Článek
Dřevěné pohádky: Čičmany, vesnice, kde ornamenty vyprávějí příběhy předků
Kdo nikdy nesnil o malé vesničce ukryté v horách, kde jako by se zastavil čas? Takové místo existuje, schované v objetí slovenských vrchů, kam většina Čechů cestu nenajde, zatímco cizinci sem přijíždějí z opačného konce světa. Čičmany, perla Žilinského kraje, láká svým jedinečným kouzlem, které člověka vrací do časů dávno minulých.
Procházka úzkými uličkami mezi 136 dřevěnicemi s charakteristickou bílou ornamentální výzdobou je jako listování starými pohádkovými knihami. Geometrické vzory, které místní před staletími začali malovat na tmavé dřevo svých domů, nejsou jen dekorací. Původně sloužily k praktickému účelu – ochraně dřeva před rozmary počasí. Dnes jsou vizitkou vesnice, kterou nenajdete jinde v Evropě.
První zmínka o nich sice pochází už z roku 1272, ale opravdový příběh tohohle místa začal o dost později. V roce 1921 vesnici postihlo obrovské neštěstí – požár, který zničil velkou část dřevěných chalup. Mnozí by si řekli, že tohle bude její konec. Jenže místní se nevzdali. Rozhodli se postavit své domovy znovu. A ne ledajak – bez jediného hřebíku. Každý trám do sebe musel zapadnout přesně tak, jak to dělali jejich předci. A právě v tom je síla i krása Čičman: tradiční řemeslo, které se nevytratilo ani po katastrofě. Stavby drží pohromadě díky chytrým dřevěným spojům, a člověk si při pohledu na ně říká, že tohle už dneska skoro nikdo neumí.
Domy mají často půdorys do „L“ nebo „U“, šindelové střechy a mohutné trámy, které pamatují víc než jedno století. Když se tudy procházíte, mezi stěnami pokrytými typickými bílými ornamenty, máte pocit, že dřevo samo šeptá příběhy. O životech, co tu byly, o lidech, kteří sázeli každý hřebík srdcem – i když vlastně žádný hřebík nepoužili. Není divu, že v roce 1977 byla tahle vesnice prohlášená památkovou rezervací lidové architektury. Nejen kvůli vzhledu, ale kvůli příběhu. Protože Čičmany nejsou jen hezké domky – jsou to vzpomínky, síla a pokora, přenesené ze dřeva na člověka.
Co ale učarovává návštěvníkům nejvíce, jsou ty bílé ornamenty na tmavém dřevě. Nejsou to jen tak ledajaké vzory. Každý má svůj význam – růžice symbolizuje slunce, klikaté čáry představují vodu nebo hady, a různé kříže měly ochrannou funkci. Vzory se předávaly z generace na generaci jako rodinné dědictví. Byly něčím jako erby obyčejných lidí – podle ornamentů jste poznali, ke které rodině dům patří.
Tyto vzory původně přenášely ženy z výšivek na krojích přímo na stěny domů. „Čičmany stojí na mokřadu, takže naši předkové potřebovali své domy izolovat od vlhkosti,“ vysvětluje jedna z místních průvodkyň praktický původ této dnes ceněné tradice. Co začalo jako nutnost, proměnilo se v umění.
V posledních letech si tuto skrytou perlu zamilovali zahraniční turisté. „Nikdy jsem neviděl něco tak unikátního,“ svěřil se John z Kalifornie, který sem zavítal loni v létě. Pro mnohé návštěvníky ze zahraničí představují Čičmany onen vysněný „skrytý klenot“, o kterém se píše v průvodcích – místo, které ještě neobjevily davy, ale které stojí za každý kilometr cesty.
Zvláště japonští turisté tu nacházejí cosi, co rezonuje s jejich vlastní kulturní tradicí – dokonalé spojení přírodních materiálů s precizními vzory. Pravidelně sem míří i návštěvníci z Německa, Francie a severských zemí. Nejvíce jich potkáte v hlavní turistické sezóně, ale skutečné kouzlo vesnice objeví ten, kdo přijede mimo nápor návštěvníků.
V místním muzeu se konají workshopy lidových řemesel, kde si můžete zkusit namalovat vlastní ornament tak, jak to dělali místní po staletí. Fotografové se sem rádi vracejí v různých ročních obdobích, aby zachytili proměny vesnice. Nejkrásnější snímky vznikají za zimních rán, kdy bílé ornamenty vyniknou v kontrastu se zasněženou krajinou ještě více než jindy.
Čičmany jsou ideálním místem pro jednodenní výlet z nedalekých slovenských lázní nebo horských středisek. Kdo hledá autentický zážitek a kousek historie, která ožívá před očima, najde v této vesničce přesně to, co hledal. Stačí se jen nechat unášet kouzlem místa, kde ornamenty na dřevěných stěnách vyprávějí příběhy dávno minulých časů.
