Článek
Pondělí. Už samotné to slovo ve mně vyvolává mírné nutkání k úprku. Víkend uteče jako voda a najednou je tu zase ten den „D“, den návratu do reality, den plný úkolů, e-mailů a… no, v mém případě, i záhadného kašle. Už od rána jsem se necítila ve své kůži. Takové to zvláštní škrábání v krku, občasné kýchání, ale bez rýmy. Říkala jsem si, že to bude jen nějaké nachlazení, co na mě leze. Jenže o víkendu mi nic nebylo! To je na tom to nejdivnější.
Přesto jsem statečně dorazila do kanceláře. Přece jen, práce nepočká, a já jsem zodpovědná duše. Usadila jsem se ke svému stolu, zapnula počítač a sáhla po ranní kávě. A v tu chvíli to začalo nanovo. Další škrábání v krku, další nutkání ke kýchnutí. A pak to přišlo – mohutné „hepčík!“, které otřáslo celou open space kanceláří. Kolegyně Markéta, sedící naproti mně, se na mě s úsměvem podívala. „To je jen alergie na pondělí,“ prohlásila s naprostou samozřejmostí a dál se věnovala svému monitoru. Alergie na pondělí? To jsem ještě neslyšela! Ale když se nad tím zamyslím… vlastně to dává docela smysl.
Víkendová pohoda, relax, žádný stres. A pak bum! Pondělí a návrat do kancelářského prostředí. Možná moje tělo reaguje na ten náhlý šok takhle… alergicky. Na ten pocit, že víkend je nenávratně pryč a čeká nás pět dní pracovního zápřahu. „Myslíš to vážně?“ zeptala jsem se Markéty s pobaveným úsměvem, i když mi v krku stále nepříjemně škrábalo. „Jasně! To je běžná věc. Někteří lidé mají alergii na kočky, jiní na pyl a my, kancelářské krysy, máme alergii na pondělí,“ mrkla na mě a dodala: „Hlavně se tím nenech otrávit, do pátku to přejde.“ Její slova mě docela pobavila a zároveň uklidnila.
Alergie na pondělí… to zní tak lidsky a tak pravdivě! Hned jsem se cítila lépe, když jsem si představila, že nejsem jen nějaká nachlazená chudinka, ale vlastně bojovnice s pondělní alergií. Ale kašel a kýchání neustávaly. Během dopoledne jsem si několikrát musela odskočit pro papírové kapesníky a můj kolega z vedlejšího stolu si raději preventivně nasadil sluchátka. Začala jsem si připadat jako hlavní hrdinka nějaké komedie o kancelářském životě, kde hlavní zápletkou je záhadná pondělní nemoc.
Zkusila jsem vypozorovat, co by tu moji „alergii“ mohlo spouštět. Prach? Ten je v kanceláři všudypřítomný, ale o víkendu jsem doma taky nebyla v úplně sterilním prostředí. Klimatizace? Ta sice občas hučí podezřele, ale v pátek mi nic nebylo. Že by to opravdu bylo jen to pondělí jako takové? Ten návrat k povinnostem, k tomu kolotoči termínů a úkolů? Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mi to dávalo smysl. Moje tělo prostě protestuje proti návratu do pracovního režimu. Víkend byl pro něj oázou klidu a pohody, a pondělí je pro něj náhlým skokem do chladné vody povinností. A tak reaguje tímhle zvláštním kašlem a kýcháním, jako by říkalo: „Počkejte chvilku, ještě nejsem připravené na tenhle pracovní maraton!“
Rozhodla jsem se, že si z toho nebudu dělat těžkou hlavu a Markétinu teorii o alergii na pondělí přijmu za svou. Koneckonců, humor je nejlepší lék, i na takovouhle „alergii“. Začala jsem si představovat, jak moje tělo bojuje s pondělními bacily stresu a povinností a jak statečně se s tím pere. Během oběda jsem se o svou „alergii“ podělila i s dalšími kolegy. Někteří se smáli, jiní přikyvovali a říkali, že se občas cítí podobně. A jeden kolega dokonce prohlásil, že on má prý „alergii na úterý“, protože to je ten den, kdy mu po pondělním rozjezdu začnou docházet síly. Zjistila jsem, že v tom nejsem sama. Že ten pocit neochoty k návratu do práce po víkendu je docela běžný. A možná se u některých z nás projevuje i takhle… tělesně. Jako taková malá sabotáž našeho organismu, který si ještě chce prodloužit tu víkendovou pohodu. Možná na té Markétině teorii něco bude. Možná naše tělo opravdu reaguje na ten stres a ten náhlý přechod z klidu do pracovního tempa takhle zvláštně. A možná bychom si všichni měli dát v pondělí trochu víc pohov. Třeba si dát pomalejší rozjezd, dopřát si delší pauzu na kávu a hlavně – brát to s humorem. Protože co jiného nám zbývá? Pondělí přijde, ať chceme, nebo ne. Tak proč si ho trochu neokořenit trochou humoru a představou, že bojujeme s „alergií na pondělí“? Já už jsem si naordinovala dávku smíchu a doufám, že do pátku ta moje „alergie“ opravdu zmizí. A pokud ne? No tak si v pondělí dám preventivně extra silný čaj a budu si představovat, že moje tělo statečně bojuje proti všem pondělním nástrahám. A třeba si k tomu i trochu zakašlu. Pro jistotu.
