Článek
Ministr životního prostředí Igor Červený spolu s ředitelem Státního fondu životního prostředí Petrem Valdmanem a prezidentem České bankovní asociace Alešem Blažkem v polovině září oznámil, že banky a stavební spořitelny mohou začít poskytovat bezúročné úvěry z Nové zelené úsporám. Až 50 miliard korun, prvních 860 schválených žádostí a splněný slib. Ministerstvo mluví o systému, který pomůže „ještě většímu počtu“ lidí. Když se ale podíváme, kudy peníze potečou, obraz se mění. Na reformě nejvíc vydělají banky. Domácnosti, které chtějí snížit účty za energie, si pohorší.
Kouzlo, které zaplatíme všichni
Bezúročná půjčka zní jako dárek. Úroky ale nikam nezmizely. Banka si je účtuje stejně jako u každého jiného úvěru, jen je místo klienta zaplatí stát přes Státní fond životního prostředí, a to včetně poplatků. Kolik to bude stát, prozradil sám ministr. V horizontu až dvaceti let má stát bankám zaplatit zhruba 16 miliard korun. Při plánovaném objemu 50 miliard to znamená, že na každé tři půjčené koruny přidá veřejný rozpočet bankám zhruba jednu. Tyto platby navíc zatíží rozpočty budoucích vlád na dvě desetiletí dopředu, aniž by z nich vznikl jediný zateplený dům navíc.
Ministr to označuje za „dobrou investici“. Pro banky nepochybně. Pojišťovna ze skupiny ČSOB na svém webu počítá, že úvěr na milion korun se splatností 15 let by klienta přišel přibližně na 1,5 milionu. Těch půl milionu teď bance místo klienta zaplatí stát. ČSOB byla také mezi prvními bankami, které novou nabídku ohlásily. Její generální ředitel Aleš Blažek přitom Českou bankovní asociaci vede a na tiskové konferenci stál vedle ministra.
Bankám se přitom daří i bez státní pomoci. Loni podle České národní banky vydělaly 126,8 miliardy korun čistého zisku. Nový program jim přináší stabilní příjem garantovaný státem na roky dopředu. Riziko nesplácení sice nesou samy, chrání se ale tím, že si klienty vyberou podle vlastních pravidel a půjčí jen těm bonitním.
Dotace byla podpora, úvěr je dluh
Ještě loni dostávaly domácnosti nevratnou podporu. V programu Oprav dům po babičce šlo na komplexní zateplení získat až milion korun, rodiny k tomu dostaly bonus 50 tisíc na každé dítě a dotace se vyplácela předem. Kdo potřeboval dofinancovat zbytek, mohl si vzít úvěr s polovičním úrokem.
Dnes běžná domácnost nedostane ani korunu, kterou by nemusela vracet. Celou cenu renovace zaplatí sama, jen rozloženou do splátek na deset až patnáct let. Stát jí odpustí úroky, ale zároveň ji na roky zadluží. Pro rodinu, která by si na zateplení stejně půjčovala, je to výhodná nabídka. Pro ty, kdo se zadlužit nechtějí nebo nemohou, podpora v podstatě skončila.
Ministr změnu obhajuje tím, že model vysokých přímých dotací není dlouhodobě udržitelný. Udržitelnost se tu ale měří jen letošní položkou v rozpočtu. Stát dnes ušetří na dotacích, jenže na úrocích bude bankám platit ještě za dvacet let.
Takových lidí není málo. O úvěru totiž nerozhoduje stát, ale banka. Rozhodnutí fondu podle pravidel nezakládá nárok na úvěr a banka může po prověření bonity půjčit méně nebo žádost zamítnout. Senior s nízkým důchodem, samoživitelka nebo rodina splácející hypotéku tak mohou mít podporu od státu schválenou, a přesto z banky odejít s prázdnou. Nejdelší splatnost až 25 let je navíc určena domácnostem s nižšími příjmy, podle rozboru finančních poradců ale jen formou zajištěného úvěru. Kdo má nejméně peněz, bude tak za zateplení nejspíš ručit vlastním domem.
Přímou dotaci si ponechaly jen nejzranitelnější domácnosti v programu NZÚ Light, tedy zhruba třicet procent lidí s nejnižšími příjmy, u seniorů a invalidních důchodců je hranice posunutá až k polovině. Na tuto podporu je vyčleněno dvě miliardy korun. Na úroky bankám má v příštích letech jít zhruba osmkrát víc. Mezi nejchudšími a těmi, komu banka ochotně půjčí, přitom zůstává široký pás domácností, na které nový systém nepamatuje.
Lidé to poznali jako první
Ministerstvo tvrdí, že nový systém pomůže většímu počtu lidí. Data zatím ukazují opak. Než stát loni v listopadu příjem žádostí kvůli vyčerpání peněz zastavil, přicházelo jich přes tisíc týdně. Po červnovém restartu jich podle serveru Ekonews chodilo kolem tří set, tedy o 71 procent méně. „Zastavení dotací udělalo mnohým lidem čáru přes plánovanou rekonstrukci,“ říká Luděk Lošťák z firmy Comfort Group. Vítězslav Malý z Centra pasivního domu připomíná, že řada domácností má k zadlužování přirozenou averzi, i když jsou podmínky výhodné. A podle Michala Petřka z firmy Raylyst Solar úvěry poptávku rychle nezvednou, takže trh s renovacemi a solárními systémy zůstane v útlumu.
Přes dva tisíce zájemců o úvěr za necelé tři měsíce ministerstvo prezentuje jako úspěch. U programu, který od roku 2009 pomohl zhruba 600 tisícům domácností, je to spíš varování. Každá neuskutečněná renovace znamená vyšší účty za energie, víc emisí a méně práce pro místní firmy. A s nástupem emisních povolenek pro vytápění budov budou ceny fosilních paliv pro domácnosti dál růst.
Co by fungovalo lépe
Bezúročné úvěry samy o sobě nejsou špatný nástroj. Jako doplněk dotací dávají smysl, zvlášť u bytových domů, jak upozorňuje Karel Polanecký z Hnutí Duha. Chyba je v tom, že jimi vláda dotace pro většinu lidí nahradila.
Program potřebuje vrátit přímou podporu i domácnostem se středními příjmy, alespoň u komplexních renovací, které přinášejí největší úspory. Podporu pro zranitelné je třeba rozšířit a propojit se sociálním systémem, jak navrhuje aliance Šance pro budovy. Rozpočet musí odpovídat potřebě, Hnutí Duha mluví o deseti miliardách korun ročně. A ministerstvo by mělo veřejně vysvětlit, jakou sazbu bankám proplácí a zda by nebylo levnější půjčovat lidem přímo přes státní Národní rozvojovou banku.
Úroky nezmizely, jen je zaplatíme všichni z veřejných peněz. Banky dostanou jistý příjem na roky dopředu, domácnosti dluh. Na tom se úsporné bydlení pro všechny postavit nedá.
