Článek
Co to je vlastně motivace? A jak se získává?
(Spoiler alert: není to sledování motivačních videí nebo čtení tohodle newsletteru.)
Motivace je (mimojiné) opřená o dva mozky v našich hlavách, které detailně popsal Daniel Kahneman ve své knize Myšlení rychlé a pomalé (Thinking fast and slow). Je to model, který se mně osobně fakt líbí a předpokládám, že to většina z vás četla, tak to vemu rychle. Představte si, že máte v hlavě dva systémy rozhodování: Systém 1 (slon) je rychlý, automatický a nevyžaduje skoro žádnou energii a námahu. Je zodpovědný za emoce, instinkty a impulzy.
Zpracovává velké množství informací, velmi rychle je filtruje a používá zkratky a asociace. Tudíž se hodně často mýlí.
(Na pohovoru: - Tady se píše, že umíte opravdu rychle počítat, tak schválně: Kolik je 16434 × 6334?
- Devět.
- To není ani zdaleka správně…
- To ne, ale bylo to rychle!)
Systém 2 (jezdec) je pomalý, vědomý a náročný na energii. Umožňuje logiku, plánování, matematiku a myšlení v dlouhodobém horizontu. Taky je to ten systém, se kterým se ztotožňujeme jako „já“.
Jonathan Haidt tyhle systémy popisuje jako jezdce na slonovi. Jezdec si myslí, že to má pod kontrolou a tahá otěže doprava, ale když se slon rozhodne jít doleva, jezdec se může postavit na hlavu, ale to je tak celý…
Když máte hlad, Systém 1 si chce okamžitě teď hned jít pro pizzu. Systém 2 by si radši koupil tvaroh a jabko a zbylý peníze uložil na spořicí účet.
Dává to smysl, protože kdybyste měli jen Systém 2 a kriticky analyzovali všechny podněty, které vám přijdou do zorného pole, jednak by vám nejspíš jeblo a druhak by vám všechno neskutečně dlouho trvalo a nikdy byste se nijak nerozhodli. Navíc byste to celý asi energeticky neuživili.
Tyhle dva systémy krom motivace úzce souvisí taky s vůlí a sebekontrolou, ale o
těch si povíme třeba jindy.
Vnitřní a vnější motivace
Vnitřní motivace pochází zevnitř: z vaší vlastní touhy a zájmu. Něčemu se věnujete, protože vás to naplňuje, vidíte v tom smysl, baví vás to, zajímá - ale ne kvůli odměně nebo trestu.
Cvičíte proto, že rádi pozorujete zlepšení v technice nebo zvyšování síly, kondice a sledování pokroku. Nepotřebujete pamlsek za to, že jste dorazili na trénink. Vnitřní motivace je spojena se Systémem 1 (se slonem): čím více vás aktivita vnitřně táhne, tím menší úsilí potřebujete, abyste vydrželi.
Vnější motivace pochází zvenčí, především z odměn nebo hrozeb. Děláte něco, abyste získali peníze, odměnu, ocenění, uznání nebo se vyhnuli trestu.
Jenže.
V kontextu tréninku narážíte z hlediska vnější motivace na to, že duha, která vede k hrnci zlata, je strašně dlouhá. Externí důvody, kvůli kterým začínáme cvičit - zhubnout, nabrat, zesílit, dostat se do kondice nebo nedejbože dožít se vyššího věku - se dostaví přinejlepším za pár týdnů.
A to je důvod, proč zkušenost i výzkumy ukazují, že dlouhodobý úspěch mají lidé s motivací vnitřní.
A tu vnitřní motivaci získáte tak, že překecáte slona, aby jel tam, kam chcete.
„Trénink tě musí hlavně bavit!“
S tím jste se už asi někdy setkali - a je to absolutní nesmysl. Myšleno v kontextu obecný fyzický/silový přípravy - sporty jsou jinej příběh.
Jde to totiž zcela proti logice slona a jezdce a vnitřní/vnější motivace.
Aby trénink fungoval (= přinášel výsledky), musí se provádět dlouhodobě a konzistentně a většinu doby to nějak extra zábavný
není.
Takhle, pokud někomu hejbání kovovou tyčí (nebo koulí či vlastním tělem) nahoru a dolů připadá zábavný, tak je to samozřejmě obrovská výhoda (minimálně na začátku).
Ale zaprvý to zdaleka není nutnej předpoklad a za druhý až vás to bavit přestane, jste v loji anyway.
Ale ten hlavní point spočívá v tom, že je tahle logika otočená - ta zábava zpravidla přichází časem. A to je právě to překecání slona.
