Článek
Nejdůležitější věta téhle kauzy je nudná a o fotografiích. „U řady z fotografií pak nelze dokonce ani ověřit, kdy a kde byly pořízeny a není proto jasné, zda vůbec zachycují materiál oddělovací vzdušné stěny.“ Tuhle větu napsala do své obhajoby stavební firma Ridera Bohemia, která čelila řízení kvůli navážce odpadu na heřmanickou haldu v Ostravě. A tutéž větu pak do rozhodnutí, jímž firmu zprostil odpovědnosti, opsal vedoucí odboru ministerstva životního prostředí Tomislav Střelec. Seznam Zprávy takových míst našly nejméně sedm. Shodují se citace z judikatury. Shodují se i chyby v interpunkci.
Rozhodnutí správního orgánu je akt veřejné moci. Stát v něm vlastními slovy vysvětluje, proč k porušení zákona došlo, nebo nedošlo, a za to odůvodnění ručí. Jakmile se jeho text slije s textem účastníka, který má z výsledku prospěch, úřad přestává zjišťovat skutkový stav a začíná zastupovat cizí zájem. S nadsázkou by šlo říct, že autorství státního rozhodnutí tím přešlo na toho, kdo byl kontrolován.
O co jde? Státní podnik DIAMO si u Ridery objednal zásyp čtyřistačtyřicetimetrové rokle schváleným kamenivem — oddělovací stěnu, která má zadržet podzemní požár doutnající pod Heřmanicemi skoro třicet let. Česká inspekce životního prostředí čtyři roky dokumentovala, že do stěny místo toho přišlo 568 tisíc tun stavebního odpadu včetně betonu, dřeva, plastů a kabelů. Firma to odmítá, opírá se o čtrnáct posudků a policie věc v roce 2024 odložila. Přestupkové řízení tak bylo posledním posledním správním řízením o odpovědnosti. V sázce byla pokuta až pětadvacet milionů a náklady na odklizení odpadu, které se odhadují na miliardu korun.
Vybrat si úřad, který rozhodne
V dubnu ministerstvo věc inspekci odebralo a převzalo ji samo. Profesor správního práva Martin Kopecký k tomu vysvětluje, že atrakce řízení je výjimečný postup pro mimořádně složité věci a že rozhodně „není mechanismem, jenž by umožnil vybrat si úřad, který bude ve věci rozhodovat“.
Co následovalo, tak ale vypadá. Ministerstvo odmítlo podstatnou část důkazů shromážděných inspekcí, nepočkalo na posudky, které si objednala inspekce, a den před zastavením řízení z něj vyřadilo státní podnik DIAMO s odůvodněním, že svůj nárok přihlásil pozdě. Prvního července řízení skončilo. Rozhodnutí ministerstvo dosud nezveřejnilo a lhůtu pro poskytnutí informace si prodloužilo o třicet dní s odkazem na nutnost „zajištění stanoviska orgánů činných v trestním řízení“. Mluvčí to pak upřesnila tak, že „vzhledem k údajnému probíhajícímu soudnímu řízení“ úřad neposkytne žádné informace. „Údajné“ tedy považuje úřad za dostatečný důvod, aby veřejnosti odepřel informaci.
Pro ochranu přírody je na celé věci nejhorší fakt, že DIAMO je státní podnik s vyčíslenou škodou, vlastními právníky a podaným trestním oznámením. Přesto ho úřad z řízení vyškrtl jedním usnesením den předtím, než věc zastavil. Pokud takhle skončí účastník s vlastním právním oddělením, jaká je pak vyjednávací pozice obce, lidí žijících kolem skládky nebo nevládní organizace, která se do řízení hlásí kvůli veřejnému zájmu? Účastenství rozhoduje o tom, jaké argumenty se vůbec dostanou do spisu. Kdo v řízení nestojí, nemá jak přinést důkaz, který úřad sám hledat nechce.
Navíc stejný postup, tedy opisování požadavků vlivových hráčů lze na Ministerstvu životního prostředí bohužel sledovat i v jiných případech. Zelený kruh v dubnu varoval, že Politika krajiny vzniká podle požadavků Agrární komory a Českomoravské myslivecké jednoty místo odborných analýz a že pracovní skupiny k jejímu provádění se od listopadu 2025 vůbec nesešly.
Účet zůstal ležet na stole
Druhého září napadlo DIAMO u Městského soudu v Praze odebrání případu inspekci jako nezákonné. Bez určeného odpovědného subjektu zůstává státnímu podniku 568 tisíc tun odpadu a náklady ve výši stovek milionů až miliardy, které nemá po kom vymáhat. Ostravská radní Andrea Hoffmannová k tomu podala trestní oznámení.
Ministerstvo svůj postup vysvětluje tak, že si věc vzalo kvůli procesním pochybením a nečinnosti inspekce, a odvolává se na pravidlo, že zůstanou-li o vině pochybnosti, které nelze odstranit, musí úřad rozhodnout ve prospěch obviněného. To pravidlo je správné. Předpokládá ovšem, že pochybnosti měl sám úřad. Tady zjevně významná část těch pochybností přišla ve větách, které si úřad opsal od obviněného.
Pod haldou zatím hoří dál a zaplatíme to my všichni.
