Článek
Na začátku října se jako první česká přehrada téměř vyprázdnila nádrž Husinec na Blanici. V jejím zásobním prostoru zbylo 1,3 procenta běžného objemu. Premiér Andrej Babiš poté svolal jednání národní koalice pro boj se suchem. Ministr zemědělství Martin Šebestyán na něm uvedl, že srážkový deficit dosahuje 30 až 40 procent, a ohlásil zákon o výstavbě nových vodních nádrží. Vláda jich plánuje dvacet.
Přehrada ovšem vydá jen tolik vody, kolik do ní přiteče z okolní krajiny. A tu jsme po desetiletí upravovali tak, aby z ní voda odtékala co nejrychleji. Jak to změnit, měl ukázat Národní plán na obnovu přírody. Jeho návrh, který ministerstvo životního prostředí do konce října odešle Evropské komisi, ale skoro neříká, o kolik a do kdy se má krajina zlepšit.
Nula kilometrů řek
Plán Česku ukládá evropské nařízení o obnově přírody z roku 2024. Každý členský stát v něm musí popsat, jak obnoví poškozené ekosystémy. Do roku 2030 mají opatření pokrýt nejméně pětinu pevniny a moří Evropské unie, do roku 2050 pak všechny ekosystémy, které obnovu potřebují. Ministerstvo poslalo návrh 24. září do meziresortního připomínkového řízení a zveřejnilo ho na svém webu. Dokument má přes 260 stran, měřitelných cílů v něm ale najdete minimum.
Nejlépe je to vidět na řekách. Podle pasportizace Agentury ochrany přírody a krajiny stojí v českých řekách a potocích přes 54 tisíc umělých příčných překážek. Zbytečné jezy a stupně brání migraci ryb, pohybu splavenin i sycení okolní krajiny vodou. Návrh z nich vybírá 108 zastaralých a do roku 2030 počítá s odstraněním dvanácti. Deset z této dvanáctky leží na jediné říčce, Ondřejnici v Moravskoslezském kraji. Kolik kilometrů volně tekoucích řek tím přibude, návrh neříká. V kolonce, kterou Komise po státech vyžaduje, stojí nula s poznámkou, že konkrétní hodnota zatím nebyla stanovena. Volně tekoucích řek mělo Česko podle stejného dokumentu v roce 2020 necelých 300 kilometrů. Evropská unie si přitom stanovila, že do roku 2030 vrátí volný tok nejméně 25 tisícům kilometrů řek.
Dobrovolnost místo závazků
Podobně dopadla zemědělská krajina. Pod českými poli leží podle odhadu Zbyňka Kulhavého z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy přes milion kilometrů drenážního potrubí. Odvodněná je zhruba čtvrtina zemědělské půdy a drenáže odvádějí vodu i v létě, kdy by ji pole potřebovala nejvíc. Vykopávat je není nutné, odborníci doporučují drény zaslepit nebo osadit regulátory odtoku. Omezení odvodnění návrh plánu zmiňuje jen jako jednu z technik při obnově mokřadů, pramenišť a rašelinišť, bez cíle a bez termínu. U odvodněných rašelinišť na zemědělské půdě slibuje nejprve analýzu. Opatření pro zemědělskou krajinu se pak z velké části omezují na výčet dotačních titulů společné zemědělské politiky pro roky 2023 až 2027, které už běží.
Přístup celého plánu vystihuje věta z jeho úvodního shrnutí. Provádění opatření u hospodářů, obcí a správců toků má být založeno „především na podpoře, metodickém vedení a sdílení osvědčených postupů, s důrazem na dobrovolnou spolupráci“. Nejinak je to ve městech. Nařízení vyžaduje, aby v nich do roku 2030 nedošlo k čistému úbytku zeleně, návrh ale u měst slibuje hlavně metodiky, analýzy a úpravy norem. Jedno z opatření se jmenuje „Vypracování analýzy potřeby zvýšení podílu zelených ploch a korunového zápoje a stanovení jejich uspokojivých hodnot“.
