Článek
Mikroplasty už nejsou jen problém oceánů, ryb nebo pitné vody. Nejnovější studie ukazují, že drobné plastové částice pronikly i do lidského mozku. A vědci přiznávají, že rozsah problému je mnohem větší, než se ještě nedávno předpokládalo.
Výzkumníci z amerických univerzit analyzovali vzorky lidské mozkové tkáně a zjistili, že množství mikroplastů v mozku v posledních letech výrazně vzrostlo. Některé studie dokonce uvádějí, že koncentrace plastových částic v mozku je mnohonásobně vyšší než v játrech nebo ledvinách.
Pro mnoho odborníků šlo o šok.
Mozek byl dlouho považován za orgán chráněný takzvanou hematoencefalickou bariérou – přirozeným filtrem, který má zabránit pronikání škodlivých látek z krve do mozkové tkáně. Jenže mikro- a nanoplasty jsou tak malé, že podle nových poznatků mohou tuto ochranu překonat.
A právě tady začíná největší problém.
Nikdo zatím přesně neví, co dlouhodobá přítomnost plastových částic v mozku znamená pro lidské zdraví. Některé laboratorní studie naznačují souvislost se záněty, poškozením nervových buněk nebo změnami v nervovém systému. Výzkum na zvířatech dokonce ukázal, že mikroplasty mohou ovlivňovat průtok krve v mozku a narušovat pohybové funkce.
Vědci ale zároveň upozorňují, že přímé důkazy o dopadu na člověka zatím chybí.
Právě to vyvolává zvláštní směs strachu a nejistoty. Mikroplasty máme prakticky všude – ve vodě, jídle, vzduchu i domácím prachu. Člověk je vdechuje i polyká každý den, často bez jakékoliv možnosti se jim úplně vyhnout. Studie už dříve našly plastové částice v krvi, placentě, plicích nebo reprodukčních orgánech. Mozek ale představuje úplně jinou úroveň obav.
Nejčastěji se objevuje polyetylen – plast používaný v obalech, lahvích nebo igelitových taškách. Vědci našli v lidských tkáních hned několik různých typů polymerů.
Mikroplasty vznikají rozpadem větších plastových výrobků. Uvolňují se z oblečení, pneumatik, kosmetiky, obalů i nádob na jídlo. Částice jsou tak malé, že je lidské oko vůbec nevidí. Přesto mohou putovat tělem a hromadit se v orgánech celé roky.
Velkou debatu vyvolávají hlavně nanoplasty – ještě menší částice, které mají velikost tisíckrát menší než milimetr. Právě ty podle odborníků představují největší riziko, protože dokážou pronikat hluboko do tkání a buněk.
Internet mezitím zaplavily děsivé titulky o „plastových mozcích“ nebo „lidských tělech plných odpadu“. Jenže část expertů varuje před panikou. Německý Spolkový institut pro hodnocení rizik například uvedl, že současné studie zatím nepřinášejí jasný důkaz, že mikroplasty v mozku automaticky znamenají zdravotní poškození. Výzkum je podle nich stále v rané fázi.
To ale neznamená, že je vše v pořádku.
Problém je hlavně v tom, že plastová zátěž lidstva dramaticky roste. Každý rok se vyrobí stovky milionů tun plastů a jejich množství v životním prostředí dál stoupá. Mikroplasty už byly nalezeny v oceánech, dešti, sněhu na Mount Everestu i v lidských orgánech. A nyní i v mozku.
Na sociálních sítích se mezitím šíří rady, jak mikroplastům uniknout. Lidé omezují plastové obaly, přecházejí na skleněné nádoby nebo filtrují vodu. Jenže realita je mnohem složitější. Mikroplasty se dnes nacházejí prakticky v celém moderním prostředí a úplně se jim vyhnout téměř nejde.
Právě proto jsou nové objevy tak znepokojivé.
Nejde už totiž o vzdálený ekologický problém někde v oceánu. Plastové částice se podle vědců staly součástí lidského těla. A zatím nikdo nedokáže s jistotou říct, co to s námi udělá za deset nebo dvacet let.
Zdroje k článku:
- Studie publikovaná v časopise Nature Medicine o hromadění mikroplastů v lidském mozku.
- Přehled k výskytu nanoplastů v mozkové tkáni a jejich nárůstu v čase: Nature Medicine – Nanoplastics in the human brain
- České shrnutí výsledků studie: Novinky.cz – Koncentrace mikroplastů v mozku rapidně roste
- Analýza a data o množství mikroplastů v lidském mozku: National Geographic Česko
- Stanovisko německého úřadu BfR upozorňující, že zatím neexistují jasné důkazy o zdravotních dopadech: Bezpečnost potravin – BfR hodnotí studii o mikroplastech v mozku
