Článek
Pracovní týden končí a kamarádi se domlouvají na večerní posezení u skleničky vína. Někdo naopak vezme do ruky knížku, otevře si lahvinku, sedne ke krbu a přichází klidný večer, kdy člověk nemusí na nic myslet. Představme si mladou dívku, která neměla nikdy dostatečné sebevědomí a nezažila v životě nic pěkného.
Většinou vše začíná nevinně. Tu a tam sklenička s kamarádkou, u které můžete probrat celý svůj „složitý“ život. Z jedné skleničky jsou dvě, pak tři a jeeej, najednou jsou to dvě lahve. Atmosféra se uvolňuje, stejně tak jako nohy a ruce. Přichází blažený pocit, kdy jsou všechny starosti a problémy v nějaké bublině, zapadlé hodně hluboko. Najednou se dobře spí, i když ráno příjemné není. A přesně v takový moment přichází pomalu a plíživě jistá chuť si to zopakovat. Ten pocit, že svět je normální.
Po pár hodinách přichází opět krutá realita. V práci je to náročné, partner doma nemá pochopení. Přijedete domů a jdete dělat běžné domácí práce. Zkoušíte volat kamarádku, zda by si večer neudělala hodinku nebo dvě čas na drby. To poslední posezení bylo přece tak skvělé. Kamarádka nemůže, musí se věnovat rodině. To ale nevadí. Tak si dá člověk jednu nebo dvě skleničky sám. O nic nejde. A tak žena připravuje večeři a díky dobrému vínu se dostává do příjemné nálady. Po příjezdu partnera si však vyslechne, že jídlo je přesolené a všude nepořádek. Taková žena, která není v dobré psychické kondici, se urazí. A pak pro rychlé umrtvení vypije celou lahev sama. A protože byla ještě jedna lahev ve skříni, tak si dá ještě druhou. A je to tu! Sladké delirium. Nic neexistuje.
Problémy jsou ale všude. V práci to není ideální a doma je tichá domácnost. Ideální příležitost to zapít. A tak si člověk dá každý den lahvinku. Lidské tělo je však potvora a rychle si umí vytvořit závislost. Tato závislost je zpočátku spíše psychická. Člověk se upíná k tomu, co mu způsobuje zapomnění. Ten sladký pocit klidu. Než se ale takový člověk naděje, už v tom pěkně lítá. Začne vyhledávat oslavy, vynutí si návštěvy a většinou nepohrdne skleničkou.
Postupně se dostavuje menší chuť k jídlu a teď už „alkoholik“ začíná lehce ubývat na váze. Jenže co teď, dostavuje se opět ta všemocná chuť, chuť se napít. Do práce se ale chodit musí, tak jak to udělat. Tady se dostáváme k tomu, že takový člověk už přemýšlí spíš jak se napít tak, aby to nikdo nepoznal. Snaží se a většinou to nějakou dobu funguje. Nikdo nic nepozná a tělo dostává to, co potřebuje. Alkoholici mají celkem dobře zmáknutou funkci kávy. Pokud pijí dostatek kafe, tak ten většinou alkoholu nedovolí působit svoji silou. Nicméně, pokud síla kávy přestane účinkovat, alkohol se projeví mnohem větší silou.
Musím říct, že jsem toto u jednoho člověka zažila a je fascinující, jak se dokážou alkoholici koncentrovat. Snaží se chodit rovně, artikulovat, a celkově se chovat tak, aby nebylo nic poznat. Bohužel ale postupem času se vše na chování podepíše. Čím víc se snaží dotyčný fungovat, tím více začne ukazovat, že nic není takové, jak se zdá. Někdy svoji absenci určitého množství alkoholu dohání večer, když přijede ze zaměstnání. A to pak ráno přichází peklo. Je třeba si vymyslet důvod, jak se vyhnout práci. Chvilka představení při telefonátu s nadřízeným „ech ech, pčík, pčík“ a je tu nemoc. Člověk je z práce omluven, a tak si může doupravit hladinku.
Tak se to opakuje několik let. Ženy jsou velmi citlivé a bohužel k alkoholismu náchylnější. Snaží se před okolím vypadat dobře a určitě „ONY“ nemají problém s pitím. Přece dát si skleničku nebo dvě, je zcela normální. Postupem času toho pije víc a víc. Když okolí zareaguje, zda už toho není moc, alkoholik se začne bránit. Začne si hledat důvody, proč se musel napít. Vlastně každý den je nějaký důvod. Pokud už ho okolí nebo rodina doženou k tomu, ať se jde léčit, že je to již nepřijatelné, začne zkoušet klasickou taktiku, že to zvládne sám. Tak to ale většinou nefunguje. Takový člověk potřebuje odbornou pomoc. Nicméně určitá snaha tam být může. Bohužel ale tělo bez alkoholu většinou začne reagovat. Takový člověk pak může být silně podrážděný, bude se klepat a dostaví se opět velká touha se napít. Jednou má člověk pocit, že už vše bude dobré a za pár dnů to spadne do stejných kolejí. Většinou má taková horská dráha velký vliv na partnerský život.
Rozhodnutí, zda se člověk chce vyléčit, musí vzejít přímo od alkoholika. I tak ale nemá vyhráno. I po léčení není člověk vyléčený. Stane se z něj abstinující alkoholik, který bude muset bojovat celý svůj další život.
Zdroje:
Čerpáno ze zkušeností mně blízké osoby.