Co zmizelo cestou
Plán nevznikal od stolu. Dva roky na něm pracovaly odborné skupiny ministerstva, do kterých se zapojilo přes sto institucí a organizací, od úřadů a obcí přes vědce a hospodáře po nevládní organizace. Mnohá opatření, na kterých se tam odborníci shodli, byla konkrétní a měřitelná. Podle organizací, které ve skupinách zasedaly, ale většina z nich na konci přípravy netransparentně zmizela, a to na popud ministerstva zemědělství. Nařízení od států výslovně požaduje, aby příprava plánu byla otevřená, transparentní a inkluzivní.
Jak může plán s čísly vypadat, ukazuje Stínový plán na obnovu přírody. Vědci a devět nevládních organizací ho představili na konci srpna. Každé z jeho čtyřiceti opatření má měřitelný cíl a milníky pro roky 2030, 2040 a 2050. Navrhuje například 2 000 kilometrů zatravněných drah odtoku a nárazníkových pásů do roku 2030, pestré neprodukční plochy na nejméně osmi procentech zemědělské půdy nebo 100 tisíc hektarů obnovené přírody do roku 2050. Zelený kruh poslal k ministerskému návrhu přes 180 připomínek a návrhy ze stínového plánu k nim připojil.
Na vodu peníze jsou
Ministr životního prostředí Igor Červený zdržení s odesláním plánu vysvětlil tím, že nechtěl Česko zavázat k cílům, na které by od Evropské komise nedostalo peníze. Provést všechna navržená opatření v krátkém čase by podle ministerstva stálo 9 až 15 miliard korun ročně, což výrazně přesahuje možnosti resortu.
Podle samotného návrhu ale prioritní opatření vyjdou zhruba na 11,2 miliardy korun ročně a pro 8,7 miliardy z této částky jsou možné zdroje financování vytipované už dnes. Ministerstvo zemědělství podle svého ministra za posledních osm let uvolnilo na boj se suchem 144 miliard korun. Evropská komise počítá s tím, že každé euro vložené do obnovy přírody přinese užitek v hodnotě 4 až 38 eur.
O evropském rozpočtu na roky 2028 až 2034 se navíc právě jedná a premiér Babiš 12. října prohlásil, že projekty proti suchu mají v těchto jednáních prioritu. Plán s konkrétními cíli pro vodu v krajině je přesně ten dokument, kterým si Česko může o evropské peníze říct. Že ho vláda mohla při vyjednávání využít, upozornil i bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík. Plán bez cílů je slabý argument.
Do konce října je čas
Obnovu přírody chtějí i lidé. Do veřejné konzultace k plánu se letos na jaře zapojilo téměř 3 000 lidí a přes 2 900 z nich opatření na obnovu přírody podpořilo. V jejich připomínkách se opakovala obnova krajinných prvků a lepší vodní režim krajiny včetně omezení odvodnění. Reprezentativní průzkum agentury Focus ukázal, že ambiciózní plán chce 79 procent lidí, mezi voliči ANO 77 procent, SPD 67 procent a Motoristů 80 procent. Silnější plán tedy chtějí i voliči stran, které dnes vládnou.
Termín 1. září stihlo jen sedm z 27 členských států a Česko mezi nimi nebylo. Zpoždění se tedy dá pochopit. Podstatnější je, s jakým plánem Česko do Bruselu přijde. Ministerstvo ho chce odeslat do konce října, vláda ho dostane jen pro informaci. Komise pak bude mít šest měsíců na posouzení a finální verzi musí Česko odevzdat do 1. září 2027. Podle organizací bude Komise při hodnocení pracovat i se stínovým plánem.
Zelený kruh proto vyzývá ministerstvo životního prostředí, aby do plánu před odesláním vrátilo měřitelné cíle a termíny, na kterých se odborníci v pracovních skupinách shodli. U každé oblasti by mělo být jasné, kolik kilometrů, hektarů nebo procent se obnoví a do kdy. Bez toho nepůjde zkontrolovat, jestli se krajina skutečně mění. A stát bude dál spoléhat na přehrady, do kterých z vysušené krajiny nebude co přitékat.
