Charles Cullen: zdravotní bratr, kterého nemocnice jen přesouvaly dál, zatímco umírali pacienti

Když se řekne sériový vrah, většina lidí si představí násilníka skrývajícího se ve tmě nebo pachatele brutálních útoků. Jen málokdo si ale představí zdravotního bratra v nemocnici, člověka v bílém plášti, který má zachraňovat lidské životy. Charles Cullen působil přesně takovým dojmem. Byl tichý, nenápadný a na první pohled obyčejný zdravotník. Ve skutečnosti se však stal jedním z nejděsivějších sériových vrahů v moderní historii Spojených států.

Charles Edmund Cullen se narodil v roce 1960 v New Jersey. Jeho dětství bylo poznamenáno tragédiemi, psychickými problémy a pocitem izolace. Už v mladém věku se potýkal s depresemi a několikrát se pokusil o sebevraždu. Po vstupu do armády sloužil u námořnictva, později vystudoval zdravotnickou školu a začal pracovat jako zdravotní bratr.

Na první pohled působil jako zaměstnanec, kterého nemocnice potřebují. Byl zkušený, pracoval na jednotkách intenzivní péče a zvládal náročné směny. Právě prostředí nemocnic mu ale umožnilo páchat zločiny téměř bez povšimnutí. Cullen využíval své znalosti léků a zdravotnických postupů. Pacientům podával smrtící dávky inzulinu nebo digoxinu, tedy látek, které mohou způsobit rychlé selhání organismu.

Jeho oběťmi byli převážně pacienti v kritickém stavu, senioři nebo lidé, u nichž se předpokládalo, že jejich zdravotní komplikace mohou skončit smrtí. V mnoha případech proto úmrtí nepůsobila podezřele. Lékaři často předpokládali, že šlo o přirozené komplikace související s nemocí.

Cullen během své kariéry vystřídal řadu nemocnic v New Jersey a Pensylvánii. Pracoval například v Saint Barnabas Medical Center, Warren Hospital nebo Somerset Medical Center. Právě neustálé střídání zaměstnání bylo jedním z důvodů, proč se mu dařilo unikat odhalení tak dlouho.

Podezření se přitom objevovalo opakovaně. V některých nemocnicích si personál všiml neobvyklého počtu úmrtí během jeho směn. Objevovaly se také problémy s evidencí léků nebo nevysvětlitelné zásahy do zdravotní dokumentace. Jenže místo okamžitého nahlášení policii vedení nemocnic často zvolilo jinou cestu.

Cullen býval jednoduše propuštěn nebo donucen odejít. Nemocnice se obávaly skandálu, soudních sporů i poškození vlastní pověsti. Ve zdravotnictví fungovala kultura mlčení, která měla chránit reputaci institucí. Výsledkem bylo, že Cullen mohl bez větších problémů nastoupit do další nemocnice a pokračovat v práci.

Právě tento aspekt případu dodnes vyvolává největší šok. Nešlo jen o selhání jednotlivce, ale o systémový problém. Některé nemocnice měly dostatek varovných signálů, přesto nekonaly způsobem, který by zabránil dalším vraždám. Místo ochrany pacientů často převážila snaha vyhnout se negativní publicitě.

K definitivnímu odhalení došlo až v roce 2003 v Somerset Medical Center. Vyšetřovatelé začali řešit sérii podezřelých úmrtí a postupně zjistili, že pacienti dostávali neobvyklé dávky léků. Důležitou roli sehrála zdravotní sestra Amy Loughrenová, Cullenova kolegyně a přítelkyně. Přestože jí na něm záleželo, začala si všímat nesrovnalostí a nakonec pomohla policii získat důkazy.

Vyšetřování odhalilo šokující rozsah Cullenových činů. Sám se přiznal k desítkám vražd, ale skutečný počet obětí pravděpodobně nikdy nebude znám. Odhady hovoří až o 400 zabitých pacientech, což by z něj činilo jednoho z nejhorších sériových vrahů v historii.

Cullen tvrdil, že chtěl některé pacienty „zbavit utrpení“, vyšetřovatelé však nenašli důkazy, že by šlo o milosrdné motivy. Mnohé oběti nebyly v terminálním stavu a některé měly šanci na uzdravení. Jeho činy působily spíše jako potřeba kontroly nad životem a smrtí.

V roce 2006 byl Charles Cullen odsouzen k několikanásobnému doživotnímu trestu bez možnosti podmínečného propuštění. Případ následně vyvolal rozsáhlou debatu o bezpečnosti pacientů a fungování nemocnic ve Spojených státech. Některé státy zpřísnily pravidla pro sdílení informací o problematických zdravotnících a nemocnice začaly více řešit kontrolu podávání léků.

Přesto zůstává Cullenův případ symbolem obrovského selhání zdravotnického systému. Kdyby nemocnice jednaly rychleji a otevřeněji, mohl být zastaven mnohem dříve. Místo toho se z člověka, který měl pečovat o nemocné, stal vrah, jenž mohl dlouhé roky beztrestně pokračovat.

Příběh Charlese Cullena dodnes děsí nejen brutalitou jeho činů, ale hlavně skutečností, že varovné signály existovaly téměř od začátku. Přesto je systém opakovaně přehlížel. A právě proto se z něj stal jeden z nejtemnějších případů moderní americké kriminalistiky.

Zdroje: