ta doporučila sarkofág, tedy utěsnění hořící části haldy nepropustnou vrstvou. Ministři Zbyněk Stanjura (ODS) a Jozef Síkela (STAN) ho v roce 2024 představili s cenou 2,3 až 3 miliardy korun a dobou výstavby deset let.

Báňský úřad schvalování plánu zastavil a posudek, který si objednal jeden z vlastníků pozemků, varoval, že halda pod krustou hořet nepřestane. DIAMO přesto v březnu 2025 začalo kácet stromy pro budoucí stavbu a o měsíc později tvrdilo, že nechat haldu dohořet je v regionu společensky nepřijatelné. V červenci se ředitel podniku o sarkofág opíral i výsledky ročního měření ovzduší.

V březnu 2026 přišel obrat. Ministerstvo průmyslu sarkofág zrušilo, vrátilo se ke stěnám z roku 2012 a hořící část se podle něj nechá zhruba deset let vyhořet. Důvodem bylo podle DIAMA totéž měření ovzduší, o které se předtím opíral sarkofág. Když stát během jednoho roku přejde od tvrzení, že dohoření je nepřijatelné, k rozhodnutí nechat haldu dohořet a sarkofág i jeho zrušení obhajuje stejnými daty, vypovídá to víc o improvizaci než o vývoji poznání.

Premiér Andrej Babiš při květnové návštěvě haldy označil sarkofág za nesmysl a ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) odpovědnost za něj přisoudil minulé vládě. Na debatě s občany v Ostravě pak zazněla otázka, proč se plán z roku 2012 nedotáhl už za předchozí Babišovy vlády, kdy byl Havlíček rovněž ministrem průmyslu. Mezitím to všechno stojí veřejné peníze. Jen v letech 2017 až 2023 vykázalo DIAMO na haldě náklady kolem 250 milionů korun.

Letos stát odstavil vlastní kontrolu ve chvíli, kdy měla rozhodnout, kdo za odpad ve stěně zaplatí. Česká inspekce životního prostředí od roku 2023 vedla s Riderou Bohemia správní řízení. Kdyby prokázala, že firma navezla do haldy statisíce tun odpadu, náklady na jeho odvoz, odhadované zhruba na miliardu korun, by šly za ní.

V dubnu si ministerstvo životního prostředí v čele s Igorem Červeným (Motoristé sobě) na žádost samotné firmy případ od inspekce převzalo a 1. července řízení zastavilo bez určení viníka. Podle zjištění Seznam Zpráv úředník do rozhodnutí zkopíroval celé pasáže z obhajoby firmy a jeho znění dostal předepsané od nadřízené. Posudky dvou znalců, kteří v haldě popsali neupravený stavební a komunální odpad, ministerstvo zpochybnilo mimo jiné kvůli chybějící formální doložce, aniž by znalce vyzvalo k jejímu doplnění.

Souběžně ministr jmenoval do čela inspekce Pavla Straku, loňského kandidáta Motoristů a významného sponzora strany. Nový ředitel v červenci vypověděl smlouvy Technickému ústavu požární ochrany, ČVUT a VŠB, které měly posoudit, zda stěna oheň zastaví, a další posudky označil za nadbytečné. Z inspekce poté odešli dva z pěti ředitelů odborů.

O několik týdnů později ministerstva průmyslu a životního prostředí společně oznámila, že odborné ověření materiálu ve stěně je klíčovým úkolem, tedy přesně to, co nový šéf inspekce právě zrušil. Pokračovat v něm má DIAMO, tedy podnik, který je v celé věci stranou sporu. Do stěny mezitím vede nejméně osmdesát vrtů a sond a báňský úřad řeší nepovolené výkopy.

DIAMO kvůli zastavení řízení ministerstvo zažalovalo, takže stát žaloval stát. Městský soud v Praze žalobu v říjnu odmítl z procesních důvodů. Ministerstvo to vykládá jako potvrzení svého postupu, DIAMO upozorňuje, že zákonností se soud nezabýval. Na postup úřadu bylo podáno trestní oznámení a ministr Červený nechal rozhodování ve vlastním resortu prověřit.

Ministerstvo své kroky hájí chybami a průtahy inspekce, Ridera mluví o vykonstruovaném řízení. Kdo má pravdu o materiálu ve stěně, mohly rozhodnout právě zrušené analýzy. Zatím platí jen to, že sporný materiál ve stěně zůstal, viník oficiálně neexistuje a případný odvoz by za současného stavu zaplatil stát.