Vnitřní motivace se totiž získává prostřednictvím 3 faktorů:
1. Kompetence: když se v něčem zlepšujete, mozek vám dává odměnu. Zlepšujete techniku a přidávejte váhu na činku, takže se slon začne cítit lépe, protože to umí a víc ho to baví.
2. Autonomie: když cítíte, že je něco vaše volba, slon je veselej, protože to nebere jako úkol nebo povinnost.
3. Sounáležitost: když lidi kolem vás dělají to samé, jste součástí skupiny a slon je nadšenej, protože „někam patří“.
A přesně na těchto třech pilířích stojí tréninky v Kouli - proto se k nám na skupinovky poslední dva roky prakticky nedá dostat. Máme totiž celkem minimální fluktuaci studentů…
Kompetence
Tu budujeme několika mechanismy. Dám za ně ruku do ohně a doporučuju vám osvojit si je taky.
- Začínáme zlehka. Ať už trénink samotný nebo jednotlivé cykly. Je to kvůli soustředění na správné provedení
- Postupně přidáváme. Dodržujeme princip progresivního přetížení - základ pro budování síly.
- Tréninky jsou konzistentní a navazují na sebe, nejsou to random workouty. Protože abyste se v něčem zlepšili, musíte se tomu pravidelně věnovat.
- V horizontu pár týdnů se díky tomu dostaví první výsledky a z toho pak plyne ta zábava. "Jsem o půlku silnější než před půl rokem! To je na hovno…” neřekl nikdy nikdo.
- Naše studenty vyučujeme (ať už na lekcích, workshopech, kempech nebo třeba v podcastu a newsletteru). Protože pokud nějakému tématu rozumíte víc do hloubky, zpravidla vás víc baví se mu věnovat.
Dám vám příklad z praxe. Palo (na obrázku výše, psal jsem o něm už před pár měsíci) u nás na jaře v Amazing 6 za měsíc a půl shodil téměř 20 kg. Na internetu jsem se pak v komentářích pod jeho fotkou dozvěděl, že je to nezdravá rychlost hubnutí a že to povede k jojo-efektu.
Za prvý, jojo-efekt funguje jinak a nutně nemusí souviset s rychlostí, jakou hubnete - psal jsem o tom nedávno, takže to všichni víte.
Za druhý, nevím, co bych měl udělat jinak. Pokud jde někomu výkon nahoru, dobře spí a nemá hlad, ale hubne rychlejc než udávají nějaký arbitrární poučky, tak nevidím problém. Asi mu neřeknu: „Hele, hubneš nějak rychle, mazej na kebab a pět piv,“ ne?
Za třetí, rychlej progres u začátečníků typicky vede k tomu, že u tréninku vydrží déle.
Autonomie
Jak jsem psal výše, netrénujeme klienty, ale vyučujeme studenty. Pokud do libovolného tématu proniknete víc, dokážete v rámci něj dělat lepší odhady a činit vlastní rozhodnutí. Najednou máte daleko míň pocit, že něco „musíte“, protože mnohem víc „chcete“. Dost pomáhá nikdy nepřestat být zvídavej. A vyměnit formuli „Nevím“ za „Zjistím“.
Sounáležitost
V Kouli se prakticky nedá cvičit sólo. Na skupinovky chodí kolem 10 - 12 lidí. Amazing 12 jsou skupinky po pěti. Železný léto skupinky po šesti. Na semináře chodí 15 - 20 lidí, na kemp 50 plus. Sami na sebe se vykašlete snadno. Na trenéra, gym nebo Radara taky. Ale na partu kámošů už hůř (jako ne, že by to nešlo, to zas neříkám).
Mně samotnýmu to taky vždycky jde mnohem líp s aspoň jedním parťákem, takže když jsem se v minulosti potřeboval hodit do latě, pokaždý jsem někoho zmanipuloval, aby cvičil se mnou.
Najděte si partu nebo ji založte. To je půlka úspěchu.
* * *
Motivace, vůle a sebekontrola jsou komplexní témata. Daleko komplexnější než jeden newsletter.
Mou snahou bylo dát vám nějakej základ. Rád o tom v budoucnu napíšu víc (dejte vědět, jestli o to stojíte).
Teď běžte překecávat slona. Kompetencí, autonomií, v partě!
Pokud vás zajímá více takových článků, odebírejte zdarma můj newsletter na https://www.zacnuvutery.cz. Vychází každé úterý!
Váš
Strejda Radar
