Článek
Jeho smích mi zněl v uších jako ostrý nůž. Stál tam, učitel, autorita, a vysmíval se mi. Mně, holce, která se snažila ze všech sil, ale angličtina pro mě byla jako cizí vesmír. Každé špatně vyslovené slovo, každá chybná gramatika, to všechno ho bavilo. Jeho smích byl jako ozvěna mého vlastního selhání, mého pocitu méněcennosti.
Seděla jsem tam, rudá v obličeji, slzy se mi draly do očí, ale nechtěla jsem se před ním ponížit. Chtěla jsem se schovat, zmizet, propadnout se do země. Ale on nepolevil. Jeho slova byla jako jed, pomalu a jistě mi otravovala duši. Cítila jsem se jako malá, bezmocná, ztracená. Jako by mi někdo sebral všechnu sebedůvěru, kterou jsem v sobě měla. V tu chvíli jsem si přála, aby se stala nějaká zázračná věc, aby se objevila máma, můj anděl strážný, a zachránila mě z tohohle pekla.
A pak se stalo něco neuvěřitelného. Dveře třídy se otevřely a vešla ona. Máma. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdá, že je to jen moje touha, která se zhmotnila. Ale pak jsem uslyšela její hlas. Hlas, který byl klidný, ale zároveň pevný a neústupný. „Co se tady děje?“ zeptala se. Její pohled byl jako rentgen, pronikl skrz všechna klišé a lži. Učitel se snažil něco koktat, vysvětlovat, ale máma ho nenechala. „Slyšela jsem, jak se vysmíváte mé dceři,“ řekla. „A to si nenechám líbit.“ Její slova byla jako ledový vítr, který ho zasáhl do tváře. Učitel zbledl, začal se omlouvat, ale máma ho nenechala. „Moje dcera se snaží,“ řekla. „A vy, jako učitel, byste ji měl podporovat, ne ponižovat.“
Její slova byla jako meč, který zasáhl jeho ego. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi vrací síla. Už jsem nebyla malá a bezmocná. Měla jsem mámu, která stála při mně, která mě bránila. Učitel se snažil ještě něco říct, ale máma ho přerušila. „Pokud se to bude opakovat,“ řekla, „budu to řešit s ředitelem.“ Její slova byla jako hrozba, která ho donutila mlčet.
Máma mě vzala za ruku a odešly jsme. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi ulevilo. Bylo to jako by mi někdo sundal obrovský kámen ze srdce. Máma mě objala a řekla mi, že jsem silná a že se nemám nechat nikým ponižovat. Její slova byla jako balzám na mé bolavé srdce.
Naučila mě, že i když se mi někdo vysmívá, nemám se nechat zlomit. Naučila mě, že mám stát za svým a že mám věřit sama v sebe. Máma mi ukázala, že i když se cítím sama proti celému světu, nikdy nejsem sama. A za to jí budu navždy vděčná.
