Článek
Když jsem se poprvé hlásila na práci doktorky v Dubaji, ještě jsem netušila, kolik kroků bude potřeba absolvovat, než se skutečně postavím na své nové pracoviště. Zvenku to může vypadat jednoduše. Pošlete životopis, absolvujete pohovor, dostanete nabídku a nastoupíte. Moje zkušenost ale byla trochu delší. Mezi prvním kontaktem a první směnou bylo několik důležitých etap, které mě postupně připravovaly na to, že budu pracovat v úplně novém prostředí.
Samotný začátek představovalo vícekolové výběrové řízení. Nebyl to tedy jeden krátký rozhovor, po kterém by bylo okamžitě jasno. Každé další kolo pro mě znamenalo další přípravu a zároveň další možnost zjistit, jestli je práce v dané nemocnici skutečně to, co hledám.
Výběrové řízení pro mě bylo důležité také proto, že jsem si během něj začala mnohem reálněji představovat, jaké by bylo pracovat v Dubaji. Do té doby člověk o nové práci přemýšlí trochu v rovině představ a plánů. Jakmile ale začne komunikovat přímo s nemocnicí a prochází jednotlivými koly pohovoru, najednou se všechno stává skutečnější.
Vícekolové řízení pro mě bylo samozřejmě také trochu stresující. Každý pohovor člověk absolvuje s vědomím, že se rozhoduje o jeho další profesní cestě. Zároveň jsem ale cítila, že pokud má člověk o práci v Dubaji vážný zájem, je dobré být připravený na to, že celý proces nemusí být otázkou jednoho dne.
Když jsem nakonec dostala nabídku práce, přišel moment, kdy se z plánování stalo skutečné rozhodnutí. Byla to radost, ale také uvědomění, že teď už je potřeba všechno opravdu zařídit. Následovala administrativa spojená s odjezdem a nástupem, včetně víza a pracovního povolení. A potom přišla další důležitá část – příprava přímo na nástup do nemocnice.
První dny na novém pracovišti nebyly o tom, že bych okamžitě přišla a začala pracovat úplně naplno. Čekalo mě zaškolení a orientace v nemocnici. A právě to pro mě bylo velmi důležité. Když přijdete do nového pracovního prostředí, potřebujete se nejprve zorientovat. Nejen v samotné budově, ale také v tom, jak funguje celý systém.
Každá nemocnice má své postupy, pravidla a způsob organizace práce. I když jste zkušený lékař a svou profesi dobře znáte, nové pracoviště je vždycky nové pracoviště. Musíte si zvyknout na kolegy, systém práce a každodenní fungování oddělení.
Zaškolení mi proto pomohlo získat základní jistotu ještě předtím, než jsem absolvovala svou první skutečnou směnu. Člověk si postupně osahá nové prostředí a začne se v něm orientovat. Přesto jsem samozřejmě věděla, že opravdová zkouška přijde až ve chvíli, kdy začnu pracovat naplno.
A pak přišla moje první směna.
Pamatuji si ji především jako náročný den plný nových situací. Přestože jsem už měla za sebou zaškolení a orientaci v nemocnici, první skutečná směna je něco úplně jiného. Najednou už nejste jen člověk, který se seznamuje s novým prostředím. Jste součástí týmu a máte před sebou svou práci.
Pro mě byla první směna kombinací očekávání, nervozity a velkého množství nových podnětů. Některé věci jsem znala ze své dosavadní lékařské praxe, ale způsob, jakým fungovalo nové pracoviště, byl jiný. Člověk se musí rychle přizpůsobit a zároveň si zachovat klid a soustředění, které jsou v medicíně samozřejmě zásadní.
Největší výzvou pro mě bylo množství nových situací, které přišly najednou. Na jednu stranu jste lékařka a víte, co děláte. Na druhou stranu jste v novém systému a učíte se za pochodu. Musíte si osvojit nové pracovní prostředí, poznat kolegy a zároveň řešit každodenní pracovní povinnosti.
Právě první směna mi proto připomněla, že začít pracovat v zahraničí není jen o tom získat pracovní nabídku. Je to také o schopnosti vystoupit z komfortní zóny. Člověk se musí smířit s tím, že první dny nebudou dokonalé a že se bude muset učit nové věci.
Zpětně jsem ale ráda, že jsem si tím prošla. První směna byla náročná, ale zároveň mi dala pocit, že jsem to skutečně zvládla. Najednou jsem byla v situaci, o které jsem před nějakou dobou jen přemýšlela. Pracovala jsem jako doktorka v Dubaji.
Celý proces od prvního pohovoru až po první směnu pro mě byl vlastně postupným překonáváním jednotlivých kroků. Nejdřív vícekolové výběrové řízení. Potom nabídka práce. Následovalo vyřízení potřebné administrativy, víza a pracovního povolení. Po příjezdu pak zaškolení a orientace v nemocnici. A nakonec první směna, která byla náročná, ale zároveň důležitá.
Kdybych měla někomu, kdo o podobném kroku přemýšlí, říct jednu věc, pak je to především to, že není potřeba mít všechno dokonale pod kontrolou od prvního dne. Když začínáte pracovat v jiné zemi, je normální, že budete mít otázky a že si budete na nové prostředí zvykat.
Důležité podle mě je být připravený učit se a nebát se nových situací. Právě díky nim se člověk postupně stane součástí nového pracovního prostředí.
Dnes už se na svou první směnu v Dubaji dívám s odstupem. Tehdy byla náročná a plná nových situací. Dnes ji ale vnímám jako důležitý okamžik, kdy jsem si poprvé naplno uvědomila, že jsem opravdu začala novou profesní kapitolu.
Od prvního pohovoru až po první pracovní den vedla cesta, která byla delší, než se může na první pohled zdát. Ale právě jednotlivé kroky – výběrové řízení, nabídka práce, administrativa, zaškolení a orientace v nemocnici – mi umožnily postupně se připravit na nový začátek. A i když první směna nebyla jednoduchá, právě díky ní jsem věděla, že moje rozhodnutí pracovat jako doktorka v Dubaji se stalo skutečností.
