Článek
V pondělí 16. listopadu skončila lhůta, ve které se mohl kdokoli vyjádřit k oznámení záměru plavebního stupně Děčín. Ministerstvo životního prostředí teď připomínky vyhodnotí a v závěru zjišťovacího řízení určí, co všechno bude muset Ředitelství vodních cest v dokumentaci EIA doložit. Oznámení, které ŘVC v říjnu předložilo, doprovází řada odborných příloh: hydrologická a klimatická studie, naturové hodnocení, posouzení podle zákona o ochraně přírody i podle rámcové směrnice o vodách.
Debata o jezu se léta točí kolem výroků ministrů a námitek ekologů. Pojďme se tedy teď podívat na to, co napsali zpracovatelé najatí samotným investorem. Arnika, jedna z členských organizací Zeleného kruhu, z jejich příloh sestavila dvaačtyřicet připomínek. A jsou to celkem jednoduché počty. Škody jsou v dokumentech spočítané přesně, přínosy stojí na podmínkách, které se dají čím dál tím hůř splnit.
Škody s přesností na hektar
Naturové hodnocení uvádí, že jez by přímo zničil zhruba 4,8 hektaru bahnitých říčních náplavů. V evropsky významné lokalitě Porta Bohemica jde asi o 39 procent tohoto chráněného stanoviště. Obě varianty stavby podle téhož dokumentu významně poškodí také vegetaci vodních toků a prioritní lužní lesy. Bobři by přišli o jedno dlouhodobě stabilní teritorium, tedy zhruba o čtyři až šest procent odhadované populace v lokalitě.
Hodnocení podle zákona o ochraně přírody počítá se zánikem populací kriticky ohroženého drobnokvětu pobřežního v ústí Ploučnice, u Hegeru a na dalších náplavech, které vzdutí zaplaví. Uměle obnažované „pláže“, které je mají nahradit, podle hodnocení s vysokou pravděpodobností neposkytnou srovnatelné podmínky. Pod vodou by skončila kolonie břehulí v Děčíně a obě varianty podle téhož dokumentu zhorší stav společenstva proudomilných ryb. U první varianty naturové hodnocení připouští úhyn mladých lososů v turbínách elektrárny a kompenzaci takové ztráty označuje za prakticky nemožnou.
Všechna tato zjištění pocházejí z posudků, které si objednalo a zaplatilo státní Ředitelství vodních cest.
Přínosy v podmiňovacím způsobu
Na druhé straně bilance stojí cíl udržet ponor lodí aspoň 1,4 metru po 345 dní v roce. Platí ovšem pro průměrný rok. Hydrologická studie v příloze oznámení přitom počítá s tím, že nízké průtoky budou v dalších desetiletích dál klesat. Průměrných let tedy bude ubývat a stavba za miliardy bude stále častěji stát na řece, ve které nebude co vzdouvat. O tom, kolik loď na cestě do Hamburku uveze, navíc rozhoduje nejmělčí místo trasy, a to obvykle leží v Německu, kde nové jezy stavět nehodlají. Podrobně jsme to rozebírali v srpnu.
Ředitelství vodních cest počítá s tím, že po dostavbě propluje dolním Labem 20 až 35 lodí denně a že na vodu přejde značná část hromadné i kontejnerové přepravy ze silnic a železnic. Čeští rejdaři loni převezli 785 tisíc tun nákladu, o pětinu méně než rok předtím. Ze všech zhruba 563 milionů tun zboží, které se podle statistiků loni v Česku přepravily, to je asi 0,14 procenta. Pochybnosti o ekonomice projektu přitom nejsou nové. Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2019 konstatoval, že důvody převažujícího veřejného zájmu na rozvoji vodní dopravy, opřené o ekonomické vyhodnocení investic, nepovažuje za objektivně a jednoznačně prokázané.
Přesun nákladu z kolejí na vodu má i klimatickou stránku, kterou si ŘVC nechalo spočítat. Jeho klimatická studie uvádí pro přepravu z Pardubic do Hamburku zhruba 73 kilogramů ekvivalentu CO₂ na tunu nákladu po vodě, 25 kilogramů po železnici a 130 kilogramů po silnici. Z klimatického hlediska tedy loď obstojí jen tam, kde bere zboží kamionům. Každá tuna, kterou by jez přetáhl z elektrifikované trati podél Labe, by emise téměř ztrojnásobila. Scénáře, ze kterých studie úspory počítá, se navíc mezi sebou výrazně liší a některé hodnoty z nich nejde bez dalšího vysvětlení porovnat.
