Článek
Kapitola 9 – Proč je všechno dostupné zdarma
Když jsem začal zapisovat první myšlenky, vůbec jsem nepřemýšlel o tom, komu budou jednou patřit.
Přemýšlel jsem nad tím, jestli dávají smysl.
Teprve později se objevila jiná otázka.
Pokud se jedná o architekturu, která má pomáhat lidem spolupracovat, může vůbec vznikat za zavřenými dveřmi?
⸻
Dnešní digitální svět je plný uzavřených systémů.
Každá firma vytváří vlastní platformu.
Vlastní pravidla.
Vlastní formáty.
Vlastní ekosystém.
Není na tom nic překvapivého.
Firmy investují čas.
Lidi.
Peníze.
A očekávají návratnost.
To je přirozené.
Jenže architektura není totéž co produkt.
Most není automobil.
Hudební notace není hudební nástroj.
Internetový protokol není internetová firma.
Stejně tak architektura spolupráce nemusí být vlastnictvím jediné společnosti.
Právě tehdy jsem si uvědomil, že BE HUMAN CORE nemůže být navržen jako uzavřený produkt.
Nemá prodávat závislost.
Má vytvářet společný jazyk.
Jazyk není cenný proto, že ho někdo zamkne.
Je cenný proto, že mu rozumí mnoho lidí.
Architektura funguje stejně.
Čím více lidí ji může číst, pochopit a ověřovat, tím větší má šanci přežít.
⸻
To ale neznamená, že všechno musí být zdarma.
Je důležité rozlišovat dvě odlišné věci.
Architekturu.
A implementaci.
Architektura popisuje pravidla.
Implementace tato pravidla převádí do konkrétních zařízení, aplikací a služeb.
Stejnou architekturu může využívat univerzita.
Nemocnice.
Malá firma.
Velká technologická společnost.
Každá jiným způsobem.
Každá s jiným obchodním modelem.
Společná pravidla nikoho nenutí vytvářet stejné produkty.
Pouze umožňují, aby spolu mohly spolupracovat.
⸻
Stejný princip funguje už dnes.
Internetové standardy jsou veřejně popsané.
Přesto na nich vznikly tisíce úspěšných firem.
Operační systémy mohou být otevřené.
Přesto na nich existují komerční aplikace.
Programovací jazyky jsou veřejně známé.
Přesto na nich lidé budují úspěšné společnosti.
Otevřená architektura tedy není překážkou podnikání.
Často je jeho předpokladem.
⸻
Proto jsem začal uvažovat jinak.
Ne:
„Jak architekturu vlastnit?“
Ale:
„Jak zabránit tomu, aby ji vlastnil pouze někdo jeden?“
To je podstatný rozdíl.
Pokud pravidla ovládá jediný subjekt, může je kdykoliv změnit podle vlastních zájmů.
Pokud jsou pravidla veřejná, každá změna musí obstát před širší odbornou diskusí.
To není záruka dokonalosti.
Je to záruka větší transparentnosti.
⸻
Často se mě lidé ptají jednoduchou otázkou.
„A kde na tom budete vydělávat?“
Odpověď je možná překvapivě jednoduchá.
Ne na samotné architektuře.
Stejně jako nikdo nevlastní matematiku.
Nikdo nevlastní abecedu.
Nikdo nevlastní notový zápis.
Ani architektura spolupráce nemusí být zdrojem příjmů.
Hodnota může vznikat až nad ní.
Ve službách.
Ve vývoji.
V integraci.
V podpoře.
V certifikaci.
Ve vzdělávání.
Ve výzkumu.
A v tisících dalších činností.
⸻
To zároveň znamená, že jedna firma nemusí vyvíjet všechno.
Někdo vytvoří zdravotnické prostředí.
Jiný vzdělávací.
Další průmyslové.
Někdo se zaměří na přístupnost.
Jiný na bezpečnost.
Další na energetiku.
Architektura jim nemusí říkat, co mají postavit.
Pouze zajistí, že jejich řešení budou moci spolupracovat.
Právě v tom spočívá síla otevřených standardů.
Neomezují rozmanitost.
Umožňují ji.
