Článek
Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.
Dotaz
Proč je tolika lidem příjemné škrábání na zádech? Jsou tam nějaká speciální nervová zakončení?
Minutová odpověď
- Škrábání zad je příjemné, protože mozek v jeho průběhu uvolňuje „hormony štěstí“, dopamin a oxytocin – podobně jako při jídle nebo sexu.
- Evolučně sloužilo škrábání k odstraňování parazitů a péči o tělo druhých.
- U lidí se proměnilo v projev důvěry, blízkosti a vzájemné péče.
- Na záda si sami těžko nedosáhneme, možná proto mozek za škrábání v této oblasti spouští větší „odměnu“.
Odpověď
Děkujeme za zajímavou otázku. V současnosti neexistují žádné důkazy o jedinečných nervových zakončeních nacházejících se pouze na zádech. Na zádech – stejně jako na jiných částech kůže – jsou specializované nervové buňky, které vnímají svědění a škrábání, a proto je škrábání na zádech často tak příjemné. Slastný pocit při škrábání zad mohou pomoci popsat poznatky z evoluční biologie, psychologie mezilidských vztahů a neurobiologie.
Původně hygiena, později důvěra
Jedním z hlavních evolučních důvodů pro vzájemné drbání (nebo škrábání) bylo odstraňování parazitů, jako jsou blechy, klíšťata nebo vši. Toto chování je známé jako „allogrooming“ – péče o tělo druhého jedince. U šimpanzů, makaků i jiných primátů je to běžné sociální chování [1]. Poskytování dotyku, ať už jde o hlazení, nebo škrábání, posiluje důvěru a spolupráci [2] a je doprovázeno uvolněním hormonu oxytocinu, který podporuje vzájemnou blízkost [3]. Studie pozorující chování opic ukázala, že nejvíce času tráví tito primáti vzájemným dotykem na zádech a hlavě – místech, kde je nejhustší srst, kam si sami nevidí nebo tam sami nedosáhnou [4].
U lidí se evolučně přenesla tato funkce do mezilidských vztahů: příjemný dotyk (včetně škrábání zad) signalizuje péči, důvěru a blízkost. To má vliv nejen na psychickou pohodu, ale i na míru spolupráce a vzájemné pomoci [1]. Pod pojmem allogrooming si můžeme u lidí představit třeba masáž, česání vlasů, odstraňování pupínků nebo právě šimrání a škrábání na zádech [5].
Škrábání: Úleva i potěšení v jednom
Z biologického hlediska je hlavní účel škrábání odstranit z kůže něco nepříjemného – například hmyz, odumřelou kůži, alergeny, prach – a zároveň tím zmírnit svědění. Samotné škrábání pak působí dvojím způsobem: jednak mechanicky přeruší signály svědění (drsnější podněty z nehtů aktivují jiné nervy, které svědění na chvíli potlačí) [6, 7] a zároveň spouští v mozku pocit odměny za možné odstranění dráždivého podnětu.
Při sledování aktivity mozku pomocí magnetické rezonance se ukázalo, že škrábání vyvolává pocit odměny dokonce i tehdy, když zrovna žádné svědění necítíme [8]. Tím, že mozek odměňuje škrábání (např. uvolněním dopaminu), posiluje chování, které má hygienický a zdravotní přínos – podobně jako je pro nás příjemné jíst nebo mít sex, protože jde o biologicky výhodné činnosti [9].
Proč zrovna záda?
A proč je tolik lidí tak citlivých právě na škrábání zad? Výzkumy ukazují, že záda jsou zvláště citlivá na doteky spojené s příjemností – například hlazení zad u zvířat vyvolává výrazný nárůst hormonů štěstí v mozkových centrech spojených s potěšením [9].
U lidí zase experimenty potvrdily, že škrábání zad přináší větší úlevu a intenzivnější příjemný pocit než škrábání jiných částí těla – třeba svědění na kotníku bylo sice silnější, ale škrábání zad přinášelo větší úlevu [10].
Závěr
Záda jsou evolučně i neurologicky ideálním místem pro škrábání – těžko si tam sami dosáhneme, proto jsme závislí na pomoci druhých, a mozek nás za tento kontakt odměňuje dávkou dopaminu a oxytocinu. Škrábání tak není jen úlevou od svědění, ale i způsobem, jak si navzájem projevujeme péči a utužujeme vztahy.
Pro Zeptej se vědce odpovídala Bára
Mgr. Barbora Valášková, Ph.D., Mikrobiologický ústav AV ČR
Odbornou revizi poskytla Mgr. Tereza Dočkal, Fyziologický ústav AV ČR
Odpověď editovali Luděk Vašta, Markéta Brůnová a Dr. Ing. Kristýna Lapčíková, Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha
Zdroje
[1] https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2008.07.001
[2] https://doi.org/10.1159/000506308
[3] https://doi.org/10.1016/j.cobeha.2021.10.001
[4] https://doi.org/10.1002/ajp.23336
[5] https://doi.org/10.14712/12128112.4392
[6] https://doi.org/10.1136/bmj.2.6137.586-a
[7] https://doi.org/10.1016/j.neuron.2018.03.023
[8] https://doi.org/10.1371/journal.pone.0082389
[9] https://doi.org/10.1007/s12576-012-0205-z
[10] https://doi.org/10.1111/j.1365-2133.2012.10826.x
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422