Stejná zeď jako v roce 2019
Nejdražší otazník ale visí nad kompenzacemi. Ministr životního prostředí Igor Červený v létě oznámil, že zhruba čtvrtina ze šesti až osmi miliard má jít na opatření, která mají vyrovnat škody na přírodě. Právě na kompenzacích přitom projekt už jednou ztroskotal. Ministerstvo životního prostředí v roce 2019 posuzování ukončilo, protože ŘVC včas nedodalo požadované podklady. Samo ředitelství tehdy jako příčinu uvedlo chybějící kompenzační opatření. Správa Národního parku České Švýcarsko navíc dospěla k závěru, že dopady stavby nelze v Česku dostatečně vyrovnat, a Evropská komise odmítla náhradu na německém území. Příprava jezu do té doby stála zhruba 625 milionů korun.
Po sedmi letech leží na stole nové naturové hodnocení a jeho závěr zní povědomě. Plnohodnotnou náhradu bahnitých náplavů podle něj na základě dostupných podkladů nelze považovat za reálně proveditelnou. Posudek k tomu dodává, že při současném harmonogramu nepůjde ověřit, zda náhrada funguje, dřív než začne stavba.
Evropská pravidla jsou přitom v tomto bodě přísná. Pokyny Evropské komise k článku 6 směrnice o stanovištích vyžadují, aby kompenzace zpravidla fungovaly dřív, než škoda vznikne. Soudní dvůr EU v rozsudku Briels z roku 2014 rozhodl, že slib budoucího náhradního stanoviště nelze vydávat za opatření, které škodě předchází. Až dvě miliardy korun by tak šly na opatření, u kterých investor sám nedokáže doložit, že začnou fungovat včas. Projekt postavený na takových kompenzacích je právně zranitelný a každý soudní spor znamená další roky a další peníze.
Nová bariéra v době, kdy se bariéry odstraňují
Česko se mezitím zavázalo k opaku. Nařízení EU o obnově přírody v článku 9 ukládá členským státům zmapovat umělé překážky na řekách a odstraňovat je, aby se v Unii do roku 2030 obnovilo nejméně 25 tisíc kilometrů volně tekoucích řek. Ministerstvo životního prostředí k tomu připravuje národní plán obnovy přírody, jehož návrh v meziresortním připomínkovém řízení přišel o většinu měřitelných cílů. Na Labi by stát zároveň postavil novou bariéru na posledním volně tekoucím úseku Labe v Česku.
Nařízení stavbu jezu samo nezakazuje. Investorovo posouzení podle rámcové směrnice o vodách ale počítá s tím, že stavba bude pravděpodobně potřebovat výjimku pro dva vodní útvary Labe. Výjimka podle článku 4 odstavce 7 směrnice se týká zásahů, kvůli kterým se stav vod zhorší nebo nedosáhne dobrého stavu. Investor tím sám připouští, že jez může stav Labe zhoršit. Daňoví poplatníci by tak platili dvakrát, jednou za novou překážku na Labi a podruhé za obnovu řek, ke které se stát v Bruselu zavázal.
Co by měl úřad po investorovi chtít
Závěr zjišťovacího řízení je důležitý okamžik, kdy může ministerstvo pořád říct stop. V připomínkách se požaduje, aby dokumentace poctivě posoudila nulovou variantu a cesty bez jezu, například lodě s menším ponorem nebo přeplánování přeprav na železnici. Dále nezávislá analýza nákladů a přínosů, která započítá i trvalou údržbu plavební dráhy, prohrábky dna a ztrátu toho, co volně tekoucí řeka dává regionu. A konečně harmonogram, ve kterém náhradní stanoviště prokazatelně fungují dřív, než zmizí ta původní.
Ministr Červený přesto sám oznámil, že chce začít stavět v roce 2029. Pokud ŘVC do té doby tyto podmínky nesplní, a podle jeho vlastních posudků to tak zatím vypadá, nejlevnější rozhodnutí je skončit hned. Přes šest set milionů za přípravu se už nevrátí. Další miliardy zatím nikdo neutratil.