⸻
Stejně důležitá je ale ještě jedna věc.
Možnost kritiky.
Pokud má architektura přežít desítky let, musí být možné s ní nesouhlasit.
Musí být možné hledat chyby.
Navrhovat lepší řešení.
Opravovat nepřesnosti.
Rozšiřovat ji o nové poznatky.
Uzavřený dokument to umožňuje jen omezeně.
Otevřený dokument předpokládá, že není posledním slovem.
Je začátkem odborné diskuse.
⸻
Právě proto jsem nikdy nechtěl napsat knihu, která by lidem říkala, co si mají myslet.
Mnohem více mě zajímá, zda dokáže položit otázky, které budou dávat smysl i za deset nebo dvacet let.
Technologie se změní.
Procesory se změní.
Modely se změní.
Možná se změní i většina dnešních firem.
Pokud však základní otázky zůstanou správné, může architektura pokračovat dál.
Ne proto, že byla dokonalá.
Ale proto, že byla navržena tak, aby se mohla vyvíjet.
⸻
To ovšem vyžaduje ještě jednu podmínku.
Nikdo nesmí být nucen přijmout celý systém.
Nemocnice může převzít pouze část.
Škola jinou.
Výzkumné centrum další.
Město může začít jedinou službou.
Jednotlivec pouze mobilní aplikací.
Architektura musí být modulární.
Lidé mají mít možnost přijmout jen to, co skutečně potřebují.
Bez závislosti na zbytku.
⸻
Právě zde se znovu ukazuje rozdíl mezi produktem a architekturou.
Produkt se často snaží zákazníka udržet uvnitř.
Architektura by mu měla umožnit svobodně vstupovat i odcházet.
Pokud někdo přestane používat jednu aplikaci, neměl by tím přijít o svou identitu.
Ani o svá pravidla.
Ani o své vztahy.
Ani o možnost přejít jinam.
Skutečná interoperabilita totiž není jen technická vlastnost.
Je také ochranou svobody.
⸻
Možná právě proto je celý projekt veřejný.
Ne proto, že by neměl hodnotu.
Právě naopak.
Protože jeho největší hodnotou může být možnost, aby se na něm nepodílel jediný člověk.
Ale mnoho lidí.
Z různých zemí.
Z různých oborů.
S různými zkušenostmi.
Architektura určená pro všechny totiž nemůže vzniknout pouze z pohledu jednoho autora.
Musí projít otázkami lidí, kteří vidí svět jinak.
⸻
To je možná největší rozdíl mezi hudbou a architekturou.
Hudební skladba může být dokončená.
Architektura pravděpodobně nikdy.
Každá nová technologie.
Každý nový poznatek.
Každá nová zkušenost.
Může otevřít další otázku.
To není chyba.
To je známka živého systému.
⸻
Proto nepovažuji tento dokument za konec práce.
Spíše za okamžik, kdy může začít skutečná diskuse.
Jestliže je některá část špatně, měla by být opravena.
Jestliže něco chybí, mělo by to být doplněno.
Jestliže existuje lepší řešení, mělo by být slyšet.
Architektura, která se bojí kritiky, se dříve nebo později přestane vyvíjet.
⸻
Právě proto je všechno dostupné zdarma.
Ne proto, že by to nemělo cenu.
Ale proto, že hodnota architektury neroste tím, kolik lidí k ní nemá přístup.
Roste tím, kolik lidí ji může pochopit,
ověřit,
zpochybnit
a společně zlepšit.
⸻
Jenže otevřenost sama o sobě nestačí.
I ta nejlepší architektura může selhat, pokud nebude jasné,
kdo rozhoduje o jejím dalším vývoji,
kdo schvaluje změny,
kdo řeší spory,
kdo chrání kontinuitu,
a kdo zajistí, že se z otevřeného projektu časem nestane uzavřený nástroj jedné skupiny.
Právě tam začíná další kapitola.
Ne o technologiích.
Ani o podnikání.
Ale o správě architektury.
(Pokračování příště)
Projekt BE HUMAN je veřejně dostupný na Zenodo (CERN):
a na YouTube:
eBay:
https://ebay.io/m/YCRYTO
