Článek
A já čtu tu pohádku o nemocnici. A to dítě ve mně už se chytá a jásá … a když se objeví na scéně drak jako mrak, tak moje dítě už naprosto stržené dějem křičí „Zabít! Zabít!“ Jásá, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Jak to asi dopadne? Jako v pohádce? Až bude dobojováno, rozhlédneme se s vypravěčem po napůl ohněm spáleném království a budeme se těšit, že teď, když zlo bylo poraženo, bude říše zase jen a jen vzkvétat. Král je mrtev, ať žije… pardon – drak je mrtev… ále, dyť je to jedno, hlavně že to funguje.
Zlá, hrubá, negativní. Přesně k takovým emocím mě pohádkový příběh směřuje, než se boj dobra se zlem vyhrotí, a přijde kýžený očistný zlom. A než se tak stane, co si mám s tím kýblem špíny počít?
Ano, špíny. Přesně takové pocity ve mně zprávy posledních dnů z nemocničního prostředí vzbuzují.
Oh, yeah – je to síla! Emoce a v dobro víra. Vztek a bezmoc mě teď svírá.
Ještě že je tady máme, ty rytíře bez bázně! Tleskám, opravdu tleskám rytířkám pera. Za odvahu ušpinit se. Ponořit se do špinavé kaluže a z toho kaliště vytáhnout za uši toho tvora, co si tam tak rochní. Úplně to vidím, jako v přírodopisném dokumentu. Jak zvířátko nelibě, s kvičením, reaguje na vytažení z toho svého bahníčka. Jak s kvikotem pobíhá sem a tam. Pak v nejlepším souladu se svojí přirozeností vytasí zažloutlé tesáčky a snaží se narušitele bahenní pohody ztrestat. Stejně jako přírodě (protože příroda vždy na prvním místě!) i statečným rytířkám upřímně držím pěsti – nedejte se! Konečně ten zlom (pro mě), kdy se rozhořčení přetaví v upřímné přání od srdce.
Asociace přírody opravdu na zklidnění emocí pomáhá. Příroda léčí. Uklidňuji se vizualizací spokojeně se bahnících zvířat.
A proto prosba – lidi, nekrmte ta divoká prasata! Když necháte za plotem své zahrádky ležet kupu jablek, nedivte se, že se na ně naučí chodit. Je jim to přirozené a s jídlem u nich roste chuť.
Jasně, jsou zde přece myslivci. Vážně si myslíte, že odstřel jednoho či dvou zvlčelých divočáků zastaví přemnoženou prasečí žravost?
Kdo je hospodářem či pověřeným správcem zahrádky, u níž se nám ta prasátka tak rozežrala?
Kdopak tam nechal ležet tu hromadu jablek, které jejich žravost neodolala?
Proč je Whistleblowing pořád jenom málo známý cizojazyčný výraz?
Kdy byla ta chvíle, kdy by bylo bývalo stačilo jen písknout?
