Článek
Život v paneláku má svá specifika. Znáte zvuk každého kašle z vedlejšího bytu, víte, kdy má paní Nováková v poledne guláš a kdy se pan Dvořák vrací z noční. Slyšíte prostě všechno. Ale já jsem si vždycky zakládala na tom, že jsem tichý a bezproblémový nájemník. Až do té doby, než jsem si pořídila tu zrádnou automatickou pračku.
Moje stará pračka dosloužila se vznešeným rachotem, a já jsem se rozhodla investovat. Koupila jsem si model s chytrými funkcemi, který měl prádlo nejen prát, ale pomalu ho i žehlit. Hlavní lákadlo? Speciální cyklus pro „jemnou péči o vlnu“, který měl simulovat ruční praní a zabránit sražení. Na recenzích to znělo skvěle.
Problém číslo jedna: Nová pračka stála v koupelně přímo u zdi, která sousedila s obývákem pana Šimka, sedmdesátiletého, lehce hypochondrického a silně zvídavého důchodce.
První praní proběhlo hladce. Problém nastal, když jsem se rozhodla otestovat ten speciální cyklus na vlnu. Zapnula jsem pračku a šla si číst. Zhruba po deseti minutách jsem z koupelny uslyšela zvuk. Ne byl to rachot, ani hučení. Bylo to zvláštní, rytmické, mokré syčení. Sy-sy-syk. Sy-sy-syk. Jako by uvnitř něco klouzalo po skle a vzápětí se to prudce škrábalo. Připomínalo to hada. Hodně naštvaného hada. Voda se v bubnu jen jemně převalovala a ten gumový materiál, který měl simulovat lidskou ruku, vydával ten naprosto přesvědčivý hadí zvuk. Chvíli jsem se tomu smála, ale pak jsem to vypnula. Nebylo to normální.
Druhý den ráno jsem potkala pana Šimka na chodbě. Vypadal nevyspale a podezřívavě. Místo obvyklého pozdravu se zeptal: „Slečno Kláro, vy jste včera večer slyšela ty divné zvuky, že ano?“
„Zvuky? Jaké zvuky, pane Šimku?“
„No ty, ty syčivé! Jako když něco klouže a škrábe se. Zase mi to narušilo spánek. Už několik měsíců jsem měl klid a teď tohle. Už jsem volal i na policii kvůli rušení nočního klidu,“ pronesl s vážnou tváří. Myslela jsem, že mluví o kočkách na střeše a tak jsem ho odbyla.
Večer jsem si musela vyprat oblíbený svetr, a jelikož jsem na ten syčivý zvuk málem zapomněla, pustila jsem speciální cyklus znovu, tentokrát i s odloženým startem na ráno. To syčení se opakovalo. Tentokrát ale intenzivněji. Bylo to, jako by se ten had v bubnu pěkně rozohnil.
Druhý den se scéna opakovala, ale pan Šimek byl tentokrát odhodlanější. Zazvonil u mých dveří. Stál tam s prázdným kýblem, jako by se chystal na něco velmi nebezpečného. „Slečno Kláro, vím, že přede mnou něco tajíte. Slyšel jsem to v noci a i ráno. Ten zvuk je neklamný. Chováte tady exotické zvíře, že ano? Třeba nějakého hada!“
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Hada? „Pane Šimku, já nechovám žádné zvíře! Maximálně křečka v televizi!“
„Lžete, Kláro! Vím, že to je had! Slyšel jsem to syčení a škrábání! Říkal jsem to i paní Novákové, ta říkala, že to musí být had, co se svléká z kůže nebo co. Já jen doufám, že to není jedovatá kobra, která se dostane do ventilačky!“ Pan Šimek byl v naprostém transu. Jeho oči se rozšířily strachem.
Nejdřív jsem se snažila být klidná. Vysvětlila jsem mu, že je to zvuk nové pračky, ten speciální cyklus. Ale on mi nevěřil. „To mi chcete říct, že pračka syčí? Vy si ze starého člověka děláte legraci!“
Zoufale jsem ho zatáhla ke mně do koupelny. Ukázala jsem na nový, lesklý přístroj. „Podívejte, to je ta pračka! A teď vám pustím ten syčivý program, abyste věřil!“ Zapnula jsem prázdný buben na ten vlněný program. A syčení začalo. Sy-sy-syk. Zvuk se rozléhal po malé místnosti a v kombinaci s bublající vodou to znělo opravdu děsivě, jako by se tam uvnitř něco plazilo .
Pan Šimek stál s otevřenou pusou. Chvíli sledoval, jak se v bubnu jen pomalu převaluje voda. Nakonec, když syčení zesílilo, sklonil hlavu a pomalu řekl: „No, to je vrchol techniky. Aby to znělo jako had. To snad dělají schválně! Já se jdu omluvit paní Novákové. Ale příště mi, Kláro, laskavě řekněte, že máte novou pračku. Abych zbytečně nevolal odchytovou službu na hady.“
Ulevilo se mi, ale ten trapas a scéna s hadem v pračce mi zůstaly v hlavě. Od té doby program na vlnu pouštím jen, když mám nahlas puštěnou televizi.
A pan Šimek? Ten se mi teď na chodbě raději vyhýbá.