Budoucí ostravský primátor Richard Vereš (ANO) tvrdí, že podle opakovaných měření nemá hořící halda na okolní zástavbu ani na zdraví lidí žádný vliv. Hlavním zdrojem dat je roční kontinuální měření Zdravotního ústavu v Ostravě z let 2024 a 2025, které si objednalo samo DIAMO.

Roční průměry většiny sledovaných látek skutečně leží pod limity. Zdravotní ústav ale zároveň uvádí, že v těsné blízkosti haldy se limity překračují a že kvalitu ovzduší v okolí nejvíc ovlivňuje právě hoření v tělese haldy spolu s lokálními topeništi. Jemný prach PM2,5 dosáhl v Muglinově ročního průměru 20 µg/m³, tedy přesně dnešního limitu.

Evropská směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší přitom od roku 2030 snižuje roční limit pro PM2,5 na 10 µg/m³. Lidé u haldy tedy dýchají vzduch, který by podle limitů platných od roku 2030 překračoval normu zhruba dvojnásobně. Měří sice renomovaný ústav, důvěru v čísla ale podkopává sám stát, protože podnik, který roky vykazoval jedovaté kaly jako odtěžené, si dnes sám objednává měření toho, jak moc jeho halda škodí.

Hlavní riziko přitom leží jinde, u skládky a kalových nádrží, jak připouští i DIAMO. Pokud by k nim žár dorazil, mohly by se jedovaté látky dostat do ovzduší i do podzemní vody. Společnost OKK Koksovny, která skládku vlastní, proto letos v červenci podala inspekci žádost podle zákona o ekologické újmě a inspekce kvůli ní zahájila správní řízení.

Soukromá firma tak žádá stát, aby ji chránil před státním podnikem. Tytéž koksovny ale stát nepouštějí na své pozemky stavět další stěny, dokud se neprokáže, že ta první funguje. Každá strana má pro svůj postoj argumenty, dohromady ale drží sanaci v patu.

Heřmanicím pomůže jedině stát, který jednou dotáhne řešení, jež si sám vybral, a ponese za ně odpovědnost. Z pohledu Zeleného kruhu k tomu vede několik konkrétních kroků.

Vláda by měla přijmout závazné usnesení s harmonogramem a penězi na dokončení oddělovacích stěn, opřené o nezávislé posouzení té první. Analýzy Technického ústavu požární ochrany, ČVUT a VŠB je třeba dokončit a zveřejnit, protože ověření stěny nemůže vést jen strana sporu.

Ministerstvo životního prostředí by mělo zveřejnit rozhodnutí, kterým případ zastavilo, i závěry kontroly, kterou ministr nařídil. Česká inspekce životního prostředí potřebuje ředitele vybraného podle odbornosti a jasná pravidla, kdy jí smí ministerstvo případ odebrat, aby se z tohoto nástroje nestala služba kontrolovaným firmám. Bez nezávislé inspekce zůstane ochrana životního prostředí jen na papíře.

Pozemky pod chybějícími stěnami je potřeba ve veřejném zájmu získat rychle, dohodou, nebo vyvlastněním. Stát by měl zároveň poctivě spočítat, zda nevyjde levněji skládku odstranit, než ji desítky let chránit před ohněm. Městský materiál odhaduje odstranění jejích jedovatých kalů až na půl miliardy korun, tedy na zlomek ceny zrušeného sarkofágu, a podílet se na něm musí i vlastník skládky.

U kalových nádrží je třeba nezávisle a veřejně vyjasnit, co v nich skutečně leží, protože stát o nich dnes říká protichůdné věci. Měření ovzduší, teplot v haldě a podzemní vody by měl zajišťovat nezávislý subjekt, data průběžně zveřejňovat a vyhodnocovat i podle limitů platných od roku 2030. Nejvyšší kontrolní úřad by pak měl spočítat, kolik veřejných peněz na haldě za čtyřiadvacet let shořelo.

Podle současného plánu bude halda hořet ještě zhruba deset let, tedy dvě a půl volebního období. Vystřídají se ministři, ředitelé i primátoři, lidé v Heřmanicích a Muglinově zůstanou. Zaslouží si stát, který převezme odpovědnost dřív, než se oheň dostane tam, kam se dostat nesmí.