Článek
Tak tohle vám musím vyprávět, protože se směji ještě teď, když o tom píšu. Můj děda. Milovaný děda, který celý život sází na jistotu – tedy na noviny, křížovky a maximálně tak na dálkové ovládání televize.
A pak se stalo něco nevídaného. Děda objevil internet. Víte, já jsem ho k tomu tak trochu postrčila. Když k nám přijel na návštěvu a zase se nudil u televize, napadlo mě, že bych mu mohla ukázat aspoň nějaké ty videa s koťátky, co tak miluje. Půjčila jsem mu svůj starý tablet, ukázala YouTube a nechala ho brouzdat. Myslela jsem si, že si na to na chvilku klikne a pak ho to zase přestane bavit. Jak moc jsem se mýlila! Děda se do internetu zamiloval na první pohled. Nebo spíš na první kliknutí. Nejdřív ho fascinovala ta nepřeberná studnice videí s chlupatými kamarády. Pak objevil zpravodajské servery a začal s vášní sledovat politiku (což pro naši rodinu znamená další zdroj občasných vášnivých debat).
Ale to nejlepší, nebo spíš nejvtipnější, teprve mělo přijít. Děda objevil vtipy a recepty na guláš. A od té doby se můj život proměnil v nepřetržitý proud dědových internetových objevů. Každé ráno, hned po probuzení, mi na mobilu pípnou minimálně tři nové zprávy. A co v nich je? No jasně, vtipy. Jeden lepší než druhý. Tedy, abych byla upřímná, většinou jsou to ty staré, vousaté vtipy, které kolovaly už za našich mladých let. Ale děda je objevuje s takovou novou jiskrou v oku (tedy spíš v prstu, kterým ťuká do displeje), že mu to prostě nemám to srdce říct. Takže moje rána teď vypadají asi takhle: protřu si oči, sáhnu po mobilu a už tam na mě čekají perly typu: „Víš, jaký je rozdíl mezi tchýní a jogurtem? Žádný, oba se dají lžičkou vybrat z ledničky!“ Nebo: „Potkají se dvě blondýnky. Jedna povídá: ‚Hele, támhle je sleva!‘ Druhá se podívá a říká: ‚Kde? Já nic nevidím.‘ A ta první odpoví: ‚No jo, už je pryč.‘“ No řekněte sami, není to roztomilé? Teda, občas se musím hodně snažit, abych se upřímně zasmála, ale ta dědova radost z toho, že mi může něco nového poslat, je nakažlivá.
A pak je tu ten guláš. Ach, ten dědův guláš. Víte, děda vždycky vařil výborně. Jeho guláš je legenda v celé rodině. A teď, když objevil internetové recepty, má pocit, že našel svatý grál kulinářského umění. Takže kromě těch tří vtipů mi každý den poctivě přijde i jeden nový recept na guláš. Není to tak, že by se ty recepty nějak výrazně lišily. Většinou je tam cibule, maso, paprika, brambory… znáte to. Ale děda mi s naprostou vážností posílá odkazy na články s titulky jako „Tajemství nejlepšího guláše všech dob!“ nebo „Recept na guláš, po kterém se utlučete!“. A k tomu mi ještě napíše: „Milá vnučko, tohle musíš vyzkoušet! Tenhle guláš je prý úplně božský!“ Už mám v telefonu snad padesát různých receptů na guláš. A upřímně? Většina z nich vypadá úplně stejně jako ten dědův osvědčený recept, který vaří už padesát let. Ale nemám to srdce mu to říct. Nechci mu brát tu radost z objevování nových kulinářských horizontů. Takže mu vždycky odepíšu něco ve smyslu: „Dědo, tenhle vypadá fakt skvěle! Určitě brzy vyzkouším!“ A v duchu se usmívám nad jeho nadšením. Občas se mi stane, že mi přijde i nějaký ten řetězový e-mail s varováním před smrtelnou nemocí z banánů nebo s prosbou o pomoc pro chudé africké děti (který koluje po internetu už asi dvacet let). V tu chvíli se musím hodně ovládat, abych mu nevysvětlila, jak tyhle věci fungují. Ale pak si řeknu, že pro něj je to něco nového, něco, co ho zaujalo, a nechci mu tu iluzi brát. Takže mu raději napíšu něco neutrálního, jako „Děkuju za informaci, dědo.“ Je to vlastně docela roztomilé, jak se ten můj starý děda s vervou pouští do objevování tohohle nového světa. Je to, jako by mu najednou omládl o dvacet let.
Má nový koníček, něco, co ho baví a co mu dává pocit, že je stále v kontaktu s moderní dobou. A i když mi občas ten příval vtipů a gulášových receptů trochu zahlcuje telefon, nemůžu se na něj zlobit. Vím, že to dělá s láskou a snahou mi udělat radost. A navíc, musím přiznat, že některé ty jeho vtipy mě občas i pobaví. A kdo ví, třeba jednou opravdu vyzkouším nějaký ten jeho „božský“ guláš podle internetového receptu. Třeba tam přece jen bude nějaká ta tajná ingredience, kterou děda ještě neobjevil. I když si myslím, že ta nejdůležitější ingredience v jeho guláši je stejně jeho láska a péče, s jakou ho pro nás vždycky vařil.
Takže dědo, jen tak dál! Posílej mi ty svoje vtipy a recepty. I když se občas musím pousmát, vím, že to děláš od srdce. A já si toho moc vážím. A kdo ví, třeba mi jednou pošleš i recept na nějakou jinou specialitu než na guláš. I když, ruku na srdce, ten tvůj guláš je stejně nejlepší na světě. A teď už se jdu podívat, jestli mi náhodou nepřišly nějaké nové internetové perly. Mějte se fajn a smějte se, život je přece jenom sranda!
