Existovala tajná dohoda, která mohla válku na Ukrajině zastavit už v roce 2022?

Je březen 2022. Válka na Ukrajině běží teprve několik týdnů, ale už tehdy má svět pocit, že stojí na prahu něčeho mnohem většího. Kolony ruské techniky postupují směrem na Kyjev, západní státy zavádějí sankce a miliony lidí opouštějí své domovy. Přesto existuje moment, o kterém se dnes mluví jen šeptem: chvíle, kdy se zdálo, že válka může skončit ještě dřív, než se naplno rozhoří.

Tato kapitola dějin se odehrála v tureckém Istanbulu.

Právě tam se na konci března 2022 setkali vyjednavači Ruska a Ukrajiny, aby hledali cestu k příměří. Zpočátku šlo o standardní diplomatické schůzky. Jenže podle pozdějších svědectví diplomatů a analýz některých expertů se jednání postupně posunula mnohem dál, než se tehdy veřejně přiznávalo.

V zákulisí prý vznikal návrh dohody, která mohla zastavit válku jen několik týdnů po jejím začátku.

Podle informací z několika analýz a výpovědí účastníků jednání se diskutoval návrh, který počítal s tím, že by se Ukrajina zavázala k trvalé neutralitě – podobně jako například Rakousko během studené války. Na oplátku měla získat bezpečnostní garance od několika velmocí včetně členů Rady bezpečnosti OSN. ()

Tento koncept byl později označován jako takzvané „Istanbulské komuniké“.

Vypadalo to jako kompromis: Ukrajina by nebyla členem NATO, ale její bezpečnost by garantovala mezinárodní koalice. Rusko by na oplátku zastavilo invazi a stáhlo část svých sil.

Jenže detaily dohody byly mnohem komplikovanější.

Podle návrhů, které později analyzovali experti, Rusko požadovalo výrazné omezení ukrajinské armády – například snížení počtu vojáků, tanků i dělostřelectva. Diskutovalo se také o omezení dosahu ukrajinských raket a dalších zbraňových systémů.

Pro některé analytiky to nebyla mírová dohoda, ale spíše strategické oslabení Ukrajiny.

Přesto existují svědectví, že se obě delegace v určité chvíli opravdu přiblížily kompromisu. Podle některých účastníků jednání byl připraven rámec dohody, který mohl sloužit jako základ pro konečný mírový dokument. ()

A pak se něco změnilo.

Jednání se náhle zastavila. Atmosféra se dramaticky otočila a diplomatická linie se rozpadla.

Dodnes se vedou spory o to, proč.

Jedna verze říká, že důvodem byly události na frontě a zejména odhalení masakrů civilistů v ukrajinském městě Buča. Ty dramaticky změnily politickou atmosféru a učinily kompromis s Moskvou prakticky nemožným.

Jiná interpretace je mnohem kontroverznější.

Podle některých komentátorů hrála roli geopolitika velmocí. Objevila se tvrzení, že západní státy považovaly pokračující odpor Ukrajiny za strategickou příležitost oslabit Rusko. Tato interpretace se objevuje v politických debatách, ale zůstává silně sporná a není jednoznačně potvrzena.

Existuje také třetí možnost – možná nejméně dramatická, ale často nejrealističtější.

Jednoduše se ukázalo, že návrh byl příliš složitý a plný podmínek, které by bylo téměř nemožné prosadit. Dohoda by totiž vyžadovala bezpečnostní garance od států, které se samotných jednání vůbec neúčastnily. To znamenalo obrovské politické riziko a právní komplikace.

Jinými slovy: návrh mohl existovat, ale jeho realizace byla extrémně nejistá.

A tak se dějiny vydaly jiným směrem.

Místo mírové smlouvy přišla eskalace války, další mobilizace, nové zbraně a stále tvrdší sankce. Jednání z Istanbulu postupně zmizela z titulních stránek a nahradila je dlouhá opotřebovací válka.

Přesto se k nim politici a diplomaté čas od času vracejí. Dokonce i ruské vedení v pozdějších letech opakovaně tvrdilo, že právě tento návrh by mohl být základem budoucích mírových rozhovorů. ()

Otázka ale zůstává.

Byla to skutečná šance na mír, která byla promarněna?
Nebo jen diplomatická epizoda, která nikdy neměla reálnou šanci uspět?

Možná je pravda někde uprostřed.

Historie je totiž plná okamžiků, kdy se svět ocitl jen pár kroků od jiného scénáře. A Istanbul na jaře 2022 může být jedním z nich – místem, kde se na chvíli otevřely dveře k míru… a pak se zase tiše zavřely.

Zdroje: